Uchopili neuchopitelné
Minimalistická adaptace Kafkova Procesu v KomediiEva Haderková, Ema Stašová
Divadlo Komedie si do svých pomyslných úst vzalo velké sousto: Franze Kafku a jeho Proces, snad nejslavnější a také nejponuřejší autorovu prózu.
Téma románu Franze Kafky netřeba představovat, proto se zájem diváka v divadle Komedie přesouvá spíš na to JAK, než na CO.
Hned první scéna překvapí. Na jeviště přichází muž v obleku a mlčí tak dlouho, dokud se z publika nezačne ozývat zmatený šepot. Teprve poté muž na pódiu reaguje. Stojí v rámci možností klidně a vypráví o tom, jak byl zatčen ve svém vlastním bytě v den třicátých narozenin. Poznáváme Josefa K. v podání skvělého Martina Fingera. O jeho umění (a samozřejmě také umění režiséra) se přesvědčíme vzápětí, když pouhou modulací hlasu živě vykreslí rozhovory s dozorci i vyšetřovatelem.
Úspornost celého představení se projevuje také v minimu postav na jevišti. Například v jedné z klíčových scén v chrámu si Martin Finger coby s knězem povídá se svými stíny na stěnách.
Scénář se sice nevyhnul jisté redukci děje, ale nejdůležitější scény zůstaly zachovány. A tak má i divák, který se neseznámil s předlohou, možnost pochopit.
Představení nechybí jemná komika, tak příznačná pro tvůrce předlohy. Na stěnách se v průběhu hry objevují deníkové záznamy Josefa K. a pozorný čtenář se může pokochat pravopisnými chybami jinak precizního prokuristy. Humor nepostrádá ani poslední vypjatá scéna popravy.
Tak jako hovoříme o představení jednoho herce, můžeme hru Proces nazvat představením jednoho tvůrce: scénář, režii i výtvarné zpracování scény má na svědomí jediný muž, Dušan D. Pařízek.
Inscenace působí velmi minimalisticky. Na scéně se střídá všeho všudy sedm herců, ne více než tři najednou, v občanských šatech. I strohá scéna přispívá k výslednému dojmu.
Ačkoli se nepovažuji za znalce díla Franze Kafky, troufám si tvrdit, že tento divadelní počin je mimořádně zdařilou adaptací. Vystihuje atmosféru, kterou chtěl Kafka vyjádřit.
Eva Haderková
Už před začátkem představení panovalo v hledišti hmatatelné napětí. Desítky očí se zvědavě upíraly ke strohé scéně, kde se dvě stěny z dřevotřísky sbíhaly v jeden bod a vytvářely stísněný prostor pro hraní.
Josef K. (M. Finger) přišel na pódium tak nenápadně, že jej mnozí v sále chvíli považovali za technika, kontrolujícího světla. Ostatně všichni herci se vynořovali nečekaně: zprostřed hlediště, tu zprava, tu zleva, divák si nemohl být jist, zda rovněž jeho soused nebude za chvíli stát na jevišti. A zda se nakonec také on sám nestane součástí Procesu.
Scénárista vsadil na delší monology hlavní postavy. Josef K. se s jejich pomocí rychleji posunoval v ději, mnohé klíčové scény „jen“ popsal, stejně jako postavy. Divák si byl nucen líčené osoby představovat, neboť konkrétní tváře účinkujících dostávaly se zpožděním.
Proces získal s dramatizací na lehkosti a konkrétnosti, četné záchvaty smíchu v obecenstvu budiž důkazem. Franz Kafka se však ze hry nevytratil. Temná, hutná atmosféra se dala krájet a ubíjející nejistota padala na hlavy přítomných jako neprodyšná duchna.
Z kafkovsky zamlžených postav vynikala G. Míčová coby Leni, typická žena Kafkových próz. Pod jejíma rukama hádankovitost a v meziřádcích ukrytá zrůdnost této tajemné dívky rozkvetla do mystických rozměrů.
Divadlo Komedie v Procesu předvedlo mistrnou adaptaci, odvážnou a zároveň věrnou originálu. Snad jen konec působil malinko násilně a kazil výsledný dojem; to když nad tělem k popravě dohnaného Josefa K. zbývající herecké obsazení pělo či snad přímo parodovalo píseň Stand by Me. I přesto věřím, že se Franz Kafka v hrobě neobrací. Naopak by možná býval dramatizaci Procesu s chutí zatleskal, stejně jako já.
Ema Stašová
Franz Kafka: Proces
Divadlo Komedie
Premiéra 3. 9. 2007
Režie, scénář a scéna: Dušan D. Pořízek
Kostýmy: Kamila Polívková
Hudba a projekce: Ivan Acher
Hrají: Martin Finger, Martin Pechlát, Jiří Černý, Gabriela Míčová, Stanislav Majer, Hynek Chmelař, Ivan Acher
(25. 11. 2007, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2007
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2057