S Danem Bartošem o Operaci Bruno

Co tě přivedlo k natáčení amatérských filmů a jak dlouho se tomu věnuješ?

Co mě k tomu přivedlo asi nedopátrám. Vždycky jsem měl rád film, bavilo mě napodobovat realitu a vyprávět příběhy prostřednictvím filmu. První film jsem natočil ve třinácti s partou spolužáků. Film sice nestojí za shlédnutí, ale na jeho natáčení vzpomínám rád. Všechno bylo bezprostřední a opravdu jsme si to jen užívali. V současnosti je to s každým dalším filmem větší dřina.

Jak dlouho probíhala příprava a výroba filmu Operace Bruno?

Příprava začala těsně po premiéře filmu Každý chce být jako Luboš. Takže cesta od nápadu až k premiéře trvala dva roky. Práce na scénáři trvala něco přes rok, ale to jen díky neustálým změnám. Finální verzi jsem sesmolil asi za tři týdny. Natáčení zabralo půl roku a zbytek času sebral střih.

Scénář si psal sám?

Psal. V té době nebyl nikdo jinej po ruce.

O čem film je a na co se diváci mohou těšit?

Celý příběh začíná v psychiatrické léčebně odkud je propuštěn Karel Špíček. Toho napadl neznámý útočník a Karel, jelikož si zakládá na své vizáži, se z toho zcvokne. No a na dobu než policie dopadne útočníka je Karlovi přidělen dohled – mladý neschopný policista Švestka. Za celou nesmyslnou akcí stojí Švestkův nadřízený Bruno, který se pouze potřeboval zbavit nepohodlného zaměstnance. Diváci se mohou těšit na něco trochu jiného než obvykle vidí v kině. Přeci jen Nymburk a jeho obyvatelé se tak často na plátně neobjevují. Pravděpodobně si neodnesou žádnou hlubokou myšlenku, ale určitě odejdou s úsměvem na tváři.

Ve filmu se objevuje mnoho zajímavých lokací a scén. Jak těžké je přemluvit někoho, aby si ve filmu zahrál nebo zapůjčil prostory pro natáčení?

Je to nevídaně těžký. Každý si myslí, že jde jen o to něco zesměšnit. Ale tentokrát jsem měl štěstí a mnoho lidí mi vyšlo vstříc. Díky tomu jsou prostory autentické a film působí o kapku věrohodněji. Ve filmu hrají především kamarádi, takže jsem tolik práce s přemlouváním neměl. Ale kupodivu menší práce byla s lidmi „zvenku“.

Jaké plány máš s filmem Operace Bruno, promítneš ho i v jiných městech než Nymburce a uvažuješ o tom, že ho přihlásíš na nějakou soutěž amatérského filmu?

Zatím mám plno práce se samotnou premiérou, ale rozhodně nechci aby to byla poslední projekce filmu. Rád bych ho ještě několikrát promítl v Nymburce a určitě vyrazíme i do okolních měst. O soutěži uvažuji už delší dobu, ale ne zrovna s Operací Bruno. Problém je především ve stopáži. Na soutěžích většinou požadují kratší díla.

Hudbu k filmu Operace Bruno složil Tomáš Sýkora, jak si se k němu dostal a jaká s ním byla spolupráce?

Tomášovi spolupráce si moc vážím. Je to vlastně jediný profesionál, který se na filmu podílel. Před lety mi sám nabídnul, že by něco složil, a tak jsem tu velkorysou nabídku využil. Jeho hudba jednoznačně posunula film o velký kus dál. Spolupráce byla příjemná a hlavně rychlá. Vše proběhlo během několika telefonátů. Osobně jsme se během natáčení sešli asi jen třikrát.

Pokud vím, tak už máš na kontě jeden celovečerní film Každý chce být jako Luboš. Kde všude si jej promítal a jaké si s ním slavil „úspěchy“?

Luboš je spíš záležitost pro určitý publikum. Zabývá se sportem, ale tak trochu počítá s tím, že divák ví o čem je řeč. Promítal se pouze v Nymburce a prošel několika kluby. Sem tam mi napíše nějaký trojbojař, když se o filmu doslechne, ale to nepovažuji za úspěch. Každopádně bych se k němu rád vrátil a znovu ho promítnul.

Který film tě v poslední době nejvíc oslovil a jaké filmy patří mezi tvé nejoblíbenější?

V poslední době na mě asi nejvíc zapůsobil film „V zajetí rychlosti“. Je to film plnej optimismu, hodnejch lidí a splněných snů, takže trochu sci-fi. Z nejoblíbenějších vyberu jen tu opravdovou špici, takže Forrest Gump, Rocky a Přelet na kukaččím hnízdem.

Jaký filmový žánr ti je nejbližší?

Když to vezmu z pohledu co točím já, tak komedie. Když z pohledu na co se dívám, tak je nemožný odpovědět.

Co ty a filmové školy, zkoušíš to? A co si myslíš těch soukromých, kterých se v poslední době docela dost otevřelo?

Zatím jsem dvakrát zkoušel režii na FAMU, ale vzhledem k počtu uchazečů jsou šance minimální. O jiné škole jsem neuvažoval, spíš o jiném oboru.

Rýsuje se nějaký další film?

Rýsuje se toho hodně. S Alešem Mockem plánujeme takové pásmo skečů o našem městě. S Radimem Keithem se chystáme napsat film plný krve, násilí a mrtvol. No a v první řadě s Jirkou Vetešníkem začínáme psát scénář s dost nevšední zápletkou.

Díky za rozhovor