Kdo líže nordické blondýny?

Tereza Verecká

S velkou dávkou zvědavosti, smíšené s předpojatostí, jsem se odhodlávala k četbě nového románu teplické autorky Svatavy Antošové Nordickou blondýnu jsem ještě nelízala s charakterizačním podtitulem: Pornogroteska za časů terorismu.
Má dívčí zvídavost byla v ledasčem uspokojena, předpojatost - daná mým šosáctvím - ne. Román vypráví příběh lesbické knihovnice Jolanty, která se zmítá životem mezi pekelně nudnou prací, neuspokojivými vztahy a hospodou u Vogeltanzů.
Autorka sama popírá jakoukoliv podobnost s realitou, což je ostatně častý trik. Autobiografických prvků je zde až dost. A nejen autobiografických. Například za pánskou striptýzovou skupinou Radikals se nepříliš pečlivě skrývá Vyžvejklá bambule - alternativní skupina radikálního baletu působící v Teplicích.
Kniha dostála i svému podtitulu - Jolanta a její přátelé jsou plně zhnuseni společností a vůbec veškerým systémem a provozují terorismus po svém, ať už jen v myšlenkách, nebo při veřejných vystoupeních. Snaží se systém popřít.
Sexu se najde také dost, většinou jde o stroze popsané pornografické pasáže.
Autorka velmi rafinovaně zrychluje a akcentuje erotické scény, takže po čase zmizí dojem zvráceného vzrušení a odhalí se druhá, o něco skutečnější stránka věci - beznaděj, zoufalství, prázdnota. Sex se zde nakonec ukáže stejně stereotypní jako práce v knihovně a čtenáře nemrazí nic jiného než zvláštní pocit déja vu a neutěšenost.
Dílo dává čtenáři také velmi silně pocítit, že autorka byla odkojena českým patafyzickým kolegiem, které vzniklo a působilo v Teplicích. Z každé strany vulgární naturalismy skoro až tečou, ale po překonání počáteční nevolnosti a šoku se tyto výrazy stávají jen okrajovým šumem. Dalším závanem patafyziky jsou ilustrace. Nordickou blondýnu i současně vyšlou sbírku Ještě mě nezabíjej ilustroval totiž patafyzický umělec Pavel Kreml.
Co říci závěrem? Po přečtení knihy jsem nebyla ani zklamaná, ani uchvácená, ale nevím, jestli se kdy ocitnu v náladě, abych po ní sáhla znovu a některé pasáže si ještě jednou pročetla. Určitý dojem však zanechala - onu prázdnotu, beznaděj a neutěšenost.

Antošová, Svatava: Nordickou blondýnu jsem ještě nelízala. Praha, Concordia 2005. 248 s.
(17. 1. 2006, 12:00)

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2006
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1374