Šokující sexualita?
Notorický onanista + exhibicionista = Kenzaburo ÓeSilvie Strachotová
Jsou knihy, které by měly mít na obálce varování. Premiérový překlad novel Seventeen a Sexuální bytosti by si varování zasloužil. Stačilo by třeba upozornění: Nečíst v hromadných prostředcích! Hrozí, že umřete studem, případně budete své okolí pobuřovat smíchem, anebo se u vás prostě vytvoří paranoia.
Kenzaburo Óe, nositel Nobelovy ceny za literaturu, se české čtenářské obci připomenul již během minulého roku, kdy byl vydán jeho román Soukromá záležitost. Zatímco v Soukromých záležitostech se japonský spisovatel vypisoval ze zkušenosti v podobě narození dítěte trpícího těžkou vrozenou vadou, novely Seventeen a Sexuální bytosti spadají do zcela jiného tvůrčího období tohoto spisovatele. Obě vznikly v šedesátých letech minulého století a vliv těchto let je patrný na každé stránce. Japonsko v šedesátých letech bylo zemí na rozcestí. Nebyla to sice druhou světovou válkou zdecimovaná země, ale ani ekonomický zázrak sedmdesátých let. Neuspokojivá hospodářská a politická situace vyvolávala nepokoje a posilovala radikální hnutí.
Tíživou atmosféru počátku šedesátých let a hledání identity národa ztracené během prohrané války zachytil Óe v Seventeen. Hlavní hrdina, nespokojený s poválečným vývojem, se po chvíli tápání nakonec stává fanatickým příslušníkem ultranacionalistického hnutí. V hodnotově rozkolísaném světě nachází „seventeen“ jediné východisko v sexu a násilí. Respektive v masturbaci a násilí. Masturbace se stává ústředním motivem prózy a Óe neponechává čtenáři ani imaginární únikovou cestu v podobě poetických metafor k popisu samotného aktu. Óe nic nezastírá, naopak volí slova jasná a výstižná, která svojí syrovostí překvapí nebo šokují. Hlavní hrdina Seventeen, slabá osobnost trpící paranoidními představami ohledně vlastního těla i okolního světa, je zmatený „puberťák“ toužící se někam zařadit. Seventeen je ve výsledku fanatická zrůda, k níž má čtenář aspoň trochu pochopení.
Explicitní vyjadřování je využito i v Sexuálních bytostech. I zde vidí hlavní postavy jediné východisko z životní situace v sexu a násilí. Ale zatímco v Seventeen je pro nepojmenovaného mladíka masturbace posedlostí, která jej vtáhne do středu dění, pro Sexuální bytosti je sex pouhým únikem od reality. Sexuální bytosti představují lidi slabé, vyžívající se ve vlastních perverzích. Zpočátku sledujeme skupinu mladých lidí z velkoměsta, kteří přijeli na venkov točit alternativní film. Městská zlatá mládež, nespoutaná konvencemi, se střetává s vesnickými obyvateli, úpěnlivě lpícími na tradicích. Děj sice spěje ke kolizi, ale k závažnějšímu střetu nedochází. Možná první polovina Sexuálních bytostí působí dojmem nedotaženého příběhu, ve skutečnosti jde pouze o předehru, která má čtenáře dovést k hlavní postavě, J. J se jednoho dne rozhodne, že se stane exhibicionistou. Téměř komickou parafrází na Řehoře Samsu a Proměnu odstartoval Kenzaburo Óe nový životní styl a nový cíl svého hrdiny. Novým cílem se stává specifická forma exhibicionismu tzv. čikan (osahávání či zneužívání žen v přeplněném metru).
I přes zdánlivou odlišnost obou protagonistů, sedmnáctiletého mladíka posedlého masturbací a bohémského třicátníka J obtěžujícího ženy v přeplněném metru, jsou Óeho příběhy především důkladným ponorem do duše hrdinů a o hledání svého místa ve světě. Sexuální bytosti a Seventeen lze právě pro toto hledání vnímat jako metaforu japonského národa, jenž byl po druhé světové válce ochuzen o imperiální identitu a ocitnul se v prázdnotě. Touha zařadit se a někam patřit tvoří společný faktor nejen pro J a sedmnáctiletého, ale i pro celý japonský národ.
Ve své době obě novely pobuřovaly skandálními náměty, avšak současného čtenáře téma sexu nezarazí. Pozastaví se určitě nad formou, jakou je sexualita Óeových hrdinů představena.
Uplynulo více jak padesát let od vzniku Seventeen a Sexuální bytosti, a přesto obě prózy neztratily nic na své aktuálnosti, pod nánosem sexuality se skrývá dechberoucí drama morálky a hledání identity.
Silvie Strachotová
Óe, Kenzaburo: Seventeen. Sexuální bytosti. Praha: Plus 2011. 190 stran.
(17. 12. 2011, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3144