Mrcha v nesnázích
Mariana Bernasová
Nový český film Kráska v nesnázích je po snímku „ Horem pádem“ druhým dílem autorské dvojice Jan Hřebejk – Petr Jarchovský, které čerpá ze současnosti. Oproti svému předchůdci však ještě více opustilo od komediální nadsázky a byť bývá označováno jako tragikomedie, převládá v něm dle mého názoru tragický prvek.
Název filmu i jeho zápletka vychází ze stejnojmenné básně Roberta Gravese. Tím ale veškerá podobnost končí. Zatímco anglická báseň se věnuje vnitřnímu rozporu ženy, zda vybrat anděla, nebo ďábla – alespoň na mě báseň zapůsobila svojí psychologizací a hloubkou pohledu – ve filmu se herci jakoby bojí jít do konfliktu. Navzdory délce filmu jim na to nezbývá čas. Nebo snad síla? Režisér Hřebejk se naštěstí vyhnul plochému pohádkovému happy-endu, ale přes ambivalentnost a nedořešenost konce filmu může mít divák pocit, že toho nevysloveno zůstalo trochu přespříliš. Jinými slovy to, čím film končí, mělo bývalo být ústředním motivem a hybatelem děje. Onou psychologizací přenesenou z básně na plátno.
Další věc, která mě nepříjemně zarazila a jejíž interpretace mě nechává bezradnou, je vzorek české společnosti, který se Hřebejk s Jarchovským rozhodli ve filmu ukázat. Abych se nepohybovala jen na abstraktní rovině, zmíním ve stručnosti děj. Jedná se o milostný příběh atraktivní třicátnice Marcely (Aňa Geislerová). Její manžel Jarda (Roman Luknár) má autodílnu, kde předělává kradená auta. Rodina je po povodních ve finanční i osobní krizi. Pohromadě ji nedrží dvě děti – ty má Marcela pověšeny na krku spíš jen jako ozdůbky – ale už jen sexuální závislost manželů a zarputilá snaha vyšinuté Jardovy matky (Emília Vašáryová). Jednoho dne ale hlavní protagonistce dojde trpělivost a odejde i s dětmi k matce (Jana Brejchová). Zde jsou všichni tři vystaveni psychickému teroru diabetického otčíma Richarda (Jiří Schmitzer). Zejm. hádka kvůli diabetickým sušenkám nebo nevysypanému koši mají šanci stát se slavnými. Když je Marcela úplně na dně – což si ale divák spíš jen domýšlí pomocí toho, jak se do její postavy snaží vcítit, protože ona sama na plátně city neplýtvá a jediné silné, co z ní vyzařuje, je zarputilá touha přežít – seznámí se s mnohem starším Čechoitalem (Josef Abrhám), kterému Jardův gang ukradl auto. Evžen je bohatý a navíc noblesní a kultivovaný. Žije v Toskánsku a v Čechách mu patří restituovaná vila. Marcele a dětem se tak otvírá „vidina lepšího života na západě“, ale zároveň se ocitá ve věčném sporu mezi rozumem a citem a na vlastní kůži si vyzkouší ne/možnost nezištného přátelství mezi mužem a ženou. Navíc musí volit mezi dvěma podobami lásky – duševní a tělesnou. Distingovaný emigrant má jedinou chybu – na rozdíl od bývalého manžela nedokáže partnerku sexuálně uspokojit. Právě okamžikem, kdy Marcela leží v toskánské vile, ale zároveň mobiluje Jardovi (je tu i náznak masturbace), se pro mě stává mrchou. Je to totiž podle mě okamžik, kdy se z jejího vztahu s Evženem stává společensky přijatelná prostituce. Také mě tento závěrečný zvrat, který i zpětně Marcelu usvědčuje z falešnosti, zlobí, a nemohu uvěřit tomu, že si ho autoři snímku vybrali jako typický rys dnešní společnosti. Nevadí mi fakt, že se filmy soustředí na takováto témata, a ani nepopírám, že by se podobné vztahy nenavazovaly, ale pokud chtěl Hřebejk točit film tohoto zaměření, mohl ho zpracovat jako bláznivou komedii,nebo ho dohnat ad absurdum, čímž by se od všeho tak trochu distancoval. Že dalšími – a z hlediska filmu jedinými – prototypy české společnosti jsou zloděj, vyšinutá sektářka, psychicky labilní žena, falešný právník a fikaný vyděrač – jen podporuje moji předchozí námitku. Kontrast těchto postaviček a svatého muže z Toskánska už nepotřebuje další komentář… Má to znamenat, že komunismus sebral lidem noblesu a eleganci a že Češi jsou zloději?...
Na závěr ještě jednu krátkou poznámku k postavám. Ty se pohybují na jednom místě a nemají snad žádný další život než ten, který se týká vnitřních rodinných komplikací. Jako kdyby byly uměle nastrčeny pro ztrpčení, nebo alespoň zkomplikování Marcelina života. Žádná postava nemá přátele ani není sama nikým navštěvována, děti nejsou konfrontovány se školou atd. Vše ale zachraňují herci – zejm. Jiří Schmitzer je nezapomenutelný.
Pokud nejste přecitlivělí nebo vztahovační, určitě na film zajděte. Když se vyrovnáte s poněkud kontroverzním reprezentativním vzorkem společnosti, zbyde vám ještě dost času na relaxaci. Díky soubojům děti versus Jiří Schmitzer, nebo setkáním živelné Marcely a etikety znalého Evžena se totiž určitě pobavíte.
ČR, 2006, 110 min.
Tragikomedie
Režie: Jan Hřebejk
Hrají: Aňa Geislerová
Jana Brejchová
Emília Vašáryová
Josef Abrhám
Litenky č. 1/21, roč. 2006/2007
(17. 10. 2006, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1691