Večer plný ironie

Letošní udílení státních cen za literaturu a překladatelské dílo hrozilo fiaskem

Ema Stašová

Stát předal dvěma vyvoleným Cenu za literaturu a překladatelské dílo. Stalo se 25. října v působivých prostorách Českého muzea hudby. Ceremonii provázela vzrušená diskuze. Jak by ne, když jedním z laureátů byl Milan Kundera.
S kolegyní Markétou jsme na určená místa zasedly s velkým předstihem. Nechtěly jsme opožděným příchodem zneuctít tak významnou chvíli, jakou se nám předávání státní ceny zdálo být. Po doznění jazzových melodií orchestru Josefa Hlavsy nás z mylného pocitu lakonicky vyvedl moderátor Jiří Dědeček. „Většina politiků, kteří příslibili účast, tu dnes nejsou. V parlamentu probíhají interpelace a u židovského hřbitova se odkrývá deska Pavla Tigrida,“ sdělil přítomným, ironicky poškubávaje prošedivělým knírem.
Právě Pavel Tigrid před dvanácti lety zahájil tradici udílení státních cen výjimečným osobnostem českého literárního a překladatelského světa. Svůj dík mu vyjádřil například Martin Štěpánek. Tedy vlastně Mirek Topolánek, jehož slova Štěpánek četl z poněkud zmačkaného papíru; s ohledem na někdejší hereckou profesi disponoval překvapivě nejistým hlasem. Inu, rétorika současného předsedy vlády je asi náročný interpretační úkol…
„Loňský laureát je stejně zajímavý jako loňské noviny,“ osvěžil sebeironií vzduch v sále František Fröhlich, minulý rok ověnčený překladatel. Přišel předat symbolické žezlo Antonínu Přidalovi, „barokní osobnosti se širokým záběrem“, jak se vyjádřil předseda odborné poroty Jaroslav Kovář. Přestože měl Přidal v letech normalizace ztíženou možnost publikace, překládání z angličtiny a španělštiny se nikdy nevzdal. Stylistický um, novátorskou odvahu a bohatý slovník skrýval pod pseudonymy a vypůjčenými jmény kolegů. Přeložil mj. humoristický román L. Rostena Pan Kaplan má třídu rád, některá dramata F. G. Lorky, prózy J. Hellera, J. Updika, I. B. Singera a mnohých dalších. „Cením si čtenářů, kteří vědí, že není úlovku bez sítě,“ pronesl při převzetí ceny sestávající z diplomu a broušené vázy.
V sále počínalo vibrovat vzrušení: na řadu přicházela cena za původní literární tvorbu. Zahraniční hosté a náměstci nepřítomných politiků nervózně poposedávali, novináři žhavili diktafony a cvakali propiskami. Napětí vrcholilo během vystoupení ženského tria Lyrico. Trpělo obvyklým lyrickým nešvarem: rozvleklostí.

Předávání Státní ceny za literaturu, Antonín Přidal (zvětšit)

Konečně předstoupil předseda odpovědné poroty, profesor Aleš Haman. „Milan Kundera je autor dvojí kulturní identity, nicméně jev bilingvismu je u nás tradiční,“ reagoval na mediální debatu, zda si státní cenu zaslouží jedinec, který je dnes už více Francouz než Čech.
Jiří Bartoška přednesl vtipnou ukázku z dramatu Jakub a jeho pán. A pak to přišlo. Naivní jedinci, kteří čekali Milana Kunderu v sále, si povzdechli. Samozřejmě, že ji nepřišel převzít osobně. Vyslal zastupující agenturu s omluvenkou jako ze žákovské knížky: „Pan Kundera bohužel nemohl přijet, protože je nemocen,“ oznámil sálu pověřený Jiří Srstka.
Ale nebyl by to Kundera, aby dovolil ději odvíjet se očekávaným způsobem. V proslovu na záznamu zvaném audio autorku této reportáže, a pravděpodobně i mnohé další, přesvědčil, že si ocenění vyšlé z jeho prapůvodní vlasti hluboce váží. S nepřeslechnutelným dojetím mluvil o krásách českého jazyka a humoru, který jej nepřestává fascinovat. „Nedávno jsem od Jiřího Menzela obdržel kazety s jeho krásnými filmy. Mají kořeny v uvolněných šedesátých letech, na která rád vzpomínám,“ uzavřel svou řeč melancholicky.
Proroctví o ceremoniálu a jeho možné trapnosti se tedy nevyplnila. Rozhodně ne zcela. Autorka této reportáže přesto odcházela v mírně rozpačitém rozpoležení. Odvážila se totiž Jiřímu Dědečkovi a jeho ironickému kníru položit anketní otázku o první knize vzpomínek. „Jakže? Literární novinky? Timur a jeho parta!“ pronesl písničkář a zamířil si to ke švédskému stolu. „Tak tohle nejspíš nepoužijeme,“ hlesla má šokovaná kolegyně. A vidíte tu ironii...

Ema Stašová

LitENky č.2/28, roč.2007/2008

(18. 11. 2007, 12:00)

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2007
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2046