Kdo hlídá, neuhlídá
Renčův film inspirovaný Koptovým románemAndrea Fiřtíková
Filmové adaptace knih jsou nevděčné. Ten, kdo zná literární předlohu, bývá obvykle zklamán, protože autoři scénáře nesáhli po té či oné scéně, vypustili či připsali postavu. Zvláště palčivé střety nastávají v případech, kdy snímek použije stejný název, jaký nese předloha.
Film Filipa Renče Hlídač č. 47 zavádí diváky do kraje Krušných hor roku 1920. Scénář E. Vernera, F. Renče a Z. Zelenky byl napsán na motivy stejnojmenného románu Josefa Kopty z roku 1926, na nějž je díky filmu upřena nová vlna čtenářské pozornosti. Ačkoli kniha i film nesou název Hlídač č. 47 (podle ústřední postavy železničního hlídače), každý předkládá naprosto odlišný příběh. Pojítky mezi knihou a filmem jsou tři hlavní postavy - hlídač Josef Douša, jeho žena Anna a hrobník Ferda, jejichž charaktery ve filmovém zpracování získávají nové polohy.
Děj filmového Hlídače je soustředěn na milostný trojúhelník Douši, Doušové a hrobníka Ferdy, jemuž Douša zabránil v sebevraždě.
Douša, válečný veterán, je pln hrůz z bitev, s nimiž se stále nevyrovnal. Svou ženu zanedbává. Okolo krásné Aninky slídí mladý, pohledný hrobník, kterému neodolá. Tento románek se prolíná celým příběhem a postupně graduje. Tato nevěra se sice v Koptově díle objeví, ale v naprosto rozdílné a pouze epizodní podobě. Scénařový přepis zjednodušuje vztahy a děje mezi aktéry milostného trojúhelníku. Pravděpodobně proto, aby divákovi bylo vše jasné a všemu rozuměl.
Dalším motivem, který se objevuje v obou verzích, je ohluchnutí hlavního hrdiny. Douša ztácí sluch pouze dočasně, avšak nadále předstírá hluchotu. Podle filmového příběhu proto, aby se dověděl, zda má jeho žena pletky s hrobníkem. Románový Douša předstírá hluchotu proto, aby Aninka a jeho dcery měly lepší život než na samotě. Tudíž nikoli kvůli sobě, ale kvůli svým nejbližším.
Strhující výkon předvádí Karel Roden coby Josef Douša a tím zvedá úroveň filmu. Dokáže se změnit z chladného veterána ve vášnivého žárlivce. Trpí svými vzpomínkami a výčitkami svědomí. Ztráta sluchu jeho postavy je výborně zahraná a i dobře nasnímaná. V jeho obsazení měl Renč opravdu šťastnou ruku. Roden svým uměním však ani nezastiňuje výkony představitelů dalších hlavních rolí. Lucia Siposová i Václav Jiráček jsou zmítáni vášněmi. Za povšimnutí stojí výkon Vladimíra Dlouhého, lidské krysy s hlubokýma očima, kterým se snadno uvěří.
Na snímku se odráží Renčova snaha udělat film pro diváky. Válečné scény, které představují Doušovy vzpomínky, jež ho nenechají klidně spát, jsou přesycené krví. Divák se tak ocitá uprostřed lidských jatek. Ztvárnění milostných scén je také dost naturalistické. V obou případech jako by se Renč snažil nalákat diváky do kin na co nejaktraktivnější podívanou. Ženám nabídne srdcervoucí milostný příběh okořeněný erotikou a mužům krvavé bitvy a pohledy na staré vláčky.
Renčovi nelze odepřít cit pro detail, jenž se projevuje v mnoha záběrech. Jeho film je plný pohledů na zasněženou lesnatou krajinu. Po válce asi bývaly krušné a dlouhé zimy, protože sníh z plátna nezmizí téměř ani na okamžik a celý příběh, i když dochází k časovému posunu, se odehrává v zimě.
Film předkládá jiný příběh než román, ale to už tak ve filmových adaptacích bývá. Bohužel se režisér nechává strhnout k líbivosti a jakési komerčnosti, která má za úkol přilákat velký počet diváků. Jeho film nabízí ucelený příběh milostného trojúhelníku. Ústředními motivy jsou nevěra, žárlivost a spor se sokem. Oproti filmu je děj Koptova románu rozvleklejší, avšak nabízí průřez životními osudy válečného veterána. Vyprávění sice občas zabředne a ztrácí pointu, ale oproti filmu je románový příběh komplikovanější a tím i pestřejší. I když má kniha svá úskalí, nabízí daleko citlivější příběh muže, který neumí dát najevo své city. Kromě ústředních postav, hluchoty a upravené milostné zápletky nemá filmový Hlídač s románovým nic společného.
Andrea Fiřtíková
Hlídač č. 47 (ČR, 2008, 108 min)
Režie: Filip Renč
Hrají: Karel Roden, Lucia Siposová, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý aj.
Josef Kopta: Hlídač č. 47. Nakladatelství XYZ, Praha 2008. 256 stran.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 2-3 (34-35), 12. 1. 2009.
(8. 12. 2008, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2008
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2288