Lykantropova elegie
Duncanův Poslední vlkodlak potěší jen sečtěléSilvie Strachotová
Jake Marlowe je poslední svého druhu. Jde po něm ostřílený lovec, který je hnán touhou pomstít smrt svého otce. S nadcházejícím úplňkem očekává čtenář hon v temných lesích a finální střet protivníků, z něhož může vyjít živý jen jeden. K závěrečnému epickému střetu ale nikdy nedojde.
Zápletka Posledního vlkodlaka není vůbec složitá: hlavní hrdina nemá vůli žít – hlavní hrdina má chuť žít – střet hlavního hrdiny s hlavním protivníkem – konec. Jenže… to, co se zpočátku jeví jako typická braková literatura vyvedená nálepkou akční fantasy, se s přibývajícími stránkami mění spíše na filozoficko-psychologickou studii posledního žijícího lykantropa na světě.
Glen Duncan rozehrál prapodivný příběh, přidal k němu v bláznivém poměru napětí, tragikomický patos, psychologický rozbor hrdiny… a kupodivu mu to vyšlo jako jedinečný koktejl.
Jake je důstojným nositelem příjmení Marlowe a svému chandlerovskému jmenovci nedělá ostudu. V oblaku dýmu z cigaret značky Camel hýří bonmoty za jakékoliv situace a bez ohledu na to, co má právě na sobě. V textu tak narazíte na citace od Danta a Shakespeara přes Nabokova a Nietzscheho až po T.S.Eliota. I přes jisté „intelektuální přesycení“ je Poslední vlkodlak čtivou a dynamickou záležitostí, která nabízí zcela jiné, strhují momenty, než by čtenář původně očekával. Jedinou výtkou na adresu Posledního vlkodlaka je obsah. A to proto, že větší část dějových linií zůstává nedokončena, nebo je postupem času úplně opuštěna. Jestli to byl cíl autora, který si chtěl se čtenáři zahrát špinavou hru, je otázka, na niž ví odpověď pouze Glen Duncan.
Poslední vlkodlak je vše možné, jen ne typické žánrové čtení.
Silvie Strachotová
Duncan, Glen: Poslední vlkodlak. Praha: Argo 2011. 369 stran.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 9, č. 2 (52), 27. 2. 2012.
(28. 11. 2011, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3118