Světlemodrá terapie
Krize a neuróza versus králíček FlafíkStefan Segi
Již drahnou dobu není tajemstvím, že vedle komiksů akčních, drsných a krvavých existují i komiksy poučné, lyrické, ba filozofující. Komiksová novela Flafík by se dala nejlépe popsat jako dílo lyrické, které se zabývá především psychologií postav a na konci na čtenáře může působit až terapeutickým účinkem.
Flafík je bílý mluvící králíček, který se chce stát traktoristou a nechce si připustit, že je králíčkem. Přesto, že kniha nese jeho jméno, není jejím hlavním hrdinou. Tím je jeho opatrovník Michael – modelový příklad moderního velkoměstského člověka, který se dostal přes třicátý rok života. Profesní úspěch a individualita jsou u něj v kontrastu s prázdným duševním životem, citovým zmatením a nejasnou vizí vlastní budoucnosti. Je pronásledován bývalou přítelkyní, odcizil se své sicilské rodině, pracovní rutina ho ubíjí. Komiks Flafík je knížkou o tom, zda a jakým způsobem se dá takové krizi čelit.
Autorkou Flafíka je Angličanka Simone Lia a oproti většině mužských autorů, kteří se v komiksech nejčastěji zaobírají akcí, příběhy či filosofováním, ona nabízí spíše než vyprávění náhled do emocionálního života postav. A věrohodnost se jí upřít nedá. Osoby v komiksu jsou velmi živé, plastické a uvěřitelné, nejednají přepjatě a je velmi snadné vžít se do Michaelovy situace, například když se snaží oznámit své přítelkyni rozchod, ale nakonec nenajde dostatek odvahy. K jasné motivovanosti postav přispívá též metoda jakýchsi „myšlenkových scanů“, ve kterých můžeme doslova nahlédnout, co všechno se Michaelovi právě honí v hlavě.
Hlavním tématem Flafíka jsou tedy vztahy a city a tomu je přizpůsobena i grafická stránka komiksu. Na první pohled čtenáře zarazí expresivní přístup ke kresbě samotného králíčka Flafíka, který je podobný japonské grafice známé ze sešitů Manga. Na straně druhé, všechny ostatní postavy své emoce skoro vůbec neprojevují, takže v kombinaci s textem vzniká velmi živý dojem emocí, které bublají pod povrchem a jenom pomalu si hledají cestu k vnějšímu světu.
Otázkou tedy je, k čemu je v příběhu samotný králíček Flafík. Z hlediska děje je vlastně k ničemu. Jeho roli by bez problému mohlo suplovat třebas malé děcko, nebo i roztomilý psík. Z hlediska výstavby fikčního světa komiksu je však Flafík nepostradatelný. Tím, že vytrhává celý děj z realismu, dává mu vlastně obecnou platnost. Například Michaelova marná snaha přesvědčit Flafíka, že je králíček, se rázem stává univerzálním aktem, do kterého si můžeme projektovat vlastní zkušenost s prvním nárazem kruté vnější reality.
Navíc Flafík představuje protiváhu ke všem problémům a neurózám reálného světa, se kterými se Michael setkává. Představuje radost z drobnosti a potěšení ze všedních záležitostí. Však není náhodou, že vypravěčem celého příběhu je snítko prachu, tedy něco zcela všedního a titěrného. Autorka Simone Lia ale právě z takovéto všední titěrnosti buduje pohled na svět z jiné perspektivy. Během čtení komiksu tedy před čtenářem nejedou vyvstane otázka, zda tím normálním je Michaelův všední svět, anebo svět Flafíkových naivních tužeb a představ. I závěrečná pointa není nakonec nějakým definitivním rozuzlením, ale spíše soubojem těchto dvou pohledů na svět.
Komiks Flafík v zásadě nepřináší nic nového. Je to příběh hledání vlastního místa ve světě prostřednictvím dětského pohledu, který je vždy nový a nesamozřejmý. Flafík je tedy jakýsi Malý princ v komiksovém podání. Na druhou stranu, takových knížek, které nás vytrhnou ze zdánlivě samozřejmého chodu věcí zpět do stavu dětského údivu, takových není nikdy dost.
Stefan Segi
Lia, Simone: Flafík. BB/art, Praha 2007. 192 stran.
LitENky č. 4/30, roč. 2006/2007
Foto: BB Art
(22. 3. 2008, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2008
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2123