Hiphopová princezna z Persie
Marjane Satrapiová a její život v komiksu PersepolisSirovátka Štěpán
Komiks se pomalu stává jakýmsi literárním hip hopem dneška. Podobně jako v zmíněném hudebním žánru tvoří většinu produkce spíše komercionalizovaný brak, zároveň však komiks představuje univerzálně srozumitelný a sdělný jazyk, ve kterém lze podat veskrze současnou uměleckou výpověď. Také zde nalezneme sociální a osobní témata, politickou angažovanost a v neposlední řadě též vpád autorů z netradičních komiksových oblastí, kteří se zmocňují ze Západu importovaného média a po svém jej přetvářejí.
Íránka Marjane Satrapiová možná předznamenává nástup autorů třetího světa: podobně jako leckterý africký či karibský rapper vystudovala a žije v Evropě, zběžně si osvojila komiksovou techniku a vylíčila jí svůj příběh. Na originalitu stylu se zde nehledí, důležité je mít co říct – Satrapiová se ostatně vědomě přiznává k bezprostřednímu vlivu Davida B. Podobně jako jeho Padoucnice či Maus Arta Spiegelmana se řadí po bok autobiografických komiksů, které fungují také jako určitý druh autoterapie. Na rozdíl od epilepsie (Padoucnice) či holocaustu (Maus) se zde však tematizuje nelehký život s jedním fundamentalistickým islámským režimem.
Původně čtyřdílný komiks u nás vychází souborně ve dvou dílech, jak je již v tuzemsku dobrým zvykem. První kniha sleduje Marjaniny osudy od dětství až po odjezd na gymnaziální studia do Vídně, druhá pak její návrat do Íránu, neúspěšné manželství a opětovný odjezd, tentokrát do Francie. Komiks tak postihuje značnou část Marjanina života na způsob románu či rodinné ságy – vedle příběhu hlavní hrdinky sledujeme také životy její rodiny, početných příbuzných a přátel. Tento román lze číst dvěma způsoby – buď jako politický dokument, reflektující přechod Íránu od režimu šáha Pahlavího k islamistickému teroru ajatolláhů, nebo jako příběh jedné silné, inteligentní a svobodomyslné ženy, jež to nemá lehké nikde – a je lhostejné, jde-li o Írán či Rakousko. Obě roviny se však velmi ústrojně a organicky proplétají, aniž by jedna druhou rušily, naopak – Satrapiová je často strhující vypravěčka. Líčení politických událostí jistě českému čtenáři připomene nejednu podobnou zkušenost z dob komunismu – všudypřítomný státní dohled, propaganda, popravy hrdinů odboje, úzkostlivé balancování na hraně toho, co ještě lze na veřejnosti říci a co už ne. Satrapiová však těmto událostem dokáže vdechnout zvláštní, zcela osobní a naléhavou tragiku, kterou rozehrává pomocí specificky komiksových prostředků: scéna, kdy je jeden z účastníků nepovoleného mejdanu pronásledován mravnostními milicemi přes střechy domů tak dlouho, až se nakonec zřítí do propasti mezi činžáky, je podána na několika stranách zcela beze slov pomocí primitivistické stylizace, aby se nakonec vrátila do normálního rytmu vyprávění pouhými třemi mrazivými slovy: „Seberte ty kurvy!“ V těchto scénách je Persepolis patrně nejsilnější.
Osobní život hrdinky je pak překvapivě podobný západnímu stylu: alkohol i punk, seriálový look z Ameriky, vzdělání z Evropy… Touze žít po svém však stojí v cestě politické okolnosti i tlak tradice (např. snaha vdát ženu za každou cenu). Po částečné emigraci na Západ však přichází opět jen deziluze: Marjane coby přistěhovalec nakonec končí na ulici bez jakékoli perspektivy a vrací se zpět do vlasti. Ani zde uzavřené manželství není šťastné a Marjane tak zjišťuje, že nepatří vlastně nikam. Kniha tak končí vysněným odletem do Francie. Happy end? Katarze? Těžko říct. Kniha nijak nemoralizuje, spíše podává upřímný pohled bez jekéhokoli kompromisu – se vším dobrým i zlým. Jak praví poslední věta knihy: „Za svobodu se platí…“
Persepolis je tak silnou uměleckou výpovědí, jež je do značné míry neopakovatelná – sílu totiž románu nedodává ani tak téma samotné, jako spíš výjimečnost hlavní protagonistky. Jedna autobiografická linie světového komiksu je tak završena a je otázka, kolik silných osobních příběhů po Spiegelmanovi, Davidu B. či Craigovi toto médium ještě unese. Nebezpečí epigonství je zde vysoké.
Štěpán Sirovátka
Satrapiová, Marjane: Persepolis I, II. BB/art, Praha 2006 a 2007. 160 a 180 stran.
LitENky, č. 4/30, roč. 2006/2007
(22. 3. 2008, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2008
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2122