Když město tančí
Skrytá tvář Třebíče ožívá na festivaluBarbora Klimtová
Hned na začátku si položme otázku. Co jste do této doby věděli o Třebíči? A buďte k sobě upřímní! Ano, je to město na Moravě, leží nedaleko Jihlavy, ano, to vše je správně. A dál? Nic? Možná si někdo z vás vzpomene ještě na nádherné židovské město, kterým se Třebíč může pochlubit. Ale že srdce Třebíče tepe v tanečním rytmu, to asi nevěděl nikdo z vás. A je to škoda!
Bylo nebylo, před deseti lety se v Třebíči narodila Pernula. Nebyla to ale holčička, nýbrž občanské sdružení, které si dalo za cíl přibližovat umění všem věkovým kategoriím a rozvíjet tak kulturu celého města. Staralo se o výstavy, připravovalo taneční kurzy a odtud byl už jen krok (vlastně spíše taneční krůček) k nápadu na uspořádání tanečního festivalu. Ten dostal název Roztančená Třebíč a v době od 13. do 15. 4. oslavil druhé narozeniny. Jeho „maminka“ Lucie Břinková a její spolupracovníci nachystali všem návštěvníkům víkend plný překvapení a radosti z pohybu.
Třídenní taneční smršť odstartovala nezvykle za asistence zvuků vlaků a v rytmu kroků spěchajících cestujících. Tanečnice si nasadily batůžky a nenápadně se vmísily do davu nic netušících místních obyvatel, kteří čekali na svůj spoj na vlakovém nádraží Třebíč. O to větší bylo jejich překvapení, když tanečnice s příjezdem vlaku odhodily svou skrytou identitu a začaly se svým vystoupením, kterým chtěly pozvat kolemjdoucí na zmiňovaný festival. Cestující nevěřili vlastním očím, někteří se vystrašeně krčili v koutku nádražní haly, někteří se se zájmem podívali a nechali si od tanečnic vložit do ruky pozvánku, dokonce byli i tací, kteří snad z leknutí, snad ze strachu utekli z nádraží. Večer jsme měli možnost podívat se na výtvarné zpracování dvou témat, na která svá představení následně vytvořili i tanečníci – Byl nenápadný jak švestková povidla na čerstvě vyleštěných parketách a Když ti kočky šlapou po víčkách a ve vlasech ti kouše. Ochutnávkou z taneční verze prvně jmenovaného tématu se s námi rozloučil i první den festivalu.
V sobotu ráno předvedli tanečníci svůj um na třebíčském náměstí, odpoledne se ale přesunuli do uzavřených prostorů, kde se konaly zajímavé semináře. Jak se dá skloubit tanec a výtvarno, nám ukázala Eva Mikulíková a její Barevné tančení v ateliéru o.s. Pernula. V aule Katolického gymnázia Třebíč jsme si mohli při tónech klavíru nechat „šlapat kočky po víčkách“ pod vedením Lucie Břinkové (seminář Když ti kočky šlapou po víčkách).
Neděle byla tentokrát opravdu sváteční, Divadlo Pasáž mělo od 16:00 na programu vystoupení mnoha tanečních souborů, které se na festival přihlásily. Přijeli tancechtiví z Mikulova, Žďáru nad Sázavou, Brna, Jihlavy aj., nechyběli ani zástupci domácích - Atelier sc. tance o.s. Pernula nebo TS Arabes ZUŠ Resonance Třebíč. Nejsem sice taneční znalec ani odborník, objevila se tu však představení, která mi doslova protančila srdcem a svými nožkami mi v něm zanechala stopy. Představte si, že sedíte uprostřed sálu, obklopeni černočernou tmou, všude okolo je takové ticho, že byste při troše dobré vůle a snahy snad mohli zaslechnout upadnout i ten pověstný špendlík. Najednou tmu pomaličku protrhává měkké, teplé světlo, které míří doprostřed jeviště. Vaše uši jsou vysvobozeny z nadvlády ticha a hladí je jemný zvuk bubnu. Najednou se objeví malá holčička. Sklání se pro kousky pomerančové kůry, které leží všude kolem ní. Prohlíží si je v tom měkkém světle, jako by to byla barevná sklíčka, jež odráží světla dosud nesplněných snů, ale i vzpomínky na vše, co už bylo. Postupně se přidávájí další a další tanečnice, jejich pohyby jsou tak samozřejmé, že máte pocit, jako by všechno vznikalo právě teď a tady, jako by to byla náhoda… a krásná. Zvuky bubnů a kytary zesilují, dívky tančí jako o život a vy máte chuť vstát a připojit se k nim. Pak se ale sen stejně zvolna, jako přišel, rozplývá. Ale vy si v sobě odnášíte hřejivý pocit a žasnete, co vše dokáže tanec vyjádřit.
Nechte se okouzlit také a přijeďte na třetí ročník Roztančené Třebíče!
(20. 4. 2007, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2007
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1951