WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
Aby byl dům domem... - Literární novinky

Aby byl dům domem...


Anna Holmanová



„Osamělý dům, město, ale i vlak a nádraží... Takovou vinětu má nejčastěji láhev, z níž Jiří Koten nalévá svému čtenáři. Jeho víno však není přešlechtěné. Nic z falešných chutí a příměsí. Nic nepředstírá, nepodbízí se, není doslazeno na efekt. Je stáčeno na lisu každodennosti, je trpké i opojně podmanivé jako život sám (...)“ Těmito slovy, jež jsou napsána na obálce sbírky Jiřího Kotena Aby dům, charakterizuje Miroslav Chocholatý Kotenovu poezii. Zlákáni touto anotací bychom nejspíš očekávali verše, které mají ve své moci skýtat nám požitky podobné opojení z dobrého vína. Ovšem čtenář se slibovaného požitku nejspíš nedočká, neboť Kotenovým textům chybí k opojnosti hned několik podstatných ingrediencí.

Většina básní sbírky má například až příliš podobnou strukturu: nejprve je evokováno, kde a v jakém čase se nalézáme (dům, podzim...), následuje drobná reflexe spojená s konkrétním pozorováním všedních jevů (Na skříni jsem uviděl váhy zlomené v rameni./Co teď zbývá/než přestat vážit a nahýbat se jen v tu stranu,/kde nesvírá bolest výčitek.) a celý text je posléze zakončen pointou či přesahem do obecného (a těla mrtvých much na podlaze šustila,/jako když si všichni rohatí leští ešusy ocasem/a drhnou je pískem z předpeklí.). Autor si takto vytvořil účinný recept, podle kterého umí napsat vcelku působivý text, ovšem své básně tvoří stále podle jednoho „mustru“. Výsledné texty jsou následkem toho šablonovité a postrádají jedinečnost.
V prvních dvou oddílech sbírky se nalézáme převážně v interiéru domu či v jeho bezprostřední blízkosti. Pozoruhodná je titulní báseň Aby dům..., v níž autor vymezuje nejen fyzický prostor domu, ale i celé principy své poetiky. Například hned v prvním dvojverší (aby byl dům domem, musí být do stropu/nekonečný) Koten předznamenává způsob pointování svých textů: vztahování běžných dějů vertikálou mnohdy až kamsi do posvátného (Co je asi/Pánubohu tak drahé,/že pro to po blesku posílá/zlatou cestu nazpátek?). Báseň Aby dům..., již můžeme vnímat jako prolog, se zdá být nejzdařilejším textem celé knihy. Vše, co je v ostatních textech drobeno do pouhých sledů detailních pozorování, totiž vyjadřuje v celistvosti a úplnosti. Ostatní básně pak z tohoto úhlu pohledu mohou vyvolat dojem, že rozmělňují již řečené, aniž by samy přinášely něco skutečně podstatného.
Zatímco v prvním oddíle je lyrický subjekt osamocen, v oddíle druhém svou samotu překlenuje – do jeho domu přibývá žena (oddíl Michaela v domě). Dalo by se očekávat, že se tato významná změna projeví ve stylu jednotlivých básní. Ovšem jevy jsou stále nahlíženy ze stejné perspektivy jako v prvním oddíle, ženský element se zde ke slovu nedostává, zůstává jen v pozadí coby předmět pozorování subjektu mužského (A ještě se dívám:/lakuješ si na nohou nehty v hlubokém předklonu;/zadeček nahoru vyšpulený – docela jako ten,/kdo právě objevil v koberci desetník...).
Ve třetím oddíle Všechny přístupové cesty prostor domu opouštíme. Klíčovými jsou zde motivy cesty, návratu a nostalgie. Evokována je především krajina severních Čech. Často se ocitáme na trati, ve městech či v jiných exteriérech. Oproti dvěma předchozím oddílům je pro ten třetí typická přítomnost rýmů, které ovšem místy působí poněkud neuměle (až praští/po dešti, bylo pět/nazpět, škvor/na odpor).
Závěrem se dá říci, že rozpačité vyznění sbírky nezachrání ani občasná přítomnost zajímavých básnických obrazů či autorův nezpochybnitelný pozorovatelský talent.


Koten, Jiří: Aby dům. Brno, Host 2005, 68 str.


LitENky č. 3/23, roč. 2006/2007

(28. 12. 2006, 12:00)

Literární novinky

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1821