Všechno nebo nic
Jak nás vidí... BulhařiPetra Halbichová
Tato slova přesně vystihují to, jaké mají Bulhaři, podle mé dosavadní zkušenosti, povědomí o České republice. Článek je součástí nepravidelného seriálu Co o nás vědí v Evropě? Prováděla jsem takovou malou anketu a z ní vyplynulo zhruba to, že na jedné straně nás tento národ zná velmi dobře, ale jsou také tací, kteří o Češích nevědí téměř nic. Těch je naštěstí - podle mého miniprůzkumu - jen jedna desetina.
Dotazovala jsem se lidí všech věkových kategorií, různého vzdělání a často dosti odlišné profese. Přesto se všichni respondenti shodují ve znalostech české literatury. Musím se přiznat, že jsem oslovila lidi pocházející z malých vesnic nebo městeček na pobřeží v jižní části této země vína a růží, z čehož vyplývá, že celý život měli jiné starosti než studovat literaturu a ještě k tomu českou. Studenti vysokých škol nebo obyvatelé větších měst by určitě odpovídali úplně jinak. Na druhou stranu je zajímavé, že lidem, kteří jsou plně závislí na turistickém ruchu a rybolovu, nedělá příliš velký problém číst texty psané latinkou, a to i těm nejstarším. Rádi si, mají-li čas, přečtou cokoliv, co jim cestovatelé doporučí. Vzhledem k jejich podmínkám a způsobu vzdělání je obdivuhodné, jak se sami snaží dozvědět se co nejvíce o národní kultuře všech turistů, kteří do Bulharska jezdí na dovolenou. V posledních letech jsou to samozřejmě hlavně Češi a Slováci, ale potkala jsem tam i dost Němců a Holanďanů. V oblasti historie a životního stylu tak o nás vědí opravdu mnoho, rozhodně víc, než bychom předpokládali.
Z české literatury padlo několikrát jméno Karla Čapka, ale připisovala se mu kromě divadelní hry R.U.R. i knížka O pejskovi a kočičce. Jeden student angličtiny jmenoval Ludovíta Štúra a Josefa Jungmanna. Celkem populární jsou Božena Němcová a Karel Jaromír Erben (objevilo se jen jeho příjmení, křestní jména ne), zejména v souvislosti se sbíráním pohádek. Naopak světoznámý Švejk napadl minimum respondentů a jen jeden si vzpomněl na jeho autora. Ze současných spisovatelů jim neučaroval nikdo.
Na bulharských silnicích jsou běžně k vidění šílenou rychlostí se prohánějící staré škodovky. Není divu, že jméno Škoda bylo všem známé, že ho přiřadili k České republice. Z významných osobností se nejvíce objevovalo jméno našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Pozadu nezůstal ani Václav Havel a zmíněn byl i Václav Klaus. Opravdu mě překvapilo, jak často se lidem vybavili Jan Hus a Jan Amos Komenský. Vím určitě, že když jsem se na tyto osobnosti ptala před pár lety, zareagovali snad jen dva nebo tři lidé a ti si navíc nebyli jistí, kdo byl Komenský, jeho jméno už ale slyšeli. Zato o husitství věděli dost, začali dokonce vyjmenovávat některé zbraně. Na tomto příkladu je krásně vidět, jak se Bulhaři zajímají o naši kulturu a mají o ní stále větší povědomí. Zarážející pro mě ještě bylo, že nikdo nevzpomínal na komunistickou éru a její představitele. Mají o tom málo informací, nebo raději zapomněli na naši společnou minulost a Sovětský svaz, nebo pouze dělají, že nevědí? Snad jim nepřipadá důležitá? Na tyto otázky nemám žádnou odpověď, ale určitě by stálo za to ji hledat.
Zpět k odpovědím. Znají naši lásku k moři a vysokým horám. Obojí nám chybí a oni dobře chápou naši touhu jezdit za tím jinam. Sami mají představu o České republice dost jasnou, vědí, jak zde co funguje a co naopak ne. Jsou schopní s námi o dovolené zcela zasvěceně rozebírat situaci české policie a ve zdravotnictví. Přestože sami mají problémů až nad hlavu, rádi si pohovoří i o těch našich. Znají dobře naše zpěváky a některé herce. Samozřejmě znají Karla Gotta a Helenu Vondráčkovou, ale nejsou jejich skalními fanoušky. Pronikl k nim Karel Roden a zaznamenali i Jiřinu Bohdalovou a Jana Wericha.
O české kuchyni tvrdí všichni téměř shodně, že je plná knedlíků, vepřového masa, zelí, plněných ovocných knedlíků a divného tmavšího chlebu a chybí jí sýry, tvaroh, smetana a grilovaná zelenina. No, tradičně taková představa v Evropě panuje, ale sami víme, jak je to doopravdy. Pijeme prý hodně víno a máme nejlepší pivo na světě. (Bulhaři jsou prý další v pořadí, mají recepturu převzatou od nás.) Tvrdý alkohol nám je podle dotazovaných Bulharů také blízký, ale moc se hlídáme při jeho konzumaci…
Přibližně tak nás vidí Bulhaři. Musím říct, že nikdo nepsal nic negativního, ale někteří se přiznali k takové malé závisti na náš blahobyt. Podívat se do Prahy je pro pár dotazovaných skutečným snem.
A teď ruku na srdce, co my víme o Bulharsku a jeho obyvatelích?
(10. 4. 2007, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2007
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1929