Středoevropské noviny a jejich knižní edice
Lucie Břinková
Je pátek. Jdu do trafiky pro svůj oblíbený časopis a vedle Lidových novin vidím nějakou nově vydanou knihu. Nevypadá nijak vyzývavě. Je černo-modrá s nevýraznou fotkou. Boris Vian, Pěna dní! Začnu jí listovat a netrpělivě zjišťuji, co sakra dělá tahle výborná kniha v trafice?
Edice v trafice. Edice, která vznikla ve spolupráci s nakladatelstvím Euromedia group k.s. a edicí Světové literatury Lidových novin. Edice, která si dala za cíl pozvednout knižní trh o klasická díla světově známých autorů. Od května 2005 se tedy každý pátek ve většině trafik můžeme setkat s nějakou publikací ze světové literatury.
Dnešní knižní trh je velice pestrý a koupit knihu v knihkupectví, kde na nás dýchá intelektuální atmosféra, má své nezaměnitelné kouzlo a není dnes žádný problém. Ale ceny, se kterými se tam setkáme, nás donutí přemýšlet, zda odejdeme s nějakým dobře vypadajícím textem, či si ho jen prolistujeme a půjčíme v knihovně. Začínám tak nabývat dojmu, že se nám v něčem vrací předlistopadová situace, kdy se na knihy stály hodinové fronty a záleželo na sympatiích prodavače, zda zrovna já budu vlastníkem cenné publikace.
Edice v trafice tak přichází s myšlenkou zpřístupnit literaturu všem, kteří o ni mají zájem. „Prvotní nápad přišel vlastně z Německa, kde podobnou edici vydávají dvě periodika: Die Deutsche Zeitung, které měly nabídku klasické světové literatury a Das Bild, který vydával spíše ty komerční tituly,“ vysvětluje Jakub Sedláček, editor nakladatelství Euromedia, který je členem rady edice v trafice. U nás se tohoto úkolu zhostily Lidové noviny. Možná proto, že už mají s podobným projektem zkušenost, neboť ve 30. letech 20. století vydávaly pro své předplatitele v sešitkovém formátu texty autorů jako byl Poláček, Čapek a jiní. Každý pátek tedy v Lidových novinách najdeme upozornění na nově vycházející knihu s medailonkem autora. Kniha bude připravena někde poblíž s cenovkou 99 Kč.
Kdo vybírá autory a tituly, kolik je naplánováno řad, kdo tvoří ediční radu, jak je těžké získat práva na překlad…?
„S návrhy titulů a autorů přicházíme my (Euromedia, pozn. redakce) a pak je posíláme na schválení Lidovým novinám, kde se k ní vyjadřují tamní redaktoři,“ odpovídá Jakub Sedláček. Výsledkem této spolupráce jsou už čtyři úplné řady po dvanácti titulech a právě započatá pátá řada. To bude v konečném důsledku 60 pestrobarevných textů, které mohou doplňovat naši knihovnu. Tituly jsou řazeny tak, aby si každý mohl alespoň něco vybrat. „Někdo si ty knihy kupuje jenom proto, že je sběratel a chce mít kompletní, podobně vypadající řady,“ usuzuje Jakub Sedláček. Edici v trafice netvoří jen angloamerická literatura, které je nejvíce a je nejlépe dostupná, a ruská, která je prý podle ohlasů čtenářsky nejoblíbenější, ale také - vedle germánské, románské a dalších - i např. literatura japonská. Chybí vám Bulgakov? Nebo Hrabal? Či snad Fitzgerald? Všechny tyhle tituly jsou pro vás připraveny. Nebojte se, že jste propásli pátek patřící vašemu oblíbenému autorovi. Knihy vychází od své první řady v poměrně velkém nákladu – v současné době se pohybuje mezi 10 až 20 tisíci (ale u každého titulu se to liší). Téměř všichni zájemci je tak mohou vlastnit. A ty, které se neprodají, se přesouvají do prodejny Knižního klubu a bez ohledu na den, kdy vyšly, si je můžete dokoupit.
Co týden, to jeden titul! Už po dvaapadesát týdnů bez jakékoli přestávky: „Doufám, že vyjde 5. řada a pak to skončí!“ říká s úsměvem Jakub Sedláček při našem povídání. Rozumím. Hezká práce, ale je jí hodně. Nezávidím ediční radě, kterou od první řady vedle Jakuba Sedláčka tvoří ještě Jindřich Jůzl a programová ředitelka Helena Čudová, zodpovědnost za ohlídání právních předpisů. Například získání práv na převzetí překladu! Většina překladatelů má smlouvu s nějakým nakladatelstvím a těžko se jejich překlady přesouvají ke konkurenčním vydavatelům… Proto asi není prvotní přání o vydaných titulech Edice v trafice úplně stoprocentně splněno. Některá, ač velice kvalitní díla, prostě nevyjdou!
Prvotním nápadem, který přišel z Německa, se nechalo inspirovat více zemí střední Evropy! Pravděpodobně všichni vyhodnotili, že mohou ve své oblasti rozvinout moderní obchodní projekt. Na Slovensku vychází tituly "svetovej knižnice" pod deníkem SME. V Polsku "kolekcju literatury XIX. a XX. wieku" vydává periodikum Gazeta Wyborcza. V každé zemi pozorujeme trošku jiný systém, ale princip zůstává stejný. Na Slovensku vycházejí knihy každé pondělí. Existují 2 edice: kolekce titulů 19. a kolekce 20. století. Původně bylo vydáno 20 textů z 19. století a po velkém úspěchu a příznivých ohlasech čtenářů byla kolekce rozšířena o dalších 10 titulů. 20. století je pravděpodobně oblíbenější, neboť vyšlo cekem 50 titulů. Podobně to funguje i v Polsku. Opět 2 edice. Každá z nich má svoji vizuální podobu knih a opět tvrdí, že se jedná o nejlepší a nejčtenější díla světové literatury. Velice odvážná teze. Porovnáme-li výběr české, polské a slovenské edice, zjistíme, že pouze jeden jediný titul se shoduje. Michail Bulgakov – Mistr a Márkétka. Setkáme se ještě s několika jmény autorů, která se objevují ve všech edicích, ale výběr jejich tvorby už je rozdílný. Znamená to, že každý stát si nese jiné povědomí o tom, co je považováno za stěžejní dílo klasické literatury? Anebo je to spíše závislé na obchodní strategii? Z povídání s Jakubem Sedláčkem usuzuji, že jde z větší části o právní a obchodní problematiku (překlady, autorství, vydavatelská práva, recenze, ohlasy čtenářů…).
Milan Kundera, Žert. U nás součástí edice v trafice nebude. Ale V Polsku ho vydali. Adam Mickiewicz, Pan Tadeáš. Dílo typické pro polskou literaturu, u nás nezařazeno. Na Slovensku zařadili do své kolekce i největší českou spisovatelku 19. století – Boženu Němcovou, která v české edici také chybí. Ale naopak autoři jako Kessey a Irving jsou zařazeni jen do české edice v trafice…
Ačkoliv je podobnými projekty zaplavena téměř celá střední Evropa a pravděpodobně jde o novou obchodní formu, domnívám se, že se tímto nápadem stává svět opět čitelnějším.
Připravte si na pátek zelený peníz a vejděte do nějaké trafiky…
Pro Litenky: seznam dalších autorů vycházející 5. řady i s datem vydání!
12. 5. Margaret Atwoodová - Z hlubin
19. 5. David Lodge - Den zkázy v Britském muzeu
26. 5. Vladislav Vančura - Konec starých časů
2. 6. E. M. Forster - Cesta do Indie
9. 6. John M. Coetzee - Život a doba Michalea K.
16. 6. Giuseppe Tomasi di Lampedusa - Gepard
23. 6. Pierre Boulle - Most přes řeku Kazi
30. 6. Jevgenij Zamjatin - My
7. 7. Džuničiró Tanizaki – Deník bláznivého starce
Dosud vydané tituly edice v trafice:
1. řada: Gabriel García Márquez – Sto roků samoty, Francis Scott Fitzgerald – Něžná je noc, Bohumil Hrabal – Perlička na dně - Ostře sledované vlaky, Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid, John Irving – Svět podle Garpa, Josef Škvorecký – Zbabělci, Ian McEwan – Betonová zahrada, Truman Capote – Snídaně u Tiffanyho, Michail Bulgakov – Mistr a Markétka, Franz Kafka – Proces, Edgar Lawrence Doctorow – Ragtime, Robert Merle – Smrt je mým řemeslem
2. řada: Mario Puzo – Kmotr, Boris Pasternak – Doktor Živago, Thomas Mann – Smrt v Benátkách, James Clavell – Král Krysa, Kóbó Abe – Písečná žena, Frederick Forsyth – Den pro Šakala, Horace McCoy – Koně se přece střílejí, Fjodor Michailovič Dostojevskij – Idiot, Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol, Joseph Heller – Hlava XXII, Kurt Vonnegut – Kolíbka, William Eastlake – Hájili jsme hrad
3.řada: Arnošt Lustig – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, George Orwell – Nadechnout se, William Faulkner – Divoké palmy, Anthony Burgess – Mechanický pomeranč, Toni Morrisonová – Milovaná, Boris Vian – Pěna dní, Graham Greene – Jádro věci, Karel Čapek – Krakatit, Virginia Woolfová – Paní Dallowayová, Friedrich Dürrenmatt – Soudce a jeho kat / Podezření, Saul Bellow – Herzog, Alberto Moravia – Nuda
4. řada: Marguerite Duras – Milenec, Karel Poláček – Hostinec U kamenného stolu, Robert Ruark – Medojedky, Salman Rushdie – Východ, Západ, Ken Kesey – Vyhoďme ho z kola ven Stefan Zweig – Netrpělivost srdce, Gabriel Chevallier – Zvonokosy, Henry James – Utažení šroubu, Curzio Malaparte – Kůže, Sándor Márai – Svíce dohořívají, Jack London – Martin Eden, Vladimir Nabokov – Třináct do tuctu
(24. 4. 2006, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1521
Do trafiky nejen pro noviny
Lucie Břinková
Je pátek. Jdu do trafiky pro svůj oblíbený časopis a vedle Lidových novin vidím nějakou nově vydanou knihu. Nevypadá nijak vyzývavě. Je černo-modrá s nevýraznou fotkou. Boris Vian, Pěna dní! Začnu jí listovat a netrpělivě zjišťuji, co sakra dělá tahle výborná kniha v trafice?
Edice v trafice. Edice, která vznikla ve spolupráci s nakladatelstvím Euromedia group k.s. a edicí Světové literatury Lidových novin. Edice, která si dala za cíl pozvednout knižní trh o klasická díla světově známých autorů. Od května 2005 se tedy každý pátek ve většině trafik můžeme setkat s nějakou publikací ze světové literatury.
Dnešní knižní trh je velice pestrý a koupit knihu v knihkupectví, kde na nás dýchá intelektuální atmosféra, má své nezaměnitelné kouzlo a není dnes žádný problém. Ale ceny, se kterými se tam setkáme, nás donutí přemýšlet, zda odejdeme s nějakým dobře vypadajícím textem, či si ho jen prolistujeme a půjčíme v knihovně. Začínám tak nabývat dojmu, že se nám v něčem vrací předlistopadová situace, kdy se na knihy stály hodinové fronty a záleželo na sympatiích prodavače, zda zrovna já budu vlastníkem cenné publikace.
Edice v trafice tak přichází s myšlenkou zpřístupnit literaturu všem, kteří o ni mají zájem. „Prvotní nápad přišel vlastně z Německa, kde podobnou edici vydávají dvě periodika: Die Deutsche Zeitung, které měly nabídku klasické světové literatury a Das Bild, který vydával spíše ty komerční tituly,“ vysvětluje Jakub Sedláček, editor nakladatelství Euromedia, který je členem rady edice v trafice. U nás se tohoto úkolu zhostily Lidové noviny. Možná proto, že už mají s podobným projektem zkušenost, neboť ve 30. letech 20. století vydávaly pro své předplatitele v sešitkovém formátu texty autorů jako byl Poláček, Čapek a jiní. Každý pátek tedy v Lidových novinách najdeme upozornění na nově vycházející knihu s medailonkem autora. Kniha bude připravena někde poblíž s cenovkou 99 Kč.
Kdo vybírá autory a tituly, kolik je naplánováno řad, kdo tvoří ediční radu, jak je těžké získat práva na překlad…?
„S návrhy titulů a autorů přicházíme my (Euromedia, pozn. redakce) a pak je posíláme na schválení Lidovým novinám, kde se k ní vyjadřují tamní redaktoři,“ odpovídá Jakub Sedláček. Výsledkem této spolupráce jsou už čtyři úplné řady po dvanácti titulech a právě započatá pátá řada. To bude v konečném důsledku 60 pestrobarevných textů, které mohou doplňovat naši knihovnu. Tituly jsou řazeny tak, aby si každý mohl alespoň něco vybrat. „Někdo si ty knihy kupuje jenom proto, že je sběratel a chce mít kompletní, podobně vypadající řady,“ usuzuje Jakub Sedláček. Edici v trafice netvoří jen angloamerická literatura, které je nejvíce a je nejlépe dostupná, a ruská, která je prý podle ohlasů čtenářsky nejoblíbenější, ale také - vedle germánské, románské a dalších - i např. literatura japonská. Chybí vám Bulgakov? Nebo Hrabal? Či snad Fitzgerald? Všechny tyhle tituly jsou pro vás připraveny. Nebojte se, že jste propásli pátek patřící vašemu oblíbenému autorovi. Knihy vychází od své první řady v poměrně velkém nákladu – v současné době se pohybuje mezi 10 až 20 tisíci (ale u každého titulu se to liší). Téměř všichni zájemci je tak mohou vlastnit. A ty, které se neprodají, se přesouvají do prodejny Knižního klubu a bez ohledu na den, kdy vyšly, si je můžete dokoupit.
Co týden, to jeden titul! Už po dvaapadesát týdnů bez jakékoli přestávky: „Doufám, že vyjde 5. řada a pak to skončí!“ říká s úsměvem Jakub Sedláček při našem povídání. Rozumím. Hezká práce, ale je jí hodně. Nezávidím ediční radě, kterou od první řady vedle Jakuba Sedláčka tvoří ještě Jindřich Jůzl a programová ředitelka Helena Čudová, zodpovědnost za ohlídání právních předpisů. Například získání práv na převzetí překladu! Většina překladatelů má smlouvu s nějakým nakladatelstvím a těžko se jejich překlady přesouvají ke konkurenčním vydavatelům… Proto asi není prvotní přání o vydaných titulech Edice v trafice úplně stoprocentně splněno. Některá, ač velice kvalitní díla, prostě nevyjdou!
Prvotním nápadem, který přišel z Německa, se nechalo inspirovat více zemí střední Evropy! Pravděpodobně všichni vyhodnotili, že mohou ve své oblasti rozvinout moderní obchodní projekt. Na Slovensku vychází tituly "svetovej knižnice" pod deníkem SME. V Polsku "kolekcju literatury XIX. a XX. wieku" vydává periodikum Gazeta Wyborcza. V každé zemi pozorujeme trošku jiný systém, ale princip zůstává stejný. Na Slovensku vycházejí knihy každé pondělí. Existují 2 edice: kolekce titulů 19. a kolekce 20. století. Původně bylo vydáno 20 textů z 19. století a po velkém úspěchu a příznivých ohlasech čtenářů byla kolekce rozšířena o dalších 10 titulů. 20. století je pravděpodobně oblíbenější, neboť vyšlo cekem 50 titulů. Podobně to funguje i v Polsku. Opět 2 edice. Každá z nich má svoji vizuální podobu knih a opět tvrdí, že se jedná o nejlepší a nejčtenější díla světové literatury. Velice odvážná teze. Porovnáme-li výběr české, polské a slovenské edice, zjistíme, že pouze jeden jediný titul se shoduje. Michail Bulgakov – Mistr a Márkétka. Setkáme se ještě s několika jmény autorů, která se objevují ve všech edicích, ale výběr jejich tvorby už je rozdílný. Znamená to, že každý stát si nese jiné povědomí o tom, co je považováno za stěžejní dílo klasické literatury? Anebo je to spíše závislé na obchodní strategii? Z povídání s Jakubem Sedláčkem usuzuji, že jde z větší části o právní a obchodní problematiku (překlady, autorství, vydavatelská práva, recenze, ohlasy čtenářů…).
Milan Kundera, Žert. U nás součástí edice v trafice nebude. Ale V Polsku ho vydali. Adam Mickiewicz, Pan Tadeáš. Dílo typické pro polskou literaturu, u nás nezařazeno. Na Slovensku zařadili do své kolekce i největší českou spisovatelku 19. století – Boženu Němcovou, která v české edici také chybí. Ale naopak autoři jako Kessey a Irving jsou zařazeni jen do české edice v trafice…
Ačkoliv je podobnými projekty zaplavena téměř celá střední Evropa a pravděpodobně jde o novou obchodní formu, domnívám se, že se tímto nápadem stává svět opět čitelnějším.
Připravte si na pátek zelený peníz a vejděte do nějaké trafiky…
Pro Litenky: seznam dalších autorů vycházející 5. řady i s datem vydání!
12. 5. Margaret Atwoodová - Z hlubin
19. 5. David Lodge - Den zkázy v Britském muzeu
26. 5. Vladislav Vančura - Konec starých časů
2. 6. E. M. Forster - Cesta do Indie
9. 6. John M. Coetzee - Život a doba Michalea K.
16. 6. Giuseppe Tomasi di Lampedusa - Gepard
23. 6. Pierre Boulle - Most přes řeku Kazi
30. 6. Jevgenij Zamjatin - My
7. 7. Džuničiró Tanizaki – Deník bláznivého starce
Dosud vydané tituly edice v trafice:
1. řada: Gabriel García Márquez – Sto roků samoty, Francis Scott Fitzgerald – Něžná je noc, Bohumil Hrabal – Perlička na dně - Ostře sledované vlaky, Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid, John Irving – Svět podle Garpa, Josef Škvorecký – Zbabělci, Ian McEwan – Betonová zahrada, Truman Capote – Snídaně u Tiffanyho, Michail Bulgakov – Mistr a Markétka, Franz Kafka – Proces, Edgar Lawrence Doctorow – Ragtime, Robert Merle – Smrt je mým řemeslem
2. řada: Mario Puzo – Kmotr, Boris Pasternak – Doktor Živago, Thomas Mann – Smrt v Benátkách, James Clavell – Král Krysa, Kóbó Abe – Písečná žena, Frederick Forsyth – Den pro Šakala, Horace McCoy – Koně se přece střílejí, Fjodor Michailovič Dostojevskij – Idiot, Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol, Joseph Heller – Hlava XXII, Kurt Vonnegut – Kolíbka, William Eastlake – Hájili jsme hrad
3.řada: Arnošt Lustig – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, George Orwell – Nadechnout se, William Faulkner – Divoké palmy, Anthony Burgess – Mechanický pomeranč, Toni Morrisonová – Milovaná, Boris Vian – Pěna dní, Graham Greene – Jádro věci, Karel Čapek – Krakatit, Virginia Woolfová – Paní Dallowayová, Friedrich Dürrenmatt – Soudce a jeho kat / Podezření, Saul Bellow – Herzog, Alberto Moravia – Nuda
4. řada: Marguerite Duras – Milenec, Karel Poláček – Hostinec U kamenného stolu, Robert Ruark – Medojedky, Salman Rushdie – Východ, Západ, Ken Kesey – Vyhoďme ho z kola ven Stefan Zweig – Netrpělivost srdce, Gabriel Chevallier – Zvonokosy, Henry James – Utažení šroubu, Curzio Malaparte – Kůže, Sándor Márai – Svíce dohořívají, Jack London – Martin Eden, Vladimir Nabokov – Třináct do tuctu
(24. 4. 2006, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1521