Taková malá džungle
Ilona Koulová
Znáte to. Kolikrát se snažíme během rozhovoru co nejpřesněji druhým vylíčit svoje momentální duševní rozpoložení, oživit konverzaci nebo chceme prostě být vtipní. Používáme proto řadu okřídlených slov, přívlastků, opisů či přirovnání, protože rádi (a zvláště neoblíbené osoby) s něčím srovnáváme, že?
Všimli jste si ale někdy, kolik takových metafor a metonymií při konverzaci pochází ze zvířecí říše nebo se alespoň čtyřnohých přátel nějak dotýká?
Představme si Petra. Žije ve velkém přelidněném městě, kde se v ulicích hemží lidé jako při krysích závodech.
Je to obyčejný kluk a jako obyčejně musí ráno vstávat do školy. Říkáme přece: ranní ptáče, dál doskáče.
Nechce se mu, cestou se plouží jako hlemejžď. Ostatně není se co divit - je psí počasí a nemá domácí úkol. Snad mu ho dá někdo opsat - třeba Martina, to je taková pilná včelička a v domácích úkolech je jako ryba ve vodě.
Když vešel do třídy, zjistil, že Martina chybí. To je teda pěkně na draka. Zkusí se zeptat Kačeny. Jenomže to je slepice, proto se rozhodl, že tomu přijde na kobylku sám.
Do učebnice ale koukal jak tele na nový vrata, takže po chvíli usoudil, že je mu to jedno - mouchy snězte si mě.
Do lavice vedle Petra usedl Horák. Byl rozcuchaný jako rorejs, protože se popral s Mařákem, kterému řekl, že je tlustý vepř, tak ať se pak nediví, že mu při tělocviku všichni přezdívají slon v porcelánu. Mařák je ale silnější a má tlapy jak medvěd, tak dostal Horák do čumáku.
Pak přišla třídní Blažíčková - je hrozně vysoká, taková žirafa - a hned vybrala úkoly. Petr dělal mrtvýho brouka a tvrdil jí, že o úloze nevěděl. Blažíčková mu nařídila, aby si nevymýšlel voloviny a nepletl si školu s holubníkem. Je to liška podšitá, hned přišla na to, že jí lže. A prý kdo lže, ten i krade jako straka.
Pokaždé, když skončí vyučování, cítí se volný jako pták. Cestou domů přešel Petr s klukama přes zebru nedaleko domova důchodců. Horák ho nazývá Osada havranů.
Před domem záviděli sousedovi Pavlovi nové auto. Takový žihadlo by teda taky bral. Holky by se na něj lepily jako vosy na med. Horák mu na to řekl, že je vůl.
Petrovi rodiče nemají souseda Pavla rádi, protože si myslí, že chlastá jako doga. Petr ho ale rád má, protože mu půjčuje svoje knížky. Není to žádnej chrt.
Na schodišti v domě potkali jeho dceru. Horák se Petrovi smál, protože zrudl jako rak. Podle něj je to kočka; žádná šedá myš, ale taková štíhlá laň. Řekl Horákovi, aby zavřel zobák; nejradši by hanbou strčil hlavu do písku, jako to dělají pštrosi.
Doma Petr vrazil na chodbě do sestry. Natřásala se jako páv před zrcadlem. Chtěla by být hadí ženou. Je to ještě hloupá husa.
Ukázal mámě poznámku kvůli úkolu. Chvíli na ni vejrala a potom začala vřeštět jako pavián. Chtěla to říct i tátovi, ale ten usnul medvědím spánkem. Snažil se působit kajícným dojmem a spustil krokodýlí slzy a slíbil, že se polepší. Máma ale řekla, že už je jí všechno jedno, protože vychovávat syna jako je Petr je jako házet perly sviním.
Zbytek dne strávil na plavání - trénoval motýlka. Sportuje, neboť není líný jako veš.
Když se vrátil, doma chcíp pes. Rodiče si odešli vyrazit z kopýtka. Máma byla zřejmě pořád ještě naštvaná, a asi proto udělala k večeři španělské ptáčky, které děsně nerad.
Nakonec se Petr ještě osprchoval, aby nezapáchal jako tchoř, a šel do svého pelechu. Zdálo se mu, že mu sousedka řekla, že je její brouček.
No jo - život je občas pěkná džungle.
(17. 4. 2006, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1512