Nymburk očima romského poradce Cyrila Kokyho

Překvapilo mě, že jste nedovolil, abychom mluvili se zaměstananci Centra občanského porozumnění přímo. Narazili jste na problémy?

Kdokoliv tam může přijít, ale tak, abych o tom věděl. Víte jak to je. Chodí všelijací.

My tady máme dvě organizace -- Romské občanské sdružení je registrované občanské sdružení, jedno je v Lysé nad Labem, druhé je tady v Nymburce. Každá z organizací má díky podpoře města dům, z projektů platí nájem, vodu, elektriku, topení atd.

V každé jsou zaměstnáni tři lidé, nevím, jestli jste si všimli, co teď mají na plánu -- plánují si činnost na týden -- co chtějí dělat, záleží čistě na nich. Je tam vybavená kancelář, sehnali jsme dva počítače, jsou tam hudební nástroje, pinpongový stůl, toalety, společenské hry, stavebnice, školní pomůcky. Teď jsme tam měli školení z jedné agentury, školili se tam lidé z celých Čech -- jak dělat projekty -- kapacita je tak 20 až 25 lidí. No a schází se tam ten výbor -- když plánují akce, musí si vyříkat, co bude jak. Co se týká všech zdejších aktivit -- všechno se chystá tam. Ať už to jsou plesy, zábavy, teď bude den dětí. Když je vánoční besídka, zabere se sál kulturáku, obě organizace to udělají společně, přijedou sem děti z Lysé autobusem. Teď jsme měli velký republikový ples v Lysé, včetně tombol, to byla velká akce, celé výstaviště bylo zabrané.

Děláme fotbalové turnaje, chodí sem chlapi z Kolína, z Lysé, z Boleslavi, z Benátek, zahrajou si mezi sebou a organizace všechno zaplatí z projektu. Jsou vybavení -- chlapi mají dresy, děti taky komplet, nové. Teď právě píšu projekt na krajský úřad na fotbálek.

Takže z několika měst máte složené romské fotbalové družstvo?

Nymburk má svoje, Lysá taky svoje.

Jak se jmenujou?

Nedáváme si žádná jména, je to spíš na amatérské bázi. Chlapi přijdou, zakopou si, vyblázní se, dají si nějaké ty ceny, diplomy, večer je tady pak zábava.

Na zábavách bývají lidé z celých středních Čech. Teď byla v sobotu v kulturním domě. Lidi přijdou, pobaví se.

A problémy?

Byty nejsou. Byty, byty! Práce taky nic moc... no ale to je všude stejné. Těžko si mladý člověk dneska půjde koupit byt. Z čeho to bude platit? Na malých bytech proto bydlí moc lidí.

A kdo bude dneska stavět barák? Nikdo z Romů z celého okresu nestaví barák.

A co se děje ještě v centru? Co muzika?

Jo jo. Teď jsme dostali dar od britského velvyslanectví, zaplatili zaměstnancům počítačové kurzy.... Dali něco na hudební aparaturu, nějaké nástroje bychom ještě měli dokoupit. Kluci hrajou, ti mladí. Pak tady máme kapelu -- Gipsy Billy.

Přímo tady v Nymburce?

Jo jo jo, hrajou. Teď hráli v České Lípě, taky natočili kazetu. Hrajou hezky.

Jezdí na mezinárodní festivaly?

To ne. Teď byl v Praze světový, ale to spíš takové ty tradiční kapely. Tam byli Romové z Itálie, z Argentiny, z Brazílie, Portugalska. Bylo to docela pěkné. I se s nima člověk v některých slovech dorozumí.

A je romština všude stejná?

Je mezinárodní. V každé zemi je trochu jiná, ale vesměs se dá domluvit. Dialekty jsou jiné. Na festivalu byl jeden Rom z Argentiny a já mu docela i rozumněl. To bylo skvělé.

Slyšela jsem, že existuje snaha dialekty sjednotit...

Pracuje se na tom, protože Romové jsou teď na všech kontinentech. Každý pochází z trochu jiné kultury, z jiné oblasti. Třeba v latinské Americe nejsou pro organizace takové dotace jako v Evropě. Ale taky dělají nějaké akce. A chodí se učit třeba sem, od nás. Tohle už je čtvrtý světový festival, který je v Praze. Tady, ve střední a východní Evropě, je nejvíc Romů. Britští Romové, ti Traveleri, ti ani pořádně mluvit neumí, pravou Romštinu neznají, ti jsou úplní blonďáci. Byl jsem tam týden, tak jsem si to mohl prohlédnout.

Jaký to bylo?

Je jich asi 60 000, něco tam je, zvyky, ale jazyk je jiný.

A zvyky jsou podobný jako tady?

Oni kočují -- ne s koňmi, ale s karavany. Objíždějí Anglii a když oni neočešou třešně, tak v Londýně nejsou. Živí se spíš tímhle -- kosí trávu, sbírají třešně. Britové je uznali za menšinu. Žije tam několik komunit.

Tady na okrese se mluví romsky?

No jistě! Tak tady máme hlavě Romy ze Slovenska. Rumongro Roma, původem ze Slovenska, kteří sem přišli v sedmdesátých letech, a jsou z okresu Bardějov. V Lysé nad Labem jsou z Hanušovců. Jsou všichni z jedné osady. Postupně se tady ty rodiny křížily. Pak tady máme maďarské Roma, to jsou ti Ungro, to jsou Domovi. Farkaš, Dome, to jsou maďarská jména. Oni spíš mluvili jako maďarští Roma, takovou tou maďarskou romštinou, ale spíš maďarsku romštinou Maďarů na Slovensku -- tam co je Galanta, Nové Zámky, tam dole... V Lysé také. Ale tam míň, tady jich je víc. No a Olašští Roma. Hlavně v Sadské. Pečky nejvíc. Těch je asi 20 000 v republice. To jsou ti tradiční, těch je méně. Více je těch slovenských.

Komunikujete taky s Olachy?

Ale jo, já musím komunikovat se všema.

(Olašští Roma jsou Romové, kteří ještě do minulého století pracovali v otroctví v Rumunsku a dalších východních zemích -- když bylo i tam otroctví konečně zrušeno, vydali se Olaši do světa. Díky svojí předchozí izolaci si uchovali nejvíce tradičních zvyků. Často se však dostávají do konfliktu s "konformnějšími" Romy. -- pozn. aut.)

Existuje mezi nimi nějaká řevnivost?

Olaši žijí pořád ten svůj ortodoxní život, dělají pompézní pohřby... Problém je se školní docházkou, tu pořád neuznávají. Myslí si, že bez toho vystačí, že svět stojí i bez toho. A v poslední době drogy. To je teď velký problém, co teď s tím?! Drogy v romské komunitě nikdy nebyly. Teď to je neštěstí. To se bude muset řešit.

Mezi mladými lidmi?

Hlavně mezi mladými. Než se stačili rozkoukat, už to bylo. Budeme to muset nějak řešit.

Oni nemají zájem o žádnou zájmovou činnost -- tyhle kluby, fotbal...?

To je všechno v rodině. Já bych byl rád, aby se zapojili. Oni se přijdou podívat, to jo. Nikdo jim nebrání, nikdo je nevyhazuje, kdykoliv můžou přijít... Ale nemůžeme je nutit. Oni vědí, že tam máme nějaký klub. Když je besídka nebo nějaký výlet, napíšeme to na počítači, ženský to rozešlou a lidi o tom vědí. Přijdou nebo nepřijdou -- je to jejich volba. Spíš vidím problém v rodině. Jedině rodina to musí řešit. To žádná organizace nevyřeší.

Myslíte, že v rodinách to nefunguje?

Třeba čtrnácti- patnácti- letý kluk -- a oni už ho berou jako dospělého.

Je to u Romů normální?

Jak u koho. Mluvím o Olašských Romech. Je to velký problém a já teď nevím co s tím. Asi se ty olašské rodiny budou muset sejít a nějak to řešit.

Spolupracujete třeba s K-centrem?

S Plačkem? Jistě. V Praze je taky drogové centrum, můžou chodit i tam. Já jsem poznal patnáctiletého kluka, který byl závislý na drogách. Říkám to jeho mámě, jemu, ať přijde, že mu pomůžu, že ho nasměruju. Ale to jde těžko. Nemůžu ho chytit za ruku a odvést ho tam, když nechce. To musí jedině rodina. To žádná organizace nevyřeší. Tady máme jen pár případů, ale celorepublikově to je katastrofa.

A jak dlouho? Jen v poslední době?

Je to dlouhodobý problém.

Souvisí to nějak se způsobem života nebo s hodnotami?

Pořád říkám, že to je v rodině. Když bude rodina fungovat jak má, nebude to.

Spíš tady, nebo je to jinde výraznější?

Spíš ve velkých městech, hlavně v Ostravě. My tu máme drog miniumum. Viděl jsem tři případy. Vesměs v Lysé. V Nymburce ne. Tady je totiž jen jedna olašská rodina. To je ta Vorlíčkova ulice, Horvátovi. Tam v tom baráku.

Kde?

U místního nádraží. Tak to jsou oni. V Poděbradech je obecně málo Romů, počítám tak tři rodiny. Nejvíc Romů z okresu bydlí asi tady. Tady v Kolonce, pak v Lipové ulici a po sídlištích taky. Ale ti jsou dobře postavení. Podniká tu Dome, ten má hospůdku, jak se jde na hřbitov. Dvě Romky nám studují v té kolínské škole, dvě slečny teď půjdou od září. Jedna z Městce je ve třetím ročníku, druhá nastupuje.

Jak vnímají práci v Centru jejich rodiny?

Dobře. Že se chytly, že mají peníze. Určitě dvakrát víc, než by dostaly od úřadu práce. Naučí se nějakému režimu, vědí, co po nich chci. Poslal jsem je do Prahy se podívat do podobného klubu. Zvládly pracovat s počítačem, i když vyšly ze zvláštní školy. Musí zvládnout právo, samosprávu, pak je učím něco z té romské historie.

Takže se scházíte a vy je učíte?

Je to jako malá firma. Ony musí něco vědět. Tohle nejde dělat na koleně. Pak máme nějaký majetek, ten musí někdo udržovat. Lidi se musí točit, musí být plán, aby se to nepletlo. Jeden má úterý, jeden středu... Teď mě čeká úkol v práci s lidmi. Musí se vzdělávat. Centrum, to nejsou jen tanečky a zábavy.

Jak to vnímají Romové z Nymburka? A chodí sem i z jiných měst?

Chodí, protože ne každé město takové centrum má.

Takže máte centrum v Nymburce, v Lysé a pak je nejbližší třeba v Kolíně?

V Kolíně něco je, to ale spravuje město a to se nedá srovnávat. Nám tady město opravilo za milion dům. Už to je rok. Teď, v květnu. Funguje to jako takový vzorový projekt. Chodí sem místostarostové a starostové z měst... Teď tu bude starostka Jaroměře. Předtím tu byl místostarosta z Náchoda. Byli tu z britského velvyslanectví. A oni nevěří, nechápou. Říkáme jim, že město nám sice dům opravilo, ale že platíme nájem. A zaplatili jsme ho na rok dopředu. Dostali jsme peníze z NROS (Nadace Rozvoje Občanské Společnosti -- pozn. aut.). Platíme vodu, elektriku, odpad... Takže pořád píšeme projekty, sháníme peníze... Je daleko jednodušší něco dělat, když máte prachy.

Takže to udržujete z peněz, které máte z NROS...

Jedině z projektů, z ministerstva školství, od nadací, rozjelo se to díky britskému velvyslanectví. Když mám dům, musím mít na provoz, na nějaký nábytek, na vybavení. Nějak tam musím lidi nalákat. Když tam přijde děcko, má tam aspoň pingpongový stůl, může si zahrát pingpong, má tam varhany, kytaru... Má tam penály, fixy -- může si tam napsat úkoly, stavebnice -- může si hrát...

Je velkej zájem?

Chodí. Ze začátku to nebylo. Trvalo to. Teď už to bude rok. Středy mají vyčleněné muzikanti. Chodí tam cvičit. Ve čtvrtek jsou tam mladí.

Co dělají?

Zkoušejí, hrají si. Co chtějí, záleží na nich. V srpnu je pošleme na festival, co bude v Lysé. Vystoupí, z projektu se zaplatí cestovné, oběd, večer bude zábava.

To budete pořádat vy?

Lysáci. Ples byl společný, ale festival bude pořádat Lysá. Dostali na festival grant, pozvou si kapely, natisknou plakáty... Jsou ale organizace, které na tom jsou lépe. Třeba ta, co vydává Amaro Gendalos, tam pracuje Jarka Balážová, co uvádí Áčko... Amaro Gendalos jsou jedny z nejlepších romských novin vůbec, i ve srovnání se světem. Tady mám zrovna třeba makedonské noviny. Ale to je romský deník. Jako je tady Mladá Fronta.

Kolik Romů v Makedonii žije?

Mnohem víc než tady. Tam je město nedaleko Skopje -- starosta je Rom, většina zastupitelů jsou Romové -- samosprávu dirigují Romové. Je to osmdesátitisícové město. Starosta jezdí po světě, shání peníze, protože jsou po válce... No a teď tam mají Romové dvoupatrové vily.

A jaký je tam vztah majority k Romům?

Jsou tam zvyklí. Je jich hodně. Mají i svoji televizi. Ale i hodně vysokoškoláků.

Jsou v Nymburce romští vysokoškoláci?

Nevím o nikom. Zatím ne.

Jak je to tu s informacema o romské identitě? Jsou si zdejší Romové vědomi svojí historie, původu?

Zvyky se udržují. Vesměs jsou křesťansky založení. Můj strýc se dnes vrátil z Francie, byl tam, co se sjíždějí Romové z celé Evropy, podívat se na tu černou panenku Marii.

My se snažíme jim to vysvětlovat. Když je romská zábava, tak je narváno. Řeč umějí, i ty písničky máme krásný. Tradice se drží.

Zpívá se tady ve městě ta živá lidová hudba?

Jasně! Když půjdete do rodin, tak všichni mají kazeťák a romský písničky nahrané. Svatby a tak se dělají. To se drží. Horší to je s tou historií. To se moc neučilo a já sám se přiznám, že jsem taky nevěděl, jak to bylo. Kdy sem ti předkové přišli, co to je za jazyk, že je podobný s hindštinou, že to je pomalu stejné. Jak Romové kdysi trpěli, co bylo v 16. století, v 17. století... To ti mladí nevědí. Jdu tady říct něco gymnazistům, někoho to zajímá...

Chodíte dělat přednášky na gymnázium?

Párkrát jsem byl.

A lidé z organizace to musí znát. Pan Horvát z Lysé to zná, on je politik, je v zastupitelstvu, za ODS, teď se bavil s Klausem, byl se v tom našem klubu podívat i Tlustý, Nečas... Ale naši o historii Romů nevědí: co je to sanskrt, kdy byla první zmínka o Romech, kdo to byl Štefan Vály, rozepíšu jim to, oni si z toho udělají poznámky. Teď jsem byl v Letech u Písku, tam hodně našich lidí zemřelo, celá moravská větev Romů. Málo se jich vrátilo z koncentráku.

A tady z Nymburka?

Tady je v Nymburce jedna žena, která získala odškodnění, má na to i osvědčení. Další taky budou odškodněni, i když nebyli přímo v koncentráku: protože jim třeba přišli do osady Němci a museli se ukrývat... Tahle paní byla v pracovním táboře. Tam šli s rodinami a museli tam být. Bratr jí tam zemřel, ona přežila. Máme tu hodně starých lidí. Zrovna dneska mi jedna paní přinesla dopis ze Švýcarska.

Ti starší lidé, co v Nymburce žijí, žili ještě v osadách na Slovensku?

Osady na Slovensku dodnes jsou. Slyšel jsem, že je tam asi 500 nebo 600 osad. Každá osada má už jiné postavení. Někde ani není infrastruktura. Žijí jako žili jejich dědové. Ale jsou osady, kde mají plyn, Romové mají satelity, teplou vodu, koupelnu, všechno. Nám to je normální, jim ne. Jenže jak byl Slovenský štát, tak tam měli vyhlášku, že Romové musí bydlet několik kilometrů od obce. Takže některé obce jsou dodnes rozdělené na dvě části -- v jedné je obchod, škola, kostel, tam jsou ti neromové, nebo gadže, jak říkáme. A pak je osada, tři kilometry, někdy pět až šest, tam už jsou Romové.

Ale jak se kdo zařídil. Tam, kde jsem vyrůstal já, tam je všechno, i plyn.

Jste ze Slovenska?

Ano. Ze Smižan. Tam mám sestry, rodiče... V Čechách jsem zůstal, když jsem udělal tu vojenskou školu a sloužil jsem v Kolíně. V roce 1997 jsem odešel... Byl jsem voják. V patnácti jsem odešel do školy, v osmnácti jsem se dostal do Čech. Dali mi byt, oženil jsem se tu. Mám sestry na Slovensku. Moje sestra si po revoluci postavila dům. Rodina se sejde, seženou materiál a všichni staví. Nemusí platit zedníky, protože už umí stavět. Ale tady málokdo staví.

Čím to je, že tady Romové tolik nestaví?

Myslím si, že trošku zpohodlněli. Už mají větší nároky, za málo peněz dělat nepůjdou. Na Slovensku je v přepočtu draho, takže tady pracují Romové ze Slovenska. Jak tu spravovali silnici -- to kopali Romové z Levoče! Vždycky jezdili za prací. Kdo dělal pražské metro? Romové! Jezdily plné rychlíky do Prahy. Vyrazili v neděli, v pondělí ráno tady byli, tři týdny pracovali v Praze a pak jeli třeba na týden domů. Můj otec taky pracoval v Praze. Tady měl dvakrát tolik. Sem směřoval rozptyl. Třeba z okresu Levoča vystěhovávali Romy do Čech.

A ti Romové, co jsou v Nymburce, se sem dostali násilným přesunem?

Někteří přišli už po válce, další vlna byla v šedesátých sedmdesátých letech. My jsme taky bydeli v Čechách. Však můj otec, babička, děda, jsou pochováni tady v Čechách. Můj otec bydlel tady, tady se narodila moje dcera a v těch sedmdesátých letech, když šli všichni do Čech, můj otec šel zase na Slovensko.

Sem do Nymburka se odcházelo za prací?

Vesměs za prací. Bydlí v drážních domcích. Dělali tady a zůstali. Přišla za nimi sestra, brácha, bratranec... Šli tam, kde už někoho měli. Cítili se lépe, než jít do úplně cizího města. Vesměs pak všichni šli. Benátky nad Jizerou, Lysá nad Labem -- to je kousek vedle sebe, jsou tam Romové z jedné osady.

Tady jsme na tom ještě dobře, daleko hůř jsou na tom na Ostravsku. Je tam hodně lidí, až 40 000 Romů. Jsou tam velké čtvrti, i ghetta tam jsou. Ostrava je vůbec chudá. Když nemají dávky, těžko vyžijí.

Čím se tu živí Olašští Romové?

Oni byli vždycky obchodníci.

S čím obchodují?

Vesměs šmelí. Koupí auto, koupí, otočí... Za komunistů kšeftovali s Bony, prodávali digitálky. Neztratí se. Mají obchod v krvi. Olašský Rom nepůjde kopat kanály. To by ho ostatní pomluvili. Úplně by se degradoval. To jsou takové ty zvyky. Třeba ti britští Roma nechtějí bydlet v domech, kočují. Ale šel jsem do karavanu a to jsem normálně nechápal -- špičkově vybavené, včetně mikrovlnky a já nevím čeho všeho. A oni takhle žijí, jdou z místa na místo, volně...

Myslíte, že tady by se něco takového neujalo?

Ne, ne, ne. Tady bylo kočování striktně zakázané. Jak tady kočovali, tak v padesátých letech k nim vtrhli komunisté na louku, odebrali koně, spálili kola -- všechny rychle usadit! V západní Evropě to pořád drží. My bydlíme v domech, už bychom nešli kočovat, nepotřebujeme to, nám je dobře tak, ale oni pořád uznávají jiné hodnoty. Zapojí karavan a vyrazí po Evropě. Jedou do Německa, do Itálie... Britští traveleři -- viděl jsem je v Coventry -- jsou sice na parkovišti, ale mají vodu v několika nádobách, jednu mají na mytí, jinou na pití, a neexistuje aby to spletli. A neexistuje aby pili z vody na mytí.

A čistota je obecně u Romů hodně důležitá, že?

No jistě, to je už asi z té Indie. To jsou tradice. Kdybych se napil ze skleničky, jiný Rom by už po mně nepil. Ať si z ní piju dál!

Ale majorita má právě opačný pohled. Říká se "špinaví Romové" a tak...

Traveleři mají jednu nádobu na mytí, tak se v ní myje a jednu na pití, tak se z ní pije. A Bůh chraň to splést! Vážně! Tam jsou vidět ty tradice. Sice neumí řeč, ale chodí oblékaní jako kdysi, scházejí se, když jdou prodávat koně, když jsou křtiny... Jasně, že Britové jsou vepředu, když mají tak početnou komunitu, víc se navzájem učí. Romové žijí na všech kontinentech. I na Tahiti. Španělsko, Rusko, Moldávie, Makedonie, všude žijí. V Čechách nás žije na 250 000, i když mnozí se nepřihlásili.

Proč?

Jednak je tu strach a potom nám chybí pořádná hrdost. Řekl bych, že kdyby jeden z těch hokejistů, co se vrátili z Nagana, byl Rom, přihlásili by se k národnosti všichni. Chybí nám sebevědomí. My nemáme lidi, které bychom ukázali. Taková Balážová teď boduje pro nás pro všechny. Je to hvězda. Takových lidí potřebujeme víc. Ale už se to rýsuje, v Praze je spolek středoškoláků-vysokoškoláků -- někdo studuje medicínu, jiný je bakalář, stavební historik, další studuje angloamerickou univerzitu. Na ně bych sázel.

Jak to je v Nymburce? Přihlásili se k národnosti?

Za komunistů to nebylo. Jsi občan, máš národnost českou, slovenskou. Romská národnost neexistovala, to je od revoluce -- podle ústavy. To nebylo. Pamatuju si, že chlapi šli za Štrougalem a Štrougal jim řekl: "Co chcete? Vám se tu nelíbí? Vy tu nechcete žít? Vy chcete romský tisk?! Romské školy?!" Teď máme romské časopisy, školu máme svoji, v Maďarsku je romské gymnázium. Když to dobře dopadne, mohla by vzniknout v Paříži mezinárodní romská univerzita. Teď jdeme do Evropy a tam bude Romů deset milionů. Teď se vytváří pojetí romského národa, kdo je zastřeší? Někdo musí říct, že chceme univerzitu. Jsme velká skupina lidí, vždyť to je jako celá Česká republika. Mělo by se pracovat ještě více na jazyku, mělo by se jednat o mezinárodním satelitním vysílání v Romštině. V Austrálii mají Romové dvě rohlasové stanice. Nejlepší příklad je ta Makedonie. Tam bych se chtěl podívat. S tím starostou jsem před rokem mluvil v Praze. Británie byla dobrá zkušenost. Chtějí nás učit. Ale tam mají třeba povinnou normální docházku 200 hodin a jim povolí jen 100 -- to taky není dobré. Když nám nepůjde děcko do školy, řešíme to tvrdě.

Jsou s tím v Nymburce problémy?

Máme tady takové případy. Zrovna jsem dostal dopis, budu muset zajít do Sadské a trošku s nima promluvit, nebo hned půjdou...

Kam?

K soudu! To je zanedbání povinné docházky. To je trestný čin.

Jaký mají Romové obecně vztah ke vzdělání?

Chodí do té školy... někdo na to má a někdo ne. Těžko to můžu chtít po rodině, která bydlí s pěti dětmi v 1+1... S byty se ale potýkají všichni, i bílí. Mě kdyby nedali byt vojáci, nevím, co bych dělal, šel bych na Slovensko. Žena dědila, tak nemáme problém.

Je to časovaná nálož a bude to čím dál horší. Myslím, že to byl jeden z důvodů, proč lidi odcházeli do zahraničí. Nezaměstnanost, diskriminace a byty. Ale je fakt, že někteří si šli jen vydělat.

Odcházel odsud někdo?

Nemáme nikoho v Anglii ani v Kanadě. Dvě rodiny šly do Belgie. Ale to si šli jenom vydělat. Ale nikdo je nediskriminoval, ani bytový problém neměli. Olaši ze Sadské. Jeden tam už zůstal. Ale ten se zase velmi dobře chytil. Studoval předtím průmyslovku v Bratislavě, ale nedodělal ji. Ten zůstal. Ale ostatní se vrátili. Taky jedna rodina byla v Kanadě, v Anglii, ještě než jsem nastoupil. Ale vrátili se. Pendlovali. Vyjeli na rok a pak se vrátili. Ale ten muž měl nehodu, před rokem zemřel.

Jsou tady na okrese skutečné romské osobnosti?

To je jedině tady pan Horvát. To je takový lidový člověk. Podniká, dává práci lysským Romům. Má zakázky v Praze, je docela dobře postavený, dělá dobrou práci. Kdyby takových lidí bylo víc... Ale nejde se každému zavděčit. Já každému nemůžu dát byt, práci...

Chodí za vámi Romové často?

Chodí. Kdybych tady teď neseděl, neproběhlo by třeba odškodnění holocaustu. Řešíme kauzy s byty, přes advokáty, různé žádnosti... Někdy stačí jen zavolat a věci se hýbou. Ráno mi telefonovali dokonce z Hradce, že potřebují pomoci. Jsou peníze z projektů, tak jde hodně věcí. Teď nám schválili projekt na tábor, měli bychom dostat 45 tisíc, seženeme objekt, vezmeme děcka z Nymburka a pojedeme. Asi do Samopší na Sázavě. Od revoluce děti na žádném táboře nebyly. Byly na výletě ve Dvoře Králové v ZOO, v Liberci, na hradě... Rodiče nemají auto, nemůžou jet do Dvora Králové, dát pět set za benzín. To si radši koupí jídlo. Sdružení sežene autobus, dá dětem svačiny, zaplatí vstupné, oběd -- romské děti něco vypijí, snědí! -- takový zájezd vyjde aspoň na 11 tisíc. Jestli ze 100 dětí pojede dvacet, může jet klidně 20 -- nikoho nikdy nenutíme -- dáme jim jen do schránek pozvánky, řeknou si to mezi sebou... Vědí o tom. Děláme to pro ně. Vesměs přijdou, těší se. Dělal jsem pro ně i různé turnaje, ale teď už bych nestíhal ani svoji práci. Je tu i rivalita, i zášť -- jsme prostě lidi.

Jak se říká, že mezi Olachy a třeba Romy ze Slovenska jsou takové rozpory, že komunikují raději přes gádže -- je to pravda?

Když je třeba zábava, někteří Olaši přijdou a nikdo je nevyhodí. Já se s nimi normálně bavím, pijeme, semtam je i seřvu, vezmou to. Nemůžu nic přikázat. Jsou to lidi, ne? Tady není žádná monarchie, žádný vajda, který by zavelel... to nejde. Buďto je přesvědčím nebo ne.

Máte tady takový respekt?

To se zeptejte lidí. Snažím se.

Baví vás ta práce?

Chtěl jsem to vždycky dělat. Není to lehké. Každému se nezavděčím. Jsem rád, že jsem tu udělali, něco, co Romové v jiných městech neudělali vůbec. A ještě aby se scházeli... to vůbec. Udělali jsme schůzi v kinosále v Lysé, místostarosta jen valil oči. Že Romové se organizují, debatují, chodí k volbám... To už je strašně moc!

Problémy, co se týče rasismu?

Měli jsme jeden případ v Choťánkách. Skini nám napadli dvě holky, sestry, v Poděbradech na nádraží. Byli vypití, zkopali je. Nic nedělaly. Kluci šli parkem a začali dělat pořádek. Jedné narazili žebra, byla v šoku, zkopali i tu mladší sestru. Posvítil jsem si na to, vyšetřili je, odsoudili. Nestává se vůbec, že by Romy někam nepustili. To jsem ještě nezažil. To už by mi přišli říct. Dávám jim právní příručky. Je tam přesný návod, co dělat, když je někam nepustí. To pochopí i žák páté třídy.

Ale v hospodě u Sadské v Třebestovicích šli chlapi na pivo, jiní chlapi na ně hulákali. Černý huby a tak.... Jedni i druzí byli vypití -- no, vybílili celou hospodu! Ale fest! Tři byli v nemocnici. V nemocnici leželi vedle sebe, hulákali na sebe ještě přes postele... No vynadal jsem jim. Teď se to ještě vyšetřuje. Jeden se pak bál chodit do práce, tak přišel o práci...

Kolik Romů tu žije?

Nymbursko, Kolínsko, Kutnohorsko, Boleslavsko -- to jsou hodně podobné regiony -- máme 800, 900 lidí, včetně žen a dětí.

Další doporučené webíky:

• www.dzeno.cz -- Dženo -- kvalitní romský informační server spoluprcující s magazínem Amaro Gendalos

• www.athinganoi.cz -- sdružení romských studentů středních a vysokých škol

Tímto rozhovorem otevírá Nymburk.net stálou rubriku "Nymburk očima...", která chce představovat město pohledem lidí různých profesí, zájmů a zaměření.

P.S.: Rozhovor vznikl 27. května 2002. Několik dní po záplavách proběhla i v nymburském Romském centru sbírka materiální pomoci, která putovala na Mělnicko. V srpnu se v Lysé nad Labem uskutečnil romský festival jehož celý výtěžek putoval na zmírnění následků povodní.