Drolící se monolit
Meziválečná literatura skrze teorii pole Vladimíra PapouškaStefan Segi
Aplikace teorie pole na oblast české avantgardy první třetiny dvacátého století se vyplatila. Papouškova kniha Gravitace avantgardy je plodná, podnětná i poutavá, což není až tak obvyklá kombinace.
Cílem série studií je zboření představy avantgardy jako uceleného monolitu. Místo unifikované scény nabízí Papoušek koncepci literárního prostředí jako systému navzájem se pronikajících diskursů. Analýza těchto diskursů mu dovoluje rozpoznávat prvky a myšlenkové proudy, které nebyly podrobně popsány dobovou teorií a tím pádem byly i hůře uchopitelné pro pozdější badatele.
Karel Teige, který byl autorem klíčových uměleckých manifestů své doby, stává se v Gravitaci avantgard pouze jedním z hlasů, které formují širší literární realitu. Papoušek se totiž ve své práci neřídí kvantitativní produkcí diskursu, důležité je pro něj uchopení divergentnosti umělecké situace, která je zachycena v literárních dílech.
Velikým kladem Papouškovy metody je názornost. Teoretické pojednání je vždy následováno pečlivým rozborem vybraných děl, na kterých je existence či koexistence diskursů předvedena. Vzhledem k tomu, že autor hledá spíše trhliny nežli jednotící prvky, nejsou zde rozebírána povětšinou díla emblematická, ale dojde i na méně známé autory, kteří kvůli své neúčasti v hlavním, jasně označeném proudu nebývají zařazeni do pomyslného kánonu. Je tedy možné dočíst se mnoho zajímavého například o Bohumilu Broukovi, Jiřím Mařánkovi, Vladimíru Raffelovi anebo o Miladě Součkové.
Vladimír Papoušek užitím neobvyklé metody riskoval i možné nepochopení. A stalo se. Viktor Šlajchrt v Respektu XIX / 17: „ Kniha dokládá, že mimořádné postavení avantgardy není tak docela zasloužené. Její řeč byla mnohdy spíš mocenským gestem, než aby vyústila v tvorbu.“ Šlajchrt zde vůbec nebere v potaz, že Papoušek záměrně z „teigovské“ avantgardy vybírá taková díla, na kterých může dokládat její nedokonalost, nekonzistentnost a její prostoupení odlišným diskursem. Přičemž tato selektivnost není mínusem, nýbrž naopak předností aplikace teorie pole.
Papouškova Gravitace Avantgard je dílem pozoruhodným. Kombinuje v sobě dějiny umění, dějiny myšlení o umění a teorii literatury, přičemž výsledný interdisciplinární celek poskytuje čtenáři velmi plastický vhled do „žhavé koule tekutých kovů“, jak sám Papoušek charakterizuje situaci dobové avantgardy v širším slova smyslu.
Stefan Segi
Papoušek, Vladimír: Gravitace avantgard. Akropolis, Praha 2007. 144 stran.
(28. 4. 2008, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2008
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2187