Svatba jako řemen
aneb chomout nebo svobodaHelena Sellnerová
Divadlo Disk uvedlo 9. března premiéru hry Krvavá stavba. Tuto hru Frederika Garcíi Lorky v překladu Antonína Přidala zpracoval čtvrtý ročník katedry alternativního a loutkového divadla DAMU.
Celým představením nás provázejí dvě figury, jejichž hlavním úkolem je drama odlehčovat a dopřát diváku oddech mezi jednotlivými dějstvími. Těmito postavami jsou Měsíc a Smrt.
Až klasická zápletka je díky zvláštnímu zpracování aktuální a zajímavá. Za choreografii se opravdu stydět nemusí. Odvážila bych se tvrdit, že v choreografii až zaniká děj.
Příběh vypráví o nevěstě, která má několik dní před svatbou. Její předešlý vztah skončil těsně před obřadem, neboť její tehdejší přítel jej odřekl a oženil se s její sestřenicí, s níž má dítě. Naše hlavní hrdinka si časem najde přítele a jak se tak v běžném životě stává, chce se vdát. V srdci však stále miluje svého předešlého přítele. Celé drama vrcholí aktem svatby, kam dorazí i sestřenice s manželem.
Nevěsta váhá. Nakonec dá přednost svému srdci a podlehne svodům předešlé známosti, uteče. Pro rodinu je to tragédie a ostuda. Její nový manžel se nechce s touto pohanou smířit. Vydává se za uprchlíky. Zápletka se vyhrotí střetem obou hlavních hrdinů v boji s noži. Oba umírají.
"Probuď se, nevěsto, dnes budeš mít svatbu!"
Jak to s tou svatbou dnes vlastně je. Je to jen otázka konvencí? Spojení dvou majetků? Akt čisté lásky? Společenská událost?
Dílo nám nabízí různé pohledy na akt spojení muže a ženy v dnešním světě. Provází nás společenským zákulisím celého svazku. Hra nám dovolí nakouknout do psychiky matky, která má svého posledního živého syna předat jiné ženě, jíž bere spíše jako konkurenci než nový příjemný přírustek do rodiny.
Je nám tu výborně představena postava ženy - nevěsty. Její pocity i myšlenky, obavy... Jak žena prožívá onen osudový den? Je šťastný, či nikoliv? Přemýšlí nad těmito otázkami stejně zodpovědně nastávající manžel, nebo pohled mužské poloviny světa je bezstarostný a bere celou záležitost jen jako společenskou a nevyhnutelnou?
Protikladným prvkem nevěsty je ve hře postava otce nevěsty ztvárněná Jiřím Chvalovským. Jako muž se city nezaobírá. Jeho hlavní starostí je spojení majetku. Materialistická část aktu. To, co k svatbě patří, ale nikdy se o tom moc nahlas nemluví. Nestará se o "ztrátu" dcery a zeťě přijímá s otevřenou náručí spíše jako novou zdatnou pracovní sílu než člověka .
Je zajímavé z povzdálí sledovat postavu emocionální váhavé ženy neustále se obávající jakékoliv maličké komplikace, kdy její nejčastější vnitřní otázkou je: Co kdyby...?. K ní protikladný pragmatický a materialistický svět mužského chápání.
První scéna se odehrává na prosluněné pláži. Už tento fakt sám o sobě dodá diváku energii a naladí ho na hodinovou hru. Je to příjemné osvěžení po celodenním shonu a dobrý způsob, jak diváka "oživit".
Celé dějství je provázeno příjemnou melodií a hudebními vstupy Měsíce a Smrti. Plíživé tóny nás zanesou na slunné španělské pobřeží a v mlžném oparu v dáli uvidíme lány zralých vinic.
Ano, je pravdou, že je tu zpracovávaná až klasicky kýčovitá zápletka, ale mladým může nabídnout čistší pohled na mezilidské rodinné předstvatební vztahy. Starším zase opráší to, co pro ně také jednou bylo aktuální. Romantická duše bude ukonejšena vítězstvím lásky nad rozumem a milovníci tragédií lehce shakespearovským koncem.
Máte-li pochmurnou náladu a nejste-li zrovna divadelní typ, oceníte hodinovou délku představení, které vám zaručeně spraví náladu. Jestliže hledáte klasicky zpracovanou hru či klasiku ověřenou časem, doporučuji se zaměřit na něco jiného.
Režie: Marián Amsler
Hrají: Kristýna Nováková
Barbora Vyskočilová
Jiří Chvalovský
Lukáš Příkazký
Jaroslava Kopecká
Miroslava Venclová
Veronika Khomová
Matija Solce
Luděk Smadiš
LitENky č. 5/25, roč. 2006/2007
(12. 4. 2007, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2007
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1936