Ono se to hýbe!
Odložené hračky, staré hadry a polámané židle ožívají. Kde? Přece Na půdě!Ivana Řezníková
Nový film Jiřího Barty Na půdě aneb kdo má dneska narozeniny pobaví malé i velké diváky. Dospělí se můžou radovat z toho, že si někdo ještě pamatuje, že existuje i něco jiného než počítačová animace, a dokáže toho patřičně využít. Taková vizuální chuťovka už tu dlouho nebyla. Animovat se dá všechno, včetně kočky a mouchy.
Český loutkový film byl od dob Jiřího Trnky pojem, synonymum originality a kvality. Jedna věc se filmu Na půdě rozhodně nedá upřít, a to právě preciznost, vynalézavost a hravost, která by nejspíš vystačila na filmů deset. Stará dobrá loutková animace působí po desítkách počítačově animovaných filmů imitujících Pixar rovněž vysloveně osvěžujícím dojmem. Odložené krámy na zaprášené půdě jsou nádherně omšelé a opředené vzpomínkami, barevná stylizace do tlumených šedohnědých odstínů také potěší. Bohužel pokud v sobě nenajdete velmi malé dítě, je právě originalita animace to jediné, co vám film nabízí.
Na půdě je zkrátka a dobře pohádka se všemi klady a zápory, které jsou s tímto slovem spojené. Děj filmu lze vystihnout několika málo větami. Panenka Pomněnka je unesena do Říše zla, kde vládne strašlivá Zlatá hlava. Ostatní odložené hračky překonají všechny strasti cesty, přemůžou zlé bytosti a ztracenou panenku vysvobodí. Toť vše. Film samotný je jako celek zhruba tak dramatický jako tento odstavec.
Na tuhle narativní kostřičku jsou navěšeny famózní nápady, které jsou sice dramatičnem přímo nabité, jenže většinou vyzní do prázdna. Proč rytíř Krasoň bojuje s nafukovacím drakem? Proč si rytíř, medvěd Mucha a plastelínový panáček Šubrt každé ráno hází kostkou, aby zjistili, kdo má ten den narozeniny? Proč všichni nastupují do vlaku, kam jede? Takových proč se během filmu objeví mnohem víc a mě napadá jediná odpověď: aby se na předměty na půdě neprášilo až tak moc.
Tahle proč se objevují z jednoduchého důvodu – touha použít co nejvíc předmětů zcela vytlačila touhu použít je k něčemu smysluplnému (například k zachraňování unesené panenky). A stačilo by málo: vybrat si jeden aspekt a ten posílit, aby se prolínal celým filmem a tak mu dodal jakýs takýs rytmus. Parodování projevů diktátorů, muzikálové číslo děsivých příšer, šmírování, šílené rádiové pořady – kéž by se tam některá z těchto věcí objevila aspoň dvakrát! Anebo udržet pravidla pohádky i tady: nevěnovat pozornost věcem, které nejsou podstatné. Bohužel, zrovna tyhle věci jsou krásné, okouzlující a zábavné. (Takže si teď připadám vážně, vážně mizerně, když filmu vytýkám právě tohle.)
Pozor, nechci ani v nejmenším naznačovat, že se kvůli příběhu v kině budete nudit. Jen se zkrátka připravte spíš na zážitek podobnější výstavě sympaticky originálního sochaře/malíře. Barta totiž zkombinoval snad všechny druhy animace, které dnešní doba zná, a nejen animace, zapojil i živé herce. Naprosto geniální je propojení dvou- a trojrozměrné animace: sny a všechno za okny nebo v zrcadle je 2D, zatímco celek je 3D. Na scénu na vlakovém nádraží nikdy nezapomenete, protože působí jako živá, ačkoli místo lidí na vlak spěchají šachové figurky. Jiří Lábus jako autoritářská Zlatá hlava vládne tvorům, kteří v děsivosti dalece předčí filmy Tima Burtona (zvlášť když se dají do tance a do zpěvu). Špína se dá vygumovat, polštáře se vznášejí nad půdním harampádím jako mraky, z fénu lze sestavit letadlo, parník, ponorku a helikoptéru. A už jste někdy viděli ručně animovanou povodeň? Respektive, už jste se někdy báli černých igelitových pytlů?
Ostatně – vzpomínáte, jak jste si jako malí hráli s každou věcí, která vám přišla pod ruku, a spřádali jednoduché dobrodružné příběhy? Tohle je ono: dětská hra na velký příběh, kterou někdo natočil tak, jak si to dětské oči představují. Pokud se na to budete dívat takhle, nejde filmu vytknout vůbec, ale vůbec nic. To pak volejte sláva a tři dny se radujte.
Ivana Řezníková
Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny (ČR 2009)
Režie: J. Barta
Hrají: J. Lábus, L. Pernetová
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.
(18. 3. 2009, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2369