Kde domov můj?

Je těžké najít štěstí…o to lehčí je ho zase ztratit.

Kateřina Kubová

Nový román Stanislava Struhara (*1964), rakouského autora českého původu, je jeho prvním počinem psaným v němčině. Právě s publikačními problémy národnostních menšin a hlavně se snahou najít nový domov se autor v této autobiograficky laděné knize vyrovnává.
V devíti kapitolách procházíme rokem života neúspěšného spisovatele – emigranta. Touha uspět ho donutí k fingovanému přepadení vydavatelky Astrid Kraussové, která odmítla vydat jeho knihu. Ze začátku lehce promiskuitní mladý muž se však, zdá se, do své „protivnice“ zamiluje. Neupřímnost k sobě samému i k Astrid ale sladkobolný příběh nakonec pořádně zamotá. Otázkou zůstává, zda vztah s Astrid není pouze dobře promyšlený tah, jak se pomstít a dostat se výš. Vypravěčem je sám hlavní hrdina, své nitro ale před čtenářem dobře skrývá. Záleží tedy na nás, jak si jeho chování vysvětlíme.
Na první pohled příběh jako z červené knihovny má ale mnohem hlubší myšlenku: diskriminaci národnostních menšin, kterou zachycuje autor nenásilným způsobem. Prostřednictvím hrdinových vzpomínek na jeho mrtvou matku, na emigraci do Vídně a dětství na nás až překvapivě tíživě a opravdově působí situace přistěhovalců v Rakousku a jejich marná snaha začlenit se do kolektivu. Hlavní hrdina se snaží úplně zapomenout na svoji rodnou vlast, na svůj jazyk. Vzpomínky na Čechy jsou pro něj příliš bolestné, neustále mu připomínají, že do Rakouska nepatří a nikdy tam nenajde skutečný domov. „To jsou Slované, prohodila žena pohrdlivě k muži, ti odjakživa hodně pili. Ti nám tady ještě scházeli, zavrčel muž a nastoupil do tramvaje.“
Hrdinovo kolísání a hledání nových jistot v cizím světě skvěle doplňuje i lehký poetický jazyk. Určitý stereotyp, neschopnost přijmout cokoliv odlišného jistým způsobem symbolizuje i užití barev, například veškeré popisované místnosti v celé knize mají vždy černý nábytek a ženy světle žluté plavky. Už tyto „dogmatické omalovánky“ poukazují k tomu, že téma je ztvárňeno s nadhledem a ironií. Jediným úskalím knihy jsou místy nadbytečné popisy a detaily, které navozují pocit, že se autor snažil příběh nastavovat. Nic to ale nemění na faktu, že Struharovi se výborně podařilo jak tématem, tak vhodně zvolenou formou přesvědčivě ztvárnit ve střední Evropě stále zakotvený strach z jinakosti a hledání identity.
Kateřina Kubová
Struhar, Stanislav: Hledání štěstí. Překlad: Nikola Zejkanová. Symposium, Praha 2007. 110 stran.

(1. 3. 2008, 12:00)

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2008
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2105