A co na to kritik?
Štěpánka Pašková
Pojetí překladu čínských básní, jež zastává Ferdinand Stočes, je některými sinology a literárními kritiky odmítáno. LitENky přináší malý výběr toho, co bylo o Stočesových překladech napsáno.
Sinolog a překladatel Oldřich Král (Lidové noviny, 04. 12. 2004) chápe sbírku "Písně a verše staré Číny" spíše jako autorovu osobní antologii. Výběr básní v ní se řídí autorovým názorem, že čínská lyrika je ve své podstatě impresionistická. Stočesova překladatelská metoda pak spočívá ve snaze dobrat se dojmu, o který usiloval autor originálu, a pak, bez ohledu na formu originálu, prostředky moderního básnického jazyka vyvolat pokud možno týž dojem výsledný. V tomto soustředění k pocitovému jádru básnické výpovědi, k náladě básně a k jejímu vyznění zůstává Ferdinand Stočes vlastně věrný i své původní mathesiovské inspiraci. Čínská poezie má (podle O. Krále) mnoho faset, jež Stočesovo impresionistické pojetí nereprezentuje.
Na výběr básní reaguje i Lukáš Zádrapa v recenzi v Tvaru 1/2005: „ Čtenáři "Písní a veršů" by měli mít na paměti, že jsou jim předkládány spíše vkusné, atraktivní a v mnohém inspirativní parafráze než skutečný překlad, zohledňující a zachovávající všechny funkce originálu“. Lukáš Zádrapa ve své recenzi vysvětluje, že při překladu čínské poezie máme dvě možnosti: „…buď zohlednit kulturní kontext, symboliku a všudypřítomnou intertextualitu, kdy je jediným rozumným východiskem bohatý poznámkový aparát, případně vysvětlující text, nebo na tuto rovinu rezignovat, čímž se ovšem výsledek překladu stane toliko chinoiserií, která s původním smyslem básně a jejím účinkem na tehdejší publikum má jen pramálo společného - F. Stočes se v souladu s českou překladatelskou tradicí přiklonil ke způsobu druhému“.
Sinoložka Zdenka Heřmanová je však toho názoru, že „Čínskou poezii lze významově tlumočit či parafrázovat, ale nikoliv překládat ve smyslu moderního pojetí překladové ekvivalence a plnohodnotnosti“.Přesná nápodoba čínského vzoru není (podle Z. Heřmanové) možná z mnoha důvodů. Interpret čínské poezie nevyhnutelně musí používat jiné formální a umělecké prostředky: je nucen rezignovat na mnohovýznamovost (čínské znaky jsou velmi hutné a vágní); melodii musí nahrazovat rytmem, těžké je dodržet i rýmové schéma. Doprovodnou estetickou složku grafiky nelze nahradit vůbec. Překladatelé musí z těchto důvodů v prvé řadě stavět na vyjádření významu, zachytit obecný dojem, atmosféru a citový účinek. Sbírka "Písně a verše staré Číny" se právě soustředí na význam; formu básně považuje za druhotnou.
Vybírali jsme z těchto článků:
Král, O.: Ferdinand Stočes - Písně a verše staré Číny. Lidové noviny 04.12.2004.
Zádrapa, L.: Okouzlen starou Čínou. Tvar, 16, 2005, č.1, s.22.
Heřmanová, Z.: Trojí přibližování k originálům čínských básní. Literární noviny, 16, 2004, č.28, s.8.
(5. 3. 2005, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2005
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-913