O dobré hře a nedobrém filmu
Proč bychom to nezkusili, když nám pán bůh kameru dalJakub Hladík
Václav Havel se pokusil převést své drama Odcházení z prken, která znamenají svět, na filmové plátno. Pokus skončil detonací, Havlovi režijní debut nevyšel.
Předně je důležité odlišit od sebe Odcházení film a Odcházení drama. Byť je libreto stejné, výsledky se různí. Soustřeďme se nejprve na text samotný. Havel navázal přesně tam, kde ve své tvorbě skončil. Odcházení je absurdní drama zasazené do současnější doby. Naopak zúročil své zkušenosti z vysoké politiky.
Ústředním motivem je odchod bývalého kancléře Viléma Riegera do důchodu. Stárnoucí muž chlubící se svým morálním kodexem, svou čestností a svým volebním programem postupně zjišťuje, že de facto selhal, jeho projevy se skládají jen z prázdných, nic nevypovídajících floskulí. Je jen politikem, byť o něco sympatičtějším než jeho nástupce Vlastík Klein, který je očividně zkorumpovaný. Nicméně užívá stejných otřepaných frází jako jeho předchůdce Rieger. Právě zesměšnění frází (tentokráte z denní politiky) je typickým prvkem Havlových her. Zdůrazňuji na tomto místě, že Vilém Rieger není Václav Havel a Vlastík Klein není Václav Klaus.
Prostřednictvím deníku Fuj naráží tato hra na dnešní stav sdělovacích prostředků. Je to jen prachsprostý bulvár, ale má velkou moc. Aktuálnost příběhu kontrastuje s odkazy na Shakespearova Krále Leara a na Čechovův Višňový sad.
Důležitým motivem hry jsou ženy, Rieger je jimi obklopen, ať už se jedná o jeho dlouholetou přítelkyni Irenu, její přítelkyni Moniku, jeho matku, jeho dcery, či jeho obdivovatelku Beu Weissenmütelhofovou. Skrze ně se odhaluje Riegerova pravá tvář. Zasvětil celý život politice, centrem jeho zájmu byl člověk, ale neví prakticky nic o svých blízkých, zapomene i na patnácté výročí svého svazku s Irenou.
Ta hra je dobrá! Ten film je špatný!
Jak je to možné? Nelze udělat z dramatu film pouhým přesunutím bez jakýchkoli změn. Již na počátku jsem byl rozčarován střihem. V Odcházení se objevuje řada kratších replik, ve filmu však není jedno jeviště jako na divadle, proto pronese jednu repliku dcera Zuzana na houpačce, pak rychlý střih na sad před vilou, kde svou repliku pronese Rieger, poté další střih na přilehlý domek, kde promluví tajemník Viktor, střih na pole, kde se blíží redaktoři deníku Fuj, střih zpět na vilu atd. Celé to působí až příliš chaoticky a hlavně to ztrácí svou poetiku a své kouzlo. Nejvíce v pasáži, kde se jednotlivé postavy procházejí po scéně a pronášejí repliky již dříve řečené. Tento krásný prvek absurdního dramatu vyznívá ve filmu kvůli temnému prostředí, divným zvukům a reji postav v bazénu jako pominutí smyslů Viléma Riegera.
„Má-li hra vyznít, je třeba ji hrát civilně, vážně, střízlivě, normálně, přirozeně a nevyzdobovat ji nějakými groteskními pohyby, žertovnými inscenačními nápady, přehnanými gesty či intonacemi, pitvořením, biomechanikou či čímkoli nápadným, co se pokouší buď text dovysvětlit, interpretovat, ilustrovat, nebo prostě udělat zábavnějším,“ píše Václav Havel v úvodu své hry jako doporučení inscenátorům. Tak proč to probůh nedodržel ve svém filmu? Proč se postavy smály tak přehnaně? Proč hesla politiků doplňovaly zvuky kohouta? Proč Oldřich Kaiser u všech všudy tak nesnesitelně přehrával roli tajemníka Viktora? Režisér Havel přehrávání nedokázal zabránit. Možná by byl v tomto ohledu úspěšnější, kdyby ponechal „hlas shůry“. V divadelních představeních totiž zasahoval do děje autorský hlas, který upozorňoval herce, aby nepřehrávali. Zároveň umožňoval jistý odstup od děje svými úvahami a vyslovováním pochybností s notnou dávkou sebeironie.
Václav Havel je vynikající dramatik, ale není dobrý režisér, protože nedokázal kvalitní hru přetvořit v kvalitní film. Odcházení je zkrátka dramatem, podle mě dobrým dramatem, a jako takové mělo zůstat na divadelních prknech…
Jakub Hladík
Odcházení (Česko, 2011, 97 min.). Režie: V. Havel. Hrají: J. Abrhám, D. Veškrnová-Havlová, J. Dušek, V. Chramostová ad.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 5, 6 (49, 50), 26.4. 2011; Toto číslo vyšlo ke Studentské literárněvědné konferenci 2011: Kniha, filmový pás, internet, pořádané ÚČL AV
(10. 4. 2011, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2011
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-3048