Marjáalláh! Gregorová nemá z jazyka strach
Prvotina Báry Gregorové zve na výlet do „ázije“ a netušených zákoutí jazyka
Karolína Demelová
Bára Gregorová je známá především jako překladatelka z polštiny a ruštiny. Svým uchopením Královniny šavle od Doroty Masłowské rozpoutala debatu o mezích tvůrčí volnosti překladatele. Během své cesty do Kyrgyzstánu začala psát blog, který se stal materiálem pro její prozaický debut kámen – hora – papír.
Vepřo-knedlo-zelo, prase smůlu mělo. Česká knížka a česká kuchyně se pozná celkem snadno. Poslední dobou se ale objevuje čím dál více edic zaměřených na překlady té nejaktuálnější zahraniční literatury a také přibývá českých autorů, kteří si ze stipendijních pobytů vozí kromě fotek i kuchařky a osvědčené recepty od známých. Bára Gregorová je znamenitá cukrářka, v české kotlině se nenajde nikdo, kdo by s takovou grácií sypal do češtiny místo kypřícího prášku neologismy a strouhal do ní polštinu, ruštinu, němčinu, angličtinu a kdoví co ještě. Několik prvních stránek čtenář žasne, stále se vrací a nevěřícně olizuje exoticky znějící věty.
Jazyk – to je to hlavní (a možná i jediné), čím je knížka tak atraktivní. Neskutečné jazykové kotrmelce a vylomeniny, rýmovačky, kouzelné nadávky („Ale ten chtíč, ach ten chtíč, nechce pryč, nechce pryč, a já nic, dneska zase nic! Marjáalláh, těpic!“); hravé přeskakování z češtiny do polštiny, ruštiny a zase zpět, části textu psané v azbuce… Tímto jazykovým šílenstvím se čtenář buď nechá strhnout – nebo si může nohou trhnout! Anebo může zalistovat na konec knihy, kde najde „slovníček výrazů strjómnych a (ne)srozumitelných“, který nabízí svérázný překlad některých slov: „báltika – baltského piva móře, bez poňátija – bez ánungu, bělohnojka – kuřivo levné na úst hnojení, běreměnnaja Nasťa – těhulka Nasťulka“. Autorka si vytvořila svůj vlastní, navýsost originální jazyk gregorštinu, v níž filologové jistě záhy odhalí příbuznost s masłowštinou.
Jazyk, jazyk… A příběh? Zpočátku je čtenář natolik stržen a okouzlen slovními orgiemi, že ho skoro ani nevnímá. Až postupně zjišťuje, že se v knize prolínají vypravěči i časové roviny a až do konce knihy může hrát s autorkou hru na kočku a myš, pokoušet se pospojovat rozbíhající se linie a dohadovat se, jaké jsou vztahy mezi jednotlivými postavami. Jazykově nejvýživnější a zároveň obsahově nejzmatenější jsou vypravěčské party chlapce, který jako by vyskočil z Červené a bílé Doroty Masłowské. Jakési jasnější obrysy dávají ději až umírněnější pasáže dívky Niny, která odjíždí do „ázije“, protože tam chce „učit a učit se“, možná ale taky proto, že potřebuje utéct (ať už před čímkoli). V pohádkově nekonkretizované „áziji“ se zamiluje do Lachmatyho, se kterým ji pojí láska k horolezectví. V této fázi textu se začne sypat lavina „znamení“, která mají čtenáře nejspíš dovést k nějakému zásadnímu poselství. Jenže ouha, zázrak se nekoná. Nebýt jazykových piruet a důmyslné kompozice textu, trčelo by před čtenářem jen torzo nedomrlého příběhu, které by dokonce místy iritovalo svými pseudosprirituálními tendencemi. Děj se zasekává, nefunguje, za chytrou jazykovou přesmyčkou je cítit prázdnota a neživost obsahu.
„Byl jsem na počátku svejch sil,“ začíná první vypravěč svůj příběh. Autorka byla zjevně také, z textu sálá energie a rozkoš z tvorby, až dětská radost z možností jazyka. Jenže pro samé přerovnávání slovních kamínků zapomněla, že cílem výpravy je dojít až nahoru, na horu příběhu. Rozkročila se mezi dvěma póly: vzorně si připravila výbavu, totiž jazyk, ale od něj se snažila přeskočit rovnou až k výšinám abstraktních motivů a „zásadním sdělením lidstvu“. Lano je třeba upevnit pořádně – tentokrát odskákala nedotaženost pouze hrdinka, příště to může zlomit vaz autorce. „Nalezla jsem se. Jsem na počátku svých sil,“ uzavírá text vypravěčka Nina. Doufejme, že je teprve na počátku svých tvůrčích sil i Bára Gregorová.
Karolína Demelová
Gregorová, Bára: kámen – hora – papír. Labyrint, Praha 2008. 173 stran.
Bára Gregorová: kámen - hora - papír
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 4 (36), 16. 4. 2009.
(13. 3. 2009, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese
http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2347