Jiří Suchý a Michal Ajvaz získali Seifertovu cenu 2005
Helena Hollová
Když jsem v naší redakci dostala za úkol napsat medailonek o Jiřím Suchém, byla jsem tak trochu v koncích. Suchého jsem znala z televize, o divadle Semafor se toho hodně napsalo a zástupci starší generace se s radostí pustili do vyprávění. Ale jak z těchto útržků poskládat potrét člověka, který dostal Cenu Jaroslava Seiferta?
Nakonec jsem se rozhodla, že bude úplně nejlepší zajít do knihovny a přečíst si třeba nějakou z jeho her, nebo co o něm kdo napsal. Ale pořád to nějak nebylo ono. A vtom mě přepadl (lépe řečeno vypadl na mě z poličky knihovny) svazek s poetickým názvem Vzpomínání - autor: Jiří Suchý. V tu chvíli jsem pocítila, že povolanější knihu už asi nenajdu, a Vzpomínání si půjčila.
Už cestou domů mi to nedalo a knížku jsem otevřela, a protože mám cestu dlouhou, přečetla jsem poměrně dost stran a začalo mě to bavit. V podstatě se jedná o Suchého vtipný projev přenesený na papír, v němž vypráví o svém životě. Už od mládí měl sen, který si moc chtěl splnit - stát se komikem. A i když se poměrně slušně živil jako grafik v reklamním studiu a zřejmě by tak bez hmotných obtíží strávil celý život, neustále ho to táhlo úplně jinam. Psal texty pro svoje písničky a nutno dodat, že ačkoliv nikdy neprošel žádnou školou s literárním zaměřením, docela dobře si vystačil celý život. Jeho talent a smysl pro slovní komiku je darem od boha. K tomu, co umí, by mu stejně žádná škola nepomohla.
Po vojně začal s pár přáteli a manželi Sodomovými hrát v malém sále ve Spálené ulici - v Redutě. Ale nezabývali se tím, co žádala doba, náplní jejich hudebních představení byl jazz, rock - prostě formy, které naše komunistická vlast v 50. letech neznala, nebo znát nechtěla. Na jeho představení přicházel i Miroslav Horníček, s nímž pak v kavárně Vltava pořádali "Pondělky s tetou", ale to už asi zabíhám do přílišných podrobností... Později se z jeho snahy a s pomocí kolegů zrodilo divadlo Na zábradlí, kde však komik neprorazil tak, jak chtěl. Nestyděl se sám odtajnit svoje herecké počátky, kdy ve vlastních hrách působil jako nemotorné dřevo (vzhledem k absenci jakéhokoliv studia divadelního projevu a mluvy), až ho "vypískal" jak režisér, tak i ostatní členové sboru... Potom se zase na čas vrátil do Reduty, která mu svým malým pódiem a domovským zázemím poskytovala větší sebejistotu. A poté přišel čas Semaforu - komikova zlatá éra. Z fenoménu Semafor se zrodilo nespočet písní a scének, které jsou živé dodnes, a také spousta hvězd té doby, jejichž popularita rovněž přetrvává až do současnosti. Nemusím snad připomínat, že se mi tuhle zdálo, že jsem motýl, který si vzal do hlavy, a právě prožívám lásku nebeskou, ačkoliv je pro mě život obnošená vesta.
Suchý spolu s doktorem práv (tedy se Šlitrem) tvořili báječnou dvojici, která měla co říct v době, ve které oba dva umělci žili a tvořili. Byla dokonce víc - vytvářela směr nejen pro tehdejší pop music, ale i pro hudební a divadelní svět vůbec. Objevovali nové zpěváky, kteří byli nejprve interprety jejich písní, z nichž se někteří vydali na vlastní sólovou dráhu, jiní se neprosadili.
Ačkoliv patřím mezi zástupce generace, která neměla možnost toto divadlo sedmi malých forem vidět na vlastní oči, rozhodně nepřepínám program, když vidím zpívajícího Suchého a roztomile "nemožného" Šlitra. Myslím, že tvořili dvojici podobnou W + V nebo pozdějšímu páru Šimek - Grosmann. Ani v jednom případě nedopadlo úplně dobře, když se zbylý partner po rozpadu zavedené dvojice pokusil na úspěch navázat nově s někým jiným: stejně jako neměli tu správnou "šťávu" Werich s Horníčkem a Šimek s Krampolem (nebo Bubílkovu), ani Suchému s Molavcovou se to nepovedlo. Zpočátku to vypadalo slibně (Jonáš a Melicharová), ale i ten nejlepší fór se jednou okouká... Chápu, že by člověk měl tvořit, dokud může, ale ne za každou cenu. Chápu i velkou finanční motivaci (obzvlášť když má člověk vyžít z důchodu a nemusel by), ale přesto přese všechno - neměl by umělec umět (tím spíš komik) odejít v pravý čas a nešlapat si po tom dobrém, co vytvořil?
HELENA HOLLOVÁ
(2. 11. 2005, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2005
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1267
Komik a jeho svět
Helena Hollová
Když jsem v naší redakci dostala za úkol napsat medailonek o Jiřím Suchém, byla jsem tak trochu v koncích. Suchého jsem znala z televize, o divadle Semafor se toho hodně napsalo a zástupci starší generace se s radostí pustili do vyprávění. Ale jak z těchto útržků poskládat potrét člověka, který dostal Cenu Jaroslava Seiferta?
Nakonec jsem se rozhodla, že bude úplně nejlepší zajít do knihovny a přečíst si třeba nějakou z jeho her, nebo co o něm kdo napsal. Ale pořád to nějak nebylo ono. A vtom mě přepadl (lépe řečeno vypadl na mě z poličky knihovny) svazek s poetickým názvem Vzpomínání - autor: Jiří Suchý. V tu chvíli jsem pocítila, že povolanější knihu už asi nenajdu, a Vzpomínání si půjčila.
Už cestou domů mi to nedalo a knížku jsem otevřela, a protože mám cestu dlouhou, přečetla jsem poměrně dost stran a začalo mě to bavit. V podstatě se jedná o Suchého vtipný projev přenesený na papír, v němž vypráví o svém životě. Už od mládí měl sen, který si moc chtěl splnit - stát se komikem. A i když se poměrně slušně živil jako grafik v reklamním studiu a zřejmě by tak bez hmotných obtíží strávil celý život, neustále ho to táhlo úplně jinam. Psal texty pro svoje písničky a nutno dodat, že ačkoliv nikdy neprošel žádnou školou s literárním zaměřením, docela dobře si vystačil celý život. Jeho talent a smysl pro slovní komiku je darem od boha. K tomu, co umí, by mu stejně žádná škola nepomohla.
Po vojně začal s pár přáteli a manželi Sodomovými hrát v malém sále ve Spálené ulici - v Redutě. Ale nezabývali se tím, co žádala doba, náplní jejich hudebních představení byl jazz, rock - prostě formy, které naše komunistická vlast v 50. letech neznala, nebo znát nechtěla. Na jeho představení přicházel i Miroslav Horníček, s nímž pak v kavárně Vltava pořádali "Pondělky s tetou", ale to už asi zabíhám do přílišných podrobností... Později se z jeho snahy a s pomocí kolegů zrodilo divadlo Na zábradlí, kde však komik neprorazil tak, jak chtěl. Nestyděl se sám odtajnit svoje herecké počátky, kdy ve vlastních hrách působil jako nemotorné dřevo (vzhledem k absenci jakéhokoliv studia divadelního projevu a mluvy), až ho "vypískal" jak režisér, tak i ostatní členové sboru... Potom se zase na čas vrátil do Reduty, která mu svým malým pódiem a domovským zázemím poskytovala větší sebejistotu. A poté přišel čas Semaforu - komikova zlatá éra. Z fenoménu Semafor se zrodilo nespočet písní a scének, které jsou živé dodnes, a také spousta hvězd té doby, jejichž popularita rovněž přetrvává až do současnosti. Nemusím snad připomínat, že se mi tuhle zdálo, že jsem motýl, který si vzal do hlavy, a právě prožívám lásku nebeskou, ačkoliv je pro mě život obnošená vesta.
Suchý spolu s doktorem práv (tedy se Šlitrem) tvořili báječnou dvojici, která měla co říct v době, ve které oba dva umělci žili a tvořili. Byla dokonce víc - vytvářela směr nejen pro tehdejší pop music, ale i pro hudební a divadelní svět vůbec. Objevovali nové zpěváky, kteří byli nejprve interprety jejich písní, z nichž se někteří vydali na vlastní sólovou dráhu, jiní se neprosadili.
Ačkoliv patřím mezi zástupce generace, která neměla možnost toto divadlo sedmi malých forem vidět na vlastní oči, rozhodně nepřepínám program, když vidím zpívajícího Suchého a roztomile "nemožného" Šlitra. Myslím, že tvořili dvojici podobnou W + V nebo pozdějšímu páru Šimek - Grosmann. Ani v jednom případě nedopadlo úplně dobře, když se zbylý partner po rozpadu zavedené dvojice pokusil na úspěch navázat nově s někým jiným: stejně jako neměli tu správnou "šťávu" Werich s Horníčkem a Šimek s Krampolem (nebo Bubílkovu), ani Suchému s Molavcovou se to nepovedlo. Zpočátku to vypadalo slibně (Jonáš a Melicharová), ale i ten nejlepší fór se jednou okouká... Chápu, že by člověk měl tvořit, dokud může, ale ne za každou cenu. Chápu i velkou finanční motivaci (obzvlášť když má člověk vyžít z důchodu a nemusel by), ale přesto přese všechno - neměl by umělec umět (tím spíš komik) odejít v pravý čas a nešlapat si po tom dobrém, co vytvořil?
HELENA HOLLOVÁ
(2. 11. 2005, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2005
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-1267