Platforma štěstí uprostřed bahna
Další Houellebecq aniž co nového pod sluncemJakub Jehlička
V nakladatelství Garamond vyšel román Platforma Michela Houellebecqa z roku 2001. V pořadí třetí román následoval po slavných Elementárních částicích. Srovnání je vcelku nasnadě a výsledkem je možná až příliš mnoho společných jmenovatelů.
Dílo Michela Houellebecqa, všeobecně považovaného za jednoho z nejvýznamnějších současných evropských autorů a zároveň provázeného pověstí skandalisty, je u nás dobře známo. Od roku 2002, kdy vyšla česky jeho prvotina Rozšíření bitevního pole (Extension du domaine de la lutte, 1994), byly přeloženy romány Elementární částice (Particules élémentaires, 1998), Možnost ostrova (La possibilité d´une île, 2005. Filmová adaptace v režii samotného autora byla v ČR uvedena nedávno v rámci Festivalu francouzského filmu.) a letos vycházející Platforma (Plateforme, 2001).
Hrdinou Platformy je – podobně jako v autorově předcházejícím románu, prů/přelomových Elementárních částicích – životem otrávený Pařížan jménem Michel, úředník na ministerstvu, procházející krizí středního věku. Michel, osamělá životní troska bez ambicí, pro niž je jedinou radostí pornografie a občasné návštěvy prostitutek (tedy houellebecqovský obraz západního člověka přelomu století), zdědí po otcově smrti velký majetek. Ocitnuv se náhle finančně zajištěn vyráží na dovolenou do Thajska. Takto je rozehrán syžet Platformy, a když se podíváme na tematický rámec, v němž se pohybuje, je to především „existenciální“ vyprázdněnost života v západní civilizaci, vyšinutost mezilidských vztahů, imigrace a s ní spjatá kriminalita. Houellebecq čelil obviněním jak z rasismu, tak ze strany islámu. Ten i v této knize dostává dosti na frak, navíc se v Platformě posouvá až k terorismu. Sexuální turistika byla v předchozím románě přítomna marginálně, zde už je stěžejním tématem. Zjistíme, že Houellebecq v podstatě rozvíjí stejná témata jako ve svém slavném meisterstücku, ba dakonce i hlavní hrdina nejen charakterově, ale i příběhem jako by byl kopií Bruna z Elementárních částic (potká jej takřka navlas stejný osud).
To by ještě nemuselo být nutně na škodu, nakonec, existuje něco jako autorův rukopis a také „jeho“ emblematická témata. Jenže i poselství a sdělení jsou vlastně rozvinutím myšlenek z předchozího románu. O co běží? Hrdina dochází po letech zklamání a utrpení vyvěrajícího z prázdnoty a stereotypu moderní doby a z bezútěšnosti vztahů k nihilistickému postoji: „…Říkával jsem si, že člověk, nic naplat, není uzpůsoben ke štěstí, musel by nepochybně projít transformací – a sice transformací fyzickou. (…) Nyní jsem si jistý, že duch se dosud nezrodil, že touží po zrození a že jeho zrození bude těžké…“. K jedinému reálnému pozemskému štěstí lze dojít skrze pohlavní rozkoš. „Ještě že existují pohlavní orgány, nevysychající zdroj rozkoše. Bůh, který způsobil naše neštěstí a stvořil nás pomíjivými, ješitnými a krutými, nám zároveň poskytl tuto chabou formu náhrady. Čím by byl život, kdyby čas od času nebyla trocha sexu? Marným bojem s tuhnoucími klouby a zubními kazy.“
Sex jakožto jediné východisko, jako platforma uprostřed světa (tak zní podtitul knihy), plošina jistoty v nebezpečném světě.
Zmiňovaná skandálnost Houellebecqových románů vězí prý hlavně (mimo onu xenofobnost) v otevřeném líčení sexuálních scén, hraničících s pornografií. Ve skutečnosti je ale Houellebecq, i když explicitní, vlastně ještě docela cudný.
K pornografii má určitě daleko, hlavně v tom smyslu, že tyto pasáže zde plní svou funkci správně a nijak nevyčuhují ze struktury. Také díky péči překladatele Alana Beguivin, jemuž se podařilo najít vhodné lexikum.
Ohodnotit lze tento román stručně: Houellebecq říká stále totéž, ale přesto nebo možná právě proto, ještě když se připočte lákavý fantom údajné zvrhlosti, si čtenáře jistě najde.
Jakub Jehlička
Houellebecq, Michel: Platforma. Překlad: A. Beguivin. Garamond, Praha 2008. 292 stran.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(10. 12. 2008, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2008
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2301