Fischl a Škvorecký převzali Cenu Jaroslava Seiferta
Veronika Kredbová
V pondělí 11.10.2004 byla již po devatenácté slavnostně udělena Cena Jaroslava Seiferta, jíž od roku 1986 každoročně oceňuje Nadace Charty 77 autora vynikajícího beletristického dílo vydaného v posledních třech letech. Letošními laureáty se stali za své celoživotní dílo Viktor Fischl a Josef Škvorecký.
Je tři čtvrtě na šest večer a před pražským Karolinem se pomalu scházejí hloučky pozvaných hostů. Poznáváme mezi nimi i několik známých tváří, Karla Schwarzenberga, Michala Horáčka a také některé členy Katedry české literatury a literární vědy, např. Petra Bílka či Miroslava Červenku. Především se tu ale scházejí příbuzní a známí obou laureátů a další příznivci české literatury, kteří měli to štěstí obdržet pozvánku.
Několik minut po šesté, přesně podle plánu, slavnostní ceremoniál začíná. Uvádí ho proslov prorektora Karlovy Univerzity, následuje krásná řeč předsedy Nadace Charty 77 Františka Janoucha, v níž se dotýká nepříjemných okolností, které přesně před dvaceti lety doprovázely udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi, a v níž také objasňuje, jak vznikla myšlenka založit Nadaci. Sérii proslovů uzavírá zástupce sponzora Ceny, kterým je od letošního roku Pioneer Investments.
Poté již předseda poroty Karel Šiktanc slavnostně vyhlašuje letošní laureáty a za zvuků varhan jim zástupci poroty postupně předávají diplom, grafickou kostku jako symbol Nadace a také finanční odměnu, která činí dvě stě padesát tisíc korun.
Na obou oceněných, přeci jen již v letech, je vidět nemalé rozrušení. Sál ani nedýchá, když dvaadevadesátiletý Viktor Fischl roztřeseným hlasem děkuje Nadaci za poctu, které si prý vysoce váží, neboť Charta pro něho vždy byla organizací, která „pro demokracii v této zemi udělala snad víc než kdo jiný“. Potěšen je prý ale i na úrovni osobní, neboť je mu ctí, že dostává cenu spojenou se jménem Jaroslava Seiferta, kterého osobně znal. Vzpomíná na tohoto velikána českého básnictví a v závěru svého emotivního proslovu vyjadřuje přání, aby mu Bůh dal ještě čas na sepsání hovorů, které se Seifertem vedli, a také slibuje, že bude psát „až do posledního dechu“.
I Josef Škvorecký ve svém proslovu vzpomíná na Jaroslava Seiferta, dokonce recituje některé jeho verše ze 30. let, které měl prý vždy velmi rád, a vzpomíná také na svou cestu do Stockholmu v roce 1984, na kterou se vypravil, ačkoliv věděl, že se tam na předávání Nobelovy ceny s Jaroslavem Seifertem stejně nesetká.
Slavnostní udělování uzavírá pro oba laureáty jistě příjemné překvapení. Pořadatelé nechávají zahrát „pro potěšení“ Viktoru Fischlovi na housle židovské melodie a Josefu Škvoreckému jazzovou skladbu pro dva saxofony od Duka Elingtona.
Poté je ceremoniál ukončen a veškeré dění se z Velké auly přesouvá do přilehlých prostor, kde je připraveno malé občerstvení. Oba ocenění jsou doslova v obležení svých známých a dostat se k nim je pro novináře téměř nemožné. Přesto se nám podaří se v záplavě gratulantů neztratit a osobně alespoň Viktoru Fischlovi popřát a také mu položit anketní otázku LitENek (odpověď na ní si můžete přečíst v zábavní příloze tohoto čísla). A pak už přichází čas loučení. Krátce před půl devátou si v šatně vyzvedáváme kabáty a spolu s nimi dostáváme i milý dárek od Nadace – pamětní list a knihy od obou laureátů.
PS. A ještě pro pořádek:
O udělení ceny rozhodla porota ve složení: předseda poroty – Karel Šiktanc, členové poroty – Petr Bílek, Jiří Brabec, Pavel Janáček, František Janouch, Dušan Karpatský, Jiří Pelán, Jiří Rambousek a Pavel Šrut.
Dosavadními laureáty jsou: Dominik Tatarka, Ludvík Vaculík, Ivan Diviš, Karel Šiktanc, Emil Juliš, Jiří Kolář, Josef Hiršal a Ivan Wernisch, Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Antonín Brousek a Petr Kabeš, Jiřina Hauková a Zbyněk Hejda, Karel Milota, Věra Linhartová, Jiří Kratochvil, Pavel Šrut, Zdeněk Rotrekl, Jiří Gruša a vloni oceněný Miloslav Topinka.
(4. 11. 2004, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2004
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-727