Kavárenské výpravy - díl prvý
Miroslava Kazdová, Veronika Kredbová
Kavárny obecně jsou příjemná věc. V poslední době se o nich stále více ví a mluví. Vzniklo také kouzelné pojmenování pro ty, kdo kavárny rádi a často navštěvují – „kavárenští povaleči“. Kdo by jimi nechtěl být?! Vždyť povedená kavárna je skvělé místo pro setkání, popovídání si či jen pro uniknutí před splašeností venkovního kalupu. A co potom taková literární kavárna???
Jelikož jsme časopis literaturou a kulturou protkaný, rozhodly jsme zmapovat známější i méně známé pražské literární kavárny, jak jsme se o nich doslechly, dočetly či jinak dopídily, a podělit se s vámi o dojmy z nich čišící. (Průzkum jsme, jak už to v naší zženštělé redakci chodí, podnikly v dívčím složení, od čehož se odvíjejí předchozí a následující ženské koncovky.)
Pro začátek jsme se vydaly do „profláknuté“ Týnské literární kavárny, do její novotou vonící filiálky v Řetězové ulici, dále do literární perly na Praze 2 – Salmovské literární kavárny a na závěr jsme zavítaly do jedné z „knihkupeckých“ kaváren – Literární kavárny Akademia na Václavském náměstí. Nutno ještě dodat, že mapování kaváren není vůbec nepříjemnou záležitostí, ba přímo naopak.
Naši „povalečskou“ výpravu jsme zahájily v Literární kavárně v Řetězové ulici nedaleko Betlémského náměstí, kam jsme jako úplní literárněkavárenští greenhorni (respektive greenhornky) zavítaly v jednom pozdním odpoledni všedního dne. Kavárna v dnešní podobě je poměrně nová, funguje teprve několik měsíců a je jakousi pobočkou už zavedenější Týnské kavárny na Starém Městě (obě mají stejného provozovatele). Pamětníci toto místo pravděpodobně znají pod názvem Damůza, neb předtím to byla domácká kavárna (nejenom) studentů nedaleké DAMU.
Interiér kavárny je na první pohled jednoduchý, laděný do stara – několik (sedm) malých dřevěných stolků, po stěnách fotografie spisovatelů, v rohu klavír, na který si prý může pro potěšení zahrát i neznámý příchozí, má-li chuť. Místní obsluha byla neobyčejně milá a vstřícná, dozvěděly jsme se mnoho zajímavého z provozu kavárny a dokonce jsme mohly nahlédnout i do sklepení s románskými základy(!), kde se odehrávají větší akce. Toho večera byl v plánu program nazvaný „Praha, Vídeň a zbytek světa“ s Antonínem Panenkou a Eugenem Brikciusem, na který jsme se ale bohužel nemohly zdržet. Pouze tedy z doslechu – program bývá často velmi náhodný a zarezervovat prostory si může prakticky kdokoliv (na příště to byli radní Prahy 1 a jejich spoluobčané…). Škoda jen, že ač má kavárna webové stránky, o jejich aktualizaci se moc nestará (prý „nejsou lidi“), takže o konaných akcích se není možné dozvědět příliš dopředu.
Kavárna si teprve hledá pravidelné zákazníky, což bylo patrné hned od začátku – i přes příznivé ceny (v centru!: čaj za 22 Kč, pivo 20 Kč, káva 22-58 Kč), krásné, ručně malované hrníčky na čaj s nápisem Literární kavárna, široký výběr džusů a útulnou nevtíravou atmosféru – byla většina stolků prázdná. Věříme ale, že si svou klientelu brzy najde, třebaže neleží na nejfrekventovanější turistické trase a nemá venkovní zahrádku na rozjímání v teplých letních večerech (jestli budou!), už pro výše zmiňovanou milou obsluhu tvořenou převážně studenty a klidné prostředí jako stvořené pro četbu nějaké pěkné knížky. Otevřeno má v pondělí až pátek od 10.00 – 23.00 a v sobotu a neděli od 13.00 – 23.00 (zavírací doba je však tolerantní, bohužel bez hudby: kvůli nočnímu klidu).
Cílem naší druhé výpravy byla literární kavárna z nejznámějších, totiž Týnská literární kavárna, která v červnu oslaví již páté narozeniny (pod provozním dohledem pana Cibulky). Jak je patrno z názvu, nachází se nedaleko Staroměstského náměstí v Týnské ulici. V porovnání s Řetězovou bylo od otevření dveří jasné, že tady o zákazníky nouzi nemají. Hovorově řečeno – „tady to žilo!“. Našly jsme si dvě skromná místečka na baru a pozorovaly frmol kolem. Obsluhující (v rámci možností velmi přátelské) jsme zpovídaly na etapy, když zrovna měli volnou chvilku (a tu opravdu moc neměli!). Ceny i menu jsou stejné jako v Řetězové, atmosféra ale velmi jiná! Těžko říct, zda to bylo tím, že jsme seděly zrovna v centru dění, ale představa, že si tady někdo někam zaleze a v klidu si počte, byla až bizarní. Kavárna má několik propojených částí, všechny židle byly obsazené či zarezervované, hovor šuměl a lidé se očividně bavili. Abychom nebyly nespravedlivé, i otočení stránky se dalo zahlédnout, ale byly to opravdu výjimky. Výhodou Týnské kavárny je neobyčejně příjemný venkovní prostor, kde jsou v létě stolečky a báječně se tam sedí, povídá, odpočívá…
I tady se konají veřejné kulturní akce (přibližně dvakrát do měsíce), konkrétně v salónku, který si lze zamluvit, a jak jsme se dozvěděly, jde většinou o mluvené slovo: autorská čtení, křty knih apod. Vstup bývá zdarma. Bohužel i zde však platí, že oznámení o pořádané akci příliš nefunguje, což je jistě škoda. Informace o Týnské a Řetězové literární kavárně jako i o sousedním knihkupectví je možno nalézt na www.knihytynska.cz.
Jiným typem literární kavárny byla v pořadí třetí navštívená – Salmovská literární kavárna. Místopisně je vhodně položena v dosahu metra (mezi I.P.Pavlova a Karlovým náměstím) i tramvají.
Pracovně jsme si ji ohodnotily jako takovou „už správně ohmatanou“, což v překladu znamená velmi útulná a příjemná prostora, vyzdobená nepřeberným množstvím věcí (na zdech cedule ulic, fotky známých i neznámých lidí, portréty Masaryka, Beneše, Wericha; nad malým pódiem zavěšené staré hudební nástroje; jedné zdi vévodí obrovské, ale nejdoucí hodiny; v rohu malá knihovna s knihami; dřevěné stolky namačkané jeden na druhý…), ale nic z toho nepůsobí přeplácaně nebo nevhodně. Oproti předešlým dvěma kavárnám zde hrála hudba (jazzovo-rockenrollový styl), což nám osobně vůbec nevadilo, ale je pravda, že uzavřenějším hostům, kteří přišli za tichem a klidem, by mohlo.
Hudba hraje vůbec v Salmovské kavárně prim. Ve všední den jsou zde večery pevně dané – od pondělí do pátku sem lidé chodí většinou na muziku. Kavárna (což by mohlo být metonymické označení pro ráznou, leč velmi příjemnou paní vedoucí Annu Hylmorovou) se snaží udržet si svůj ráz a účinkující si podle toho vybírá. A abychom obrazně naznačily návštěvnost, stačí paní vedoucí stručně citovat: „U nás se rezervují i schody!“. Úplný program na měsíc dopředu lze najít na adrese www.salmovska.tnet.cz. Pravidelně – první a poslední úterý v měsíci - je na programu „Záložka Vráti Ebra“, což je rozmanité povídání o rozmanitých věcech. Vstupné je různé, pohybuje se do 100 Kč. Organizace tady, nutno poznamenat, mezery nemá.
Co se jídelního a nápojového lístku týká, i tady jsou - podobně jako ve všech doposud navštívených kavárnách – nepřehnané ceny a dobrý výběr. V nabídce je i něco k zakousnutí: např. nakládaný hermelín (45 Kč), buřtguláš (35 Kč), chleba se sádlem a škvarečky (20 Kč) nebo zdravý zeleninový salát (45 Kč).
Pokud byste se rozhodli zajít do Salmovské kavárny na kulturní večer, je nutné si místo rezervovat, a to i s dvoutýdenním předstihem (nebo na vás v lepším případě zbydou jen ty schody…), v běžném provozu se místo k posezení najde. Pro úplnost ještě otevírací doba: Po – Čt 12.00 – 24.00, Pá 16.00 – 24.00. V sobotu a neděli si můžete rezervovat kavárnou celou!
Jako poslední nám prst v mapě uvízl na literární kavárně knihkupectví Akademia na Václavském náměstí. Kavárna je ukryta v prvním patře knihkupectví a kdo o ní neví, nebo nedojde až k regálům s geologickými a pedagogickými knihami, asi ji mine. I přesto bývá dle slov paní servírky (opět velmi milé a ochotné odpovídat na naše zvídavé otázky) nepřetržitě plno každý den (Po – Pá 10.00 – 20.00, So 11.00 – 18.30, Ne 11.00 – 17.30).
Ono „literární“ tu naplňují časté autogramiády a křty knih (z domácího nakladatelství, ale i odjinud), jinak je to úplně obyčejná kavárna s tradičním vzhledem i menu, avšak s literárními cenami (pivo 25 Kč, svařené víno 35 Kč, kafé Latté 35 Kč). Atmosféra je uzpůsobena tichému, poklidnému prostředí knihkupectví a celkový dojem je – i díky příjemné obsluze – velmi dobrý.
Když jsme tak brázdily pražské ulice (pravda je, že s mapou) s jasně daným cílem – literární kavárny, napadala nás spousta souvisejících i nesouvisejících myšlenek (o souvislosti nemluvě). Jedna z nich byla, že Praha je krásná. Ať to zní (a ono to je) jako otřepané klišé, je to pravda. Stačí zahnout z hlavní ulice, nebo jen tak trochu pobloudit (jako my) a jste v tom.
Druhou - již tematicky vhodnější - otázkou bylo uvažování nad tím, co vlastně dělá literární kavárnu literární kavárnou? A o tom budeme dumat do příště.
(14. 3. 2005, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2005
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-942