Čarovné souchotě

Torgny Lindgren vypravuje

---

Markéta Holanová



Na počátku bylo slovo. To slovo bylo Torgnyho Lindgrena a stvořilo svět. Až starozákonní, chtělo by se říct. Lindgrenův svět má celou řadu rysů severošvédského kraje Västerbotten. A Lindgren znovu a znovu dokazuje, že má ve svém světě poslední slovo.
Slovo, řeč a síla řeči figurují jako zásadní motivy Lindgrenových textů. Již v první povídce (Kázání I.) ukáže jazyk svou destruktivní podobu. Slovo je zde tak mocné, že pouhé vyřčení „souchotě“ dokáže člověka zabít. A jedině vyslovení dokáže člověka se světem opět smířit.
Torgny Lindgren se proslavil románem Cesty hada na skále (1982), vyprávěním o rodinné cti a pomstě, situovaným právě do Västerbottenu, kde našel dokonalý prostor pro své příběhy. Drsný, tvrdý, osamělý kraj, plný pohnutých historií.
Ve výboru Souchotě a jiná slova se Lindgren do Västerbottenu vrací. A čaruje. Všechna místa se ukazují ve světle jakoby z jiného světa, které se objevuje jen tak mimochodem. Povídky oplývají pěknými realistickými popisy míst a lidí. V jediném okamžiku jsou ale jistoty rozmetány již tolikrát zmíněným Slovem, které zásadním způsobem přehazuje výhybku. Od té chvíle jste zcela v moci kouzelníka Lindgrena, který vám sebejistě předvádí své kousky.
Povídky se nečtou bez námahy, vzpírají se snadnému a jednoznačnému přijetí. Mění se před očima, stejně jako krajina při západu slunce. Lindgrenův svět tak může působit neproniknutelně, ale pokud vytrváte, odměnou vám bude pohádkový zážitek.
„Ani myslivec už tam nezabloudí, myslivci sedí na doživotí, přikovaní k počítačům v Umeå a Falunu a Stockholmu. Zatímco stroj věčnosti v Lundmarkovic kůlně se pořád točí a točí. Jestli je věčnost opravdu to, co si myslíme, pak si ten stroj věčnosti už nikdy neodpočine. A za setrvačníkem v jeho útrobách, zaklesnutý na ose věčnosti, visí Julius Lundmark, vynálezce, scvrklý a seschlý, avšak neustále v pohybu. Kéž navždy rotuje v pokoji!“


Markéta Holanová


Lindgren, Torgny: Souchotě a jiná slova. Překlad: A. Kuzmičová. Vakát, Brno 2008. 184 stran.




Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.
(19. 3. 2009, 12:00)

---

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2373