Farma v jeskyni: Sclavi/ Emigrantova píseň
Dana Jará
Zmatený. Ztracený. Kde jsem se to ocitl? Nemohu najít cestu z tohoto šílenství. Bože, pomoz mi. Podobné výkřiky a úryvky nesouvislých vět mi zněly v uších ještě dlouho po závěrečném aplausu. Divadelní kritici se tentokrát ve svém úsudku nezmýlili. Cena Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku 2005 si našla cestu do těch správných rukou...
Sclavi. Cizí a tajemné slovo, cítíme z něj dálku, historii, možná i svobodu a propastnou cizotu. Po otevření slovníku se objevují dva české překlady: Slovan a otrok. Název inscenace pak přidává další: Emigrant. Toť náš hlavní hrdina. Člověk, který je uvězněn mezi dvěma kulturními světy, s naprosto odlišnou morálkou, osobitými zvyklostmi i chováním. Jedna společnost ho už ho považuje za mrtvého, odpadlíka, zrádce. Pro druhou se ještě nenarodil.
Odcizení jako hlavní symbol a motiv inscenace se nám neustále připomíná v každé sekundě představení, scénografii, hudebním aranžmá i hereckém projevu. Jeviště je prázdným prostorem, oproštěným od všech zbytečných předmětů. Jedinou jistotou je kovová maringotka, která se neuvěřitelně rychle otáčí a přemisťuje z místa na místo s pomocí sil všech zúčastněných. Jako bychom sledovali obrovského pavouka, jenž láká do svých sítí bludné duše ztracenců.
Podobným způsobem se pracuje i s hudbou. Staré rusínské písně jen dodávají Sclavimu na exotičnosti. Pravda, na některých místech by si zasloužily pečlivější a delší procvičení - jak hry na hudební nástroje, tak především zpěvu. Neškolené hlasy snad mají evokovat syrovost a hrubost, ale doufám, že ne poškodit náš sluch.
Taneční performance - tak je Sclavi nejčastěji nazýván. Ano, tanec nesporně tvoří základní strukturu celé inscenace. Popisovat dokonalost a taneční schopnosti členů divadelního studia Farma v jeskyni je však věcí zbytečnou, pletla bych se do práce odborníků. Akční pohyb, zběsile plynoucí čas, vrtkavost osudu - to vše vyjadřují polozahalená těla létající vzduchem, křepčící, neustále poskakují, dotýkají se ostatních spoluhráčů, v neuvěřitelné souhře a propojení. To bych u režie Viliama Določomanského ocenila nejvíce - jeho schopnost Sclaviho uceleně sjednotit do svébytného uměleckého díla, v němž každá složka má své pevné místo a není uměle protěžována na úkor ostatních.
Farma v jeskyni: Sclavi/ Emigrantova píseň. Režie Viliam Dočolomanský, hudební režie Marjana Sadowska, scéna a kostýmy Barbora Erniholdová. Premiéra 3. března 2005. Psáno z představení ve Švandově divadle 9. 4. 2006.
O divadelním studiu Farma v jeskyni, jeho projektech a programu: www.infarma.info.
LitENky, č. 5-6/20, roč. 2005/2006
(5. 5. 2006, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1540
Útěk domů - ale KAM?
Dana Jará
Zmatený. Ztracený. Kde jsem se to ocitl? Nemohu najít cestu z tohoto šílenství. Bože, pomoz mi. Podobné výkřiky a úryvky nesouvislých vět mi zněly v uších ještě dlouho po závěrečném aplausu. Divadelní kritici se tentokrát ve svém úsudku nezmýlili. Cena Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku 2005 si našla cestu do těch správných rukou...
Sclavi. Cizí a tajemné slovo, cítíme z něj dálku, historii, možná i svobodu a propastnou cizotu. Po otevření slovníku se objevují dva české překlady: Slovan a otrok. Název inscenace pak přidává další: Emigrant. Toť náš hlavní hrdina. Člověk, který je uvězněn mezi dvěma kulturními světy, s naprosto odlišnou morálkou, osobitými zvyklostmi i chováním. Jedna společnost ho už ho považuje za mrtvého, odpadlíka, zrádce. Pro druhou se ještě nenarodil.
Odcizení jako hlavní symbol a motiv inscenace se nám neustále připomíná v každé sekundě představení, scénografii, hudebním aranžmá i hereckém projevu. Jeviště je prázdným prostorem, oproštěným od všech zbytečných předmětů. Jedinou jistotou je kovová maringotka, která se neuvěřitelně rychle otáčí a přemisťuje z místa na místo s pomocí sil všech zúčastněných. Jako bychom sledovali obrovského pavouka, jenž láká do svých sítí bludné duše ztracenců.
Podobným způsobem se pracuje i s hudbou. Staré rusínské písně jen dodávají Sclavimu na exotičnosti. Pravda, na některých místech by si zasloužily pečlivější a delší procvičení - jak hry na hudební nástroje, tak především zpěvu. Neškolené hlasy snad mají evokovat syrovost a hrubost, ale doufám, že ne poškodit náš sluch.
Taneční performance - tak je Sclavi nejčastěji nazýván. Ano, tanec nesporně tvoří základní strukturu celé inscenace. Popisovat dokonalost a taneční schopnosti členů divadelního studia Farma v jeskyni je však věcí zbytečnou, pletla bych se do práce odborníků. Akční pohyb, zběsile plynoucí čas, vrtkavost osudu - to vše vyjadřují polozahalená těla létající vzduchem, křepčící, neustále poskakují, dotýkají se ostatních spoluhráčů, v neuvěřitelné souhře a propojení. To bych u režie Viliama Določomanského ocenila nejvíce - jeho schopnost Sclaviho uceleně sjednotit do svébytného uměleckého díla, v němž každá složka má své pevné místo a není uměle protěžována na úkor ostatních.
Farma v jeskyni: Sclavi/ Emigrantova píseň. Režie Viliam Dočolomanský, hudební režie Marjana Sadowska, scéna a kostýmy Barbora Erniholdová. Premiéra 3. března 2005. Psáno z představení ve Švandově divadle 9. 4. 2006.
O divadelním studiu Farma v jeskyni, jeho projektech a programu: www.infarma.info.
LitENky, č. 5-6/20, roč. 2005/2006
(5. 5. 2006, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1540