WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
Bělejet parus odinokij v tumaně morja golubom - Literární novinky

Bělejet parus odinokij v tumaně morja golubom


Dana Jará



„Bělá se plachta osamělá na šedé mořské pustině…“ Úryvek z Lermontova zní poeticky a sentimentálně, navozuje pocity bezstarostnosti a příjemného snění. Ruská literatura je téměř jedinou oblastí, která v nové knižní publikaci Oněgin byl Rusák autorky Ireny Douskové nepodléhá ironické kritice. Vždyť klasikové bolševismus ještě neznali…

Sovětský svaz zničil miliony lidských životů, především pak moje mládí. Toť hlavní myšlenka volného pokračování prózy Hrdý Budžes, která získala čtenáře i divadelní publikum svým nepodbízivým a jemným humorem.
Spisovatelčina představivost se nám snaží popsat nepříliš vzdálenou minulost, která ještě neznala supermarkety, dovolené v Chorvatsku a televizi Nova. Ocitáme se v sedmdesátých letech dvacátého století, v jedné z historických etap socialistického Československa. Pečlivé hospodyňky netrpělivě přešlapují ve frontách na banány a pozdrav „čest práci“ slyšíme častěji než „dobrý den“. Bohužel se už na stránkách románu nesetkáme s hlavní hrdinkou předchozí knihy, malou rozjívenou Helenkou a jejím sice dětským, ale zato neotřelým pohledem na svět. Čas je neúprosný strojvůdce, i ona musela dospět. Z roztomile obtloustlé holčičky se stává osmnáctiletá slečna, studentka gymnázia a začínající spisovatelka. Řeší běžné problémy adolescentů - vztahy s přáteli, první lásky a milostná zklamání, formuje si své životní názory, rebelsky vystupuje proti nešvarům té tolik nešťastné doby, zkouší psát první básně a povídky. Všechny tyto příběhy vypráví autorka vtipným a jednoduchým jazykem, který čtenáře snadno rozesměje. Neocenitelná je především její schopnost sebeironie a nadhledu. Zážitky s tampony a brutálně zavražděnými křečky však střídají méně zábavná témata - nepřijetí na vysokou školu z kádrových důvodů, úvahy o emigraci a její odmítnutí („Praha je tak krásná“). I popisy fungování komunistického školského systému nutně působí podobně jako dobře známé klišé o „studené sprše“. Vrátí nás zpět do reality a my znechuceně odsoudíme soudobou politickou praxi.
Po této knize s chutí sáhne nejen pamětník, ale i čtenář s mladším datem narození, přestože touto - na první pohled možná fraškovitou - zkušeností neprošel. Nalézáme zde obraz normalizačního procesu, přijímaného nejistě a rozporuplně společností i historiky. Zatím od roku 1989 uplynulo příliš málo času na to, abychom ho byli schopni objektivně zhodnotit. I Oněgin hledí na komunismus zaujatě a subjektivně, ale je zajímavou ukázkou toho, jak dějiny vlády jedné strany hodnotí někteří z našich současníků.
Bohužel, i toto prosluněné dílko trpí nešvary většiny volných pokračování, snažících se navázat na své úspěšné předchůdce. Opakuje již stokrát řečené, nenajdeme v něm tolik obdivovanou originalitu Hrdého Budžese. Helenka Freisteinová se svým „komunisti a rusáci jsou …, jen se to nesmí řikat“, zmizela do nenávratna. Zůstala jen sentimentální vzpomínka a touha dozvědět se něco zajímavého o jejím osudu.

Dousková, Irena: Oněgin byl Rusák. Brno, Druhé město 2006. 258 s.

(10. 4. 2006, 12:00)

Literární novinky

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1504