Modlitby a výstřely
Poslední (k)roky českého rapuLukáš Vlasák
PSH, James Cole, Indy, LA4, Hugo Toxxx, Prago Union. Jaká je poetika jejich posledních počinů? Ke komu se modlí a na co střílí pražská rapová scéna?
„Koho bozi milují, umírá mlád.“ Tímto mottem PSH otevírají svou desku „Epilog“. Peneři berou tento život jako přechodnou stanici, jako by nás chorý pastor ústy PSH nabádal k dodržování jediného přikázání: „Udělejte bordel!“ Tento destruktivní imperativ ale není třeba brát doslovně. V refrénu atmosférické skladby „Můj rap, můj svět“ je životní filozofie formulována jinak: „Žiju si svůj život, jak jsem se rozhod.“ PSH můžou kritizovat povrchní publikum, posedlost penězi nebo stupidní televizní pořady, ale nepřestávají pro nás malovat barevná oblaka na metro. Ani po smrti.
„Halucinace ze třetího patra“ je zatím poslední sólový počin Jamese Colea, člena dnes již kultovních Supercrooo. Ale pozor – toto není album! Autor „nového filozofického spisu“ nás vítá do panoptika svého podvědomí, kde jeho elektrizované halucinace žhnou jako neon, opice přejíždí mudrce, levitují příbory, a jediné, co je třeba při poslechu této desky udělat, je napojit se na vesmírné vědomí. Když sebou posluchač nechá proudit strach, přestane se bát a unikne ze spárů těch, kteří tvrdí, že mají monopol na realitu.
James Cole i PSH hostují na Indyho desce „KMBL“ z roku dva nula jedna nula. Featuring (a nejen jejich) do koncepce alba zapadá, přestože je od výše popisovaných výrazně odlišné. Hudebně působí mnohem popověji a texty se vztahují k běžným situacím, které zná každý člověk 21. století: dovolená, pizza, hokej, vztahy a bary. Indy nehalucinuje skrz vesmír ani neudílí žádné etické rady. Tento veterán se vrací, protože kolem sebe vidí válku, do které je třeba zasáhnout. Otázkou však je: Není na zásahy už přeci jen starý? „Na počátku bylo slovo“ a Indy jej používá k uvědomění si, že v novém tisíciletí může spoléhat jen na sebe a na svou práci. Dospívá k sebereflexi a ptá se: Je můj boj marný? Neuhnuli jsme někde z cesty? Bohužel, on odpovědi nehledá, pouze se drží svých bezpečných, zajetých kolejí.
„Gyzmo“ je album LA4 a zároveň jeho druhé JÁ, které bylo doteď pečlivě až úzkostlivě ukrývané ve sklepě. Je to hrdina svého vlastního světa, šaman, generál a car. Poeta, který explodoval. LA4 „pálí knihu pravidel“ a vazeb. Jeho rýmy a slova nedrží pohromadě. Skladby jsou neustále se rozpadající disonance. Z Gyzma nestříká spokojenost sama se sebou všemi směry; psát neznamená žít, je to spíš zoufalý pokus o útěk ze světa Velkého bratra, z nesvobody pod tisícem očí a kamer.
Hugo Toxxx, druhá polovina Supercrooo, vydal letos pod vlastním labelem Hypno 808 dvojalbum „Legální drogy – Ilegální kecy“. Hugo je pěvec-prorok vítající úsvit nové, „hustlující generace“. Světem protéká hromada našich peněz a Toxxx se netají tím, že je všeho součástí. Sedí na prameni s jointem v ruce. Jen místo drog dealuje rap. Rap tak znovu nabývá svou původní funkci kódovaného jazyka. Hypnotickému proudu slabik rozumí už jen zasvěcení členové ingroup. A Hugo Toxxx se tomu všemu směje někde v pozadí. Je neviditelný, ve stínu. Je jako všeprostupující génius, který svými labutími perutěmi obepíná svět. Profituje.
Prago Union se se svým albem „V Barvách“ naprosto odlišují od všech výše popisovaných interpretů a nahrávek. Rozdíl zvukový je způsobený integrací LIVĚ BANDU a rozdíl textový...? Deska vyniká svou barevnou koncepcí. Kato za mikrofonem „pere barevný prádlo“ a texty plnými metafor a dvojsmyslů vytváří snové, lyrické představy. S lehkostí milovníka znásilňuje fráze a aktualizuje je podle své potřeby. Skladby jsou geniálně propojené a zároveň každá navozuje svou unikátní atmosféru. Zavřete oči, poslouchejte a objevíte svět barevnější než realita.
Rap je jiný druh písničkářství. Nejdůležitějším pravidlem je nespěchat na něj, nechat na sebe celé desky působit, třeba i několikrát, dlouho a vychutnávat si jejich „dojezd“. Smysl není ukrytý ani tak v textech, jako spíš v celkovém vlnění, vibracích a groovu skladeb. Rap nepřináší vždy kladné emoce. Vlastně dokáže většinu času nasírat. Podstatné je, zda si člověk dokáže pustit do uší a do hlavy i něco jiného, než chce slyšet.
Lukáš Vlasák
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 8, č. 1 (51), 30. 11. 2011.
(22. 10. 2011, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3075