Česká taneční platforma
Lucie Břinková
Prostor, tělo, hudba, světla, emoce… Tanec! 7. dubna 2006 zahájila Yvona Kreuzmannová (ředitelka občanského sdružení Tanec Praha) svým projevem 12. ročník České taneční platformy – přehlídky, která je jakýmsi „předskokanem“ Mezinárodního tanečního festivalu soudobé taneční tvorby a pohybového divadla Tanec Praha. Ten už po osmnáct let vypuká začátkem června v České republice.
Během šesti roztančených dní mohli diváci zhlédnout 18 nejúspěšnějších choreografií letošní taneční sezóny. Na pěti - většinou atypických - místech pražského divadelního života komunikoval tanec s dalšími druhy umění a moderní technologií.
Líbila se mi pestrost programu. Od experimentu po klasiku! Jen první přehlídkový večer začal poněkud netanečně. Petra Hauerová - TuringMachine a Můra, dvě představení využívající technologii a estetiku laserové projekce. Autoři sice dokázali vytvořit kybernetickou krajinu, kde se pohybují bytosti, jimž je přisouzena pouze silueta, ale odepřena tvář, ale jste-li příznivci čistého tanečního umění, byli byste zklamáni. Choreografie získala v roce 2004 cenu Sazky za objev tanci, která se vyhlašuje po skončení České taneční platformy na festivalu Tanec Praha. Ale mně je docela smutno při představě, že takhle nějak by se měl vyvíjet soudobý tanec. Zažíváte jen nepříjemný pocit z abnormálně hlasité muziky, bolí vás oči z neustále se proměňujících laserů a marně hledáte nějaký taneční prvek. Jen občas se vám otevře pohled na plasticky se pohybující roboty. Emoční zážitek byl pro mě natolik negativní, že ani druhé představení stejného charakteru (Můra) mi duševní stav nezlepšilo.
Další taneční den byl o poznání úspěšnější. Představení proběhla jak v tanečním divadle Ponec, tak i v prostorách taneční konzervatoře Duncan Centre. Tančil Jaro Viňarský, slovenský tanečník a choreograf – Posledný krok pred, jakýsi taneční rituál vyprávějící o vzletu a pádu, o touze duše a těla po očistě a lehkosti a také o odvaze, s níž člověk dokáže přemoci strach a dospět k „poznání“, k vyšším dimenzím… Jaro Viňarský byl natolik přesvědčivý a opravdový ve svém projevu, že dostal ocenění diváků (každý platící divák má právo si zvolit svého favorita České taneční platformy). Vedle Jara Viňarského se stejný den představily ještě taneční skupiny NANOHACH a VerTeDance.
Největší zážitek jsem si odnesla z představení Cocoon Invisible (Neviditelná kukla) a Omša (Mše) - jde o dvě choreografie slovenských tanečníků a tvůrců Milana a Zuzany Kozánkových. Cocoon Invisible, tančeno ženou, vypráví o bytosti, ženě, která touží žít život jinak, než jak diktují normy společnosti. Žije ve vlastním světě, ze kterého chce vystoupit bez přetvářky mezi ostatní. Izolace ji neuspokojuje, chce komunikovat… Dílo si žádá otevřeného a vnímavého diváka, neboť výpověď je niterná a každý promyšlený pohyb i jakýkoliv jev hraje svoji roli. Naproti tomu stojí Omša, mužské sólové představení. Příběh o hříchu a čistotě. Člověk nesoucí vlastní kříž, kladení otázek a čekání na odpovědi. Mše člověka, který ve snu prožil svůj začátek i konec. Dva protikladné principy, a přesto je něco spojuje. Vše je v nich do detailu promyšleno. Funguje zde dialog tance a hudby, tance a výtvarna, tance a světla, tance a prožitku… Příběhy všední až nevšední.
12. Česká taneční platforma pokračuje… Přesouvá se ještě do dalších prostor: Švandovo divadlo, Alfred ve dvoře, NoD Roxy. A svoji pozornost si vyžadují další a další díla: Struktury vratkosti, Sclavi, Beze všeho, Libera me, 2 v 1, Já už tě nemám rád, Vzdálené ráje. 6 dní v tanci a pohybu, 6 dní přinášející překvapující zážitky, 6 dní ve světě tanečníků…
Celá akce byla zakončena 12. 4. 2006 otevřenou diskusí účinkujících se členy poroty, kteří na Tanci Praha vyhlásí cenu Sazky za objev v tanci. Vítězná choreografie tak obdrží finanční odměnu, kterou tanečníci a choreografové použijí na své další projekty.
LitENky č. 5-6/20, roč. 2005/2006
(5. 5. 2006, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1542