Knihy redakcí prolistované – č. 1 (33)
Redakce LitENek
Marian a Miriam chlastají jak duhy… Tak by se dal v kostce shrnout obsah knihy Marina Pally Teplé škvarky. Krátké deníkové zápisky jednoho roku jsou nekonečnou variací na celkem pevný denní rytmus vypravěče: „ranní káva – televizní detektivka – procházka do kavárny – víno a joint s manželkou Miriam – procházka do kavárny – okno – ráno“. Ten člověk vůbec nechodí do práce?, napadne závistivě čtenáře po několika stránkách. Pravda, někdy zajde hlavní hrdina do jakési umělecké školy, aby zadal studentům úkol „vyjádřete své nitro“ (a pak jde popíjet se školníkem), popřípadě napíše pro nějaký deník fejeton na téma „Jak se dělá polévka z knížky“. Sem tam prošvihne autorské čtení, občas dorazí na zkoušku amatérské kapely, kterou většinou pro malou účast zase zruší. Kromě monotónních záznamů typu: „Ležíme v posteli a naříkáme. Zašel jsem akorát pro dva litry sifonu, limonádu a cigarety. K večeru jsem ještě ohnul svorku na papír a vyšťoural si uši.“ je okraj každé stránky zkrášlen autorovými ilustracemi. Při prvním prolistování čtenář vyplašeně přemýšlí, jaký smysl ukrývá věta „Zameť mou hruď“, kterou říká jedna kreslená postavička druhé, ale po přečtení příslušné části textu mu to není o moc jasnější. Předtím však mohl doufat, že skrývá cosi hlubšího, po přečtení zjistí, že je to prostě a jednoduše kravina. Nejsem si jistá, jestli opilecké historky ocení i někdo jiný než štamgasti z Kavárny Švanda a pes Fred, kterým jsou věnovány.
Palla, Marian: Teplé škvarky. Druhé město, Brno 2007. 202 stran.
(kde)
Třetí próza Moniky Zgustové, zasloužilé propagátorky české kultury ve Španělsku, se vrací do dob totalitních. Pomyslná loďka proplouvá dobami budovatelskými, řítí se vodopádem invaze Varšavské smlouvy do zatuchlého „voleje“ normalizace, až se vlije do záludného oceánu kapitalistické demokracie. Na palubě mezitím protagonistka Eva tápe mezi dvěma muži: vyvrhelem, pozdějším emigrantem, a přizpůsobivým kariéristou, hvězdou všech ér. Tu a tam sice dějová linka zaškobrtne do mělkých vod, ale brilantní jazyk díla a významotvorné odkazy na umění i jejich autory drobné nedostatky kompenzují.
Zgustová, Monika: Zimní zahrada. Odeon, Praha 2008. 160 stran.
(est)
Letos v září se na české pulty dostal zbrusu nový román úspěšného britského spisovatele Nicka Hornbyho. Hlavním hrdinou románu Po hlavě je šestnáctiletý Sam. Svůj volný čas tráví ježděním na skateboardu a pobíháním za děvčaty. Jeho bezstarostný život náctiletého se změní v okamžiku, kdy jedna z dívek otěhotní. Sam se najednou ocitá ve světě dospělých a v roli otce se musí začít chovat zodpovědně. Protože jeho samotného matka měla v šestnácti letech, ví, čeho všeho se člověk v tomto mladém věku musí vzdát. Na Sama čeká nejasná budoucnost a je jen na něm, jak se s náhlou situací vypořádá. Tento román středního proudu odkrývá čtenářům hluboký příběh o tom, jaké následky může mít jedno špatné rozhodnutí. Na jedné straně vede příběh čtenáře k zamyšlení, na druhé straně se čtenář baví autorovým jedinečným smyslem pro humor.
Hornby, Nick: Po hlavě. BB/art, Praha 2008. 232 stran.
(iba)
Kniha amerického filmového teoretika Jamese Monaca Jak číst film není čtenářskou novinkou, ale upraveným a aktualizovaným vydáním z roku 1977. Dočkala se překladu do devíti jazyků a stala se vyhledávaným artiklem nejen mezi filmovými „fajnšmekry“. Na sedmi stech třiceti pěti stranách se naučíme pochopit film jako umění (včetně vztahu filmu k ostatním druhům umění – malířství, hudbě, románu, divadlu...), autor podrobně vysvětlí technologii tohoto média – představí nejen kameru, objektiv, filmový materiál, ale i zvukovou stopu a projekci. Nezapomene dát prostor kapitole o formě a funkci filmu. Nejeden čtenář také jistě ocení přehlednou chronologii dějin filmu a rejstříky původních, ale i českých názvů, nechybí ani rejstřík jmenný a věcný. Není zaručeno, že Vás kniha Jamese Monaca Jak číst film naučí znát ze světa filmu každý detail. Určitě vám ale pomůže porozumět filmu jako médiu a naučit se ho chápat jako jeden z mnoha druhů umění.
Monaco, James: Jak číst film. Svět filmů, médií a multimédií. Umění, technologie, jazyk, dějiny, teorie, Albatros, Praha 2008, 735 s. S diagramy Davida Lindrotha.
(spá)
V edici První knížky vydávanou organizátory festivalu Ortenova Kutná Hora vyšla v září 2008 první básnická sbírka Olgy Richterové, jež nese název Napříč kůrou. Útlá knížečka malého rozměru v černých měkkých deskách se snadno vejde kamkoli do příručního zavazadla, což je její výhoda. Sbírka je rozdělena do tří oddílů – Mumraj, Ráda bych jinak a Zapouštění. Krátké lyrické básně jsou nerýmované a nepravidelné, povětšinou meditativního charakteru. Netradičně volená slova nás pohladí po duši, ale také nás mohou zabolet. Kladnou stránkou je grafická úprava sbírky, jež se snaží oživit text jeho nejednotnou úpravou. Knižní debut bezesporu talentované básnířky naděloval časopis Host svým předplatitelům společně se zářijovým číslem.
Richterová, Olga: Napříč kůrou. Klub rodáků a přátel Kutné Hory – Kutná Hora, Praha, 2008. 88 stran.
(afir)
Kniha citátů s názvem Moudrost a vtip Oscara Wildea, paradoxy, aforismy a postřehy se výborně hodí pro sychravé podzimní večery. Oscar Wilde patří dodnes mezi nejcitovanější autory světa vůbec. Citáty vybral a z angličtiny přeložil Alexander Tomský, ilustracemi je doplnila Ludmila Lojdová. Kniha je členěna do 19 kapitol (např. Umění a literatura, Tajemství života, Umění konverzace) a najdeme zde i bibliografii autora.. Neexistuje snad člověk, který by si v takovém množství citátů nevybral. Mě osobně zaujaly tři. Dva z oblasti Umění a literatura a jeden z Tajemství života.
„Dokonce ani smrt se nemůže dotknout umění.“
„Máme jen dva druhy spisovatelů: ty nečtené a ty nečitelné.“
„To, čeho se nejvíc bojíme, se nám vždycky přihodí.“
Kniha dokáže rozesmát a zároveň přinutit své čtenáře, aby se zamysleli nad podstatou některých věcí.
Tomský, Alexander: Moudrost a vtip Oscara Wildea. Leda, Praha 2008. 211 stran.
(simd)
Co jste si toužili koupit, když vám bylo osmnáct? Nové džíny, hi-fi věž, počítač, auto? Antoine si koupil hrob. Jinak žil běžným životem. Když ovšem v pětatřiceti zdědil slušný majetek, rozhodl se splnit si svůj sen – na doživotí si pronajal pokoj v domově důchodců a hned se tam od ženy a dětí odstěhoval. Blázen? Snad. Možná jen člověk s trochu posunutým žebříčkem hodnot. Člověk, pro kterého je nesmírně důležitá smrt a jen důkladná příprava na ni ho dokáže udělat… živým. Antoine skutečně v domově se zájmem pozoruje senilní a nemocné seniory, uvědomuje si mnohé o životě a jeho nevyhnutelném konci a zdá se být skutečně šťastný. Šťastné dny získaly v roce 2001 cenu Millepages a nyní konečně přicházejí do českých knihkupectví. V současné době je podle knihy připravován film režírovaný Terry Zwigoffem.
Graff, Laurent: Šťastné dny. Překlad: L. Šavlíková. Mladá fronta, Praha 2008. 128 stran.
(ele)
Jak se horník stane spisovatelem? Emigruje do Holandska a seznámí se s Jaroslavem Hutkou; alespoň tudy se k psaní procestoval, proživořil a pronadával Ivan Landsmann, autor Pestrých vrstev, Knihy roku 1999, jemuž v září vyšel zatím poslední román, nazvaný Šestý smysl. Má smysl jeho knihy číst? Do poloviny Šestého smyslu je hledání odpovědi na tuto otázku těžké. Text totiž nejde dál než k do úmoru podrobnému a patřičně zahořklému popisu vyprázdněného a stereotypního emigrantského života od podpory k podpoře, který v holandském exilu žije hlavní hrdina, literární otisk autora samotného. Až v okamžiku, kdy hrdina-autor vypráví o chvílích následujících po překvapivém zisku ocenění Kniha roku 1999, se situace mění. Ve vyprávění o tom, jak v Praze propíjel první autorský honorář, který „ho pálil v kapse na prdeli“, a zároveň se mediálním samospádem stával literární celebritou, se vrací Landsmann, kterého známe z Pestrých vrstev. Syrový a vulgární, ale ne plochý. Landsmann, jehož knihy a život smysl číst má.
Landsmann, Ivan: Šestý smysl, nakladatelství XYZ, Praha, září 2008. 317 stran.
(povo)
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 1 (33), 24. 11. 2008.
(1. 11. 2008, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2008
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2222