Neobyčejná polévka
O kontroverzním románu úspěšného japonského spisovateleEva Levorová
Budete-li po českém čtenáři chtít, aby jmenoval nějakého japonského spisovatele, bude buď zaraženě mlčet, nebo vám velmi pravděpodobně odpoví: Murakami.
Že se jedná o spisovatele s křestním jménem Haruki, autora Norského dřeva, Kafky na pobřeží nebo Afterdarku, to se rozumí tak nějak samo sebou. Donedávna byl skutečně jediným autorem tohoto jména, s jehož díly jsme se mohli v českém překladu seznámit.
Ovšem situace se změnila. Mezi japonskou beletrii v našich knihkupectvích nedávno přibyl Murakami číslo dvě – Rjú. A jeho vstup do poklidných českých vod rozhodně není z těch nesmělých či opatrných.
V prózách obou jmenovců (mimochodem v Zemi vycházejícího slunce je jejich sláva takřka srovnatelná) můžeme nalézt mnohé společné prvky. Oba píší o střetu a míšení japonské kultury se západní, o obdivu i nenávisti k všudypřítomné Americe a ani jeden se nevyhýbá zobrazení násilí a pokleslého nočního života. Ovšem Rjú Murakami je mnohem drsnější, temnější a perverznější.
Hlavním hrdinou románu V polévce miso je mladík Kendži, který se živí provázením turistů po Tokiu, zejména po jeho nechvalně proslulých čtvrtích plných nočních barů a vykřičených domů. Prací si stěží vydělá na bydlení a živobytí, touží však po tom, aby si jednou našetřil na cestu do Ameriky. Krátce před koncem roku se, doufaje ve slušný výdělek, nechá najmout americkým turistou Frankem. Už od začátku mu na podivném cizinci něco vadí. Očividně lže o tom, že do Tokia přijel pracovně – vždyť v těchto dnech už se přeci nepracuje. Navíc v tváři Američana je cosi děsivého, jeho kůže není přirozená, vypadá jako spálená nebo umělá. A přestože se Frankovi po většinu času daří tvářit přátelsky a vesele, občas nepředvídatelně a bezdůvodně vybuchuje v návalech vzteku a zlosti.
Od okamžiku, kdy je nalezena zavražděná mladá dívka, která si přivydělávala jako placená společnice, se Kendži nemůže zbavit nepříjemného pocitu, že by tajemný Američan mohl mít s její smrtí něco společného. Jeho obavy postupně nabývají značných rozměrů, různé malé detaily poukazují na Frankovu vinu. Ten se navíc zaplétá do svých lží a mladý průvodce se začíná bát o svou dívku i o vlastní život.
Napětí vrcholí scénou z jednoho nočního podniku, v němž Frank, domnívající se, že se mu tamní obsluha vysmívá, vyvraždí personál i všechny hosty, to vše před zraky Kendžiho. Tato scéna obsahuje naprosto detailní popis krutého násilí, autor nešetří perverznostmi, snad se až zvráceně vyžívá ve zkoumání toho, jak daleko je jeho fantazie schopna zajít. Po této pasáži už text plyne poměrně klidně, což může čtenáři způsobit téměř šok. Přestože ani nadále nechybí napětí, k jeho výrazné gradaci už nedochází.
V kontrastu s dosavadním charakterem textu se do závěrečné části promítá duchovní motiv. Frank z nepochopitelných důvodů začne fanaticky toužit po tom, aby si mohl poslechnout sto osm odbití novoročních zvonů, které dle tradice mají mít moc očistit ho od bonnó – nízkých pudů. Závěr příběhu je poněkud překvapivý a je na čtenáři, jak jej dokáže přijmout.
V polévce miso je v první řadě psychologický thriller. Zároveň však velmi syrovým způsobem vypovídá mnohé o japonské mentalitě, vnímání cizinců a zejména Američanů. V jeho mikrostruktuře pak můžeme nalézt pečlivě vybrané a sugestivně zachycené střípky životů hlavních i vedlejších postav. Dotýká se i morálních a etických otázek, sociálních problémů, stereotypů a předsudků.
Ti, kdo si v souvislosti s Japonskem vybavují pouze suši, čajové obřady, kimona a zdobné chrámy, budou přečtením románu šokováni. Jako každá země má i tato svou odvrácenou tvář plnou zločinu, násilí a prodejného sexu a Murakami nám tohle všechno bez okolků servíruje přímo pod nos. Někdo bude knihou nadšen, někdo naprosto znechucen. Málokoho však nechá chladným.
Polévka miso, v Japonsku naprosto všední pokrm, je hořká, kyselá, sladká a slaná zároveň. A takový je i Murakamiho román. Ale je mnohem víc hořký, kyselý a slaný než sladký.
Eva Levorová
Murakami, Rjú, V polévce miso. Překlad: J. Levora. Argo, Praha 2008, 203 s.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.
(4. 11. 2008, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2008
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2236