Občanský průkaz (zvětšit)

Mládí, revolta, provokace. To vše reprezentují ve filmu Občanský průkaz čtyři vlasatí frajeři: Petr alias Žába (Libor Kovář), Venca Popelka (Matouš Vrba), génius Míťa (Jan Vlček) a básník Aleš (Jakub Šárka). Tyhle hošani prostě nechtějí být omezováni nikým a ničím. Těžké, v období normalizace, ale nikoli nemožné. Bouří se proti rodičům, proti policajtům, zkrátka proti všem. Poslouchají rock (západní!), mají vítr ve vlasech a v občance natrženou stránku číslo patnáct, což v místních kuloárech znamená, že nesouhlasí se socialistickým zřízením republiky. Myslíte, že to chtělo odvahu? Určitě! Obzvláště v době, kdy práskači byli na každém rohu a nikomu se nedalo věřit (že jo, Daňku).

Příběh nám mapuje období dospívání těchto čtyř provokatérů. A nejen nich. Také život jejich rodin, přátel a kantorů. Začíná v době, kdy dostanou občanku. Doklad, který rozhoduje o jejich bytí a nebytí v tehdejším socialistickém státě. Líčí a vykresluje krutost a nevypočitatelnost režimu a zároveň ukazuje bezstarostnost a odvahu mládí. Vše vrcholí v období, kdy Petrovi, který je vypravěčem celého příběhu, a jeho kamarádům hrozí vojna, na kterou zoufale nechtějí. A tak dělají všechno pro to, aby byli zachráněni takzvanou modrou knížkou. Tlak režimu a hrozba vojny je tak silná, že se dopouštějí věcí, které mohou výrazně změnit jejich životy. A v nejednom případě je i změní. Tlak režimu je tak silný, že nikdo nemá bohužel šanci uniknout.

Režisér Ondřej Trojan (např. Želary) nám spolu se scénáristou Petrem Jarchovským (Pupendo, Pelíšky) namíchal perfektní hořkosladký filmový guláš, který spořádáte (i přes výrazně dlouhou stopáž) jedním hltem. Film byl realizován podle knižní předlohy Petra Šabacha, což většinou evokuje skvělou zábavu. Z jeho tvorby, která byla převedena na filmové plátno, jsou Pelíšky (knižně Hovno hoří) příkladem za všechny. Občanský průkaz je okořeněn perfektní a s citem vybranou hudbou (například průvodní píseň Boba Dylana Most of the time nebo písně kapel Black Sabbath, Sweet a Led Zeppelin), kterou tehdy opravdu všichni rebelové poslouchali. Výkony herců, respektive neherců (Kovář, Vrba, Šárka a Vlček) jsou skvělé a stoprocentně přirozené. Stejně tak výkony profesionálů, především Martina Myšičky (otec Petra), který byl naprosto brilantní a Ani Geislerové (matka Petra), která – ač v netypické roli – opět nezklamala.

Film mě zcela nadchnul. Přesto jsem si z kina odnášela rozporuplné pocity. Na jedné straně mě provázel povznášející pocit mládí, energie a dobré nálady, na straně druhé plíživý dojem strachu a úzkosti. To vše bylo zřejmě způsobeno tím, že ač je film vtipný a svižný, drží si jisté dramatické, až mrazivé napětí. Scény čišící pohodou najednou přetne tvrdá realita symbolizovaná ve většině případů Veřejnou bezpečností. Nevinná zábava je nepřiměřeně trestána, vše může být použito proti vám a každý vás může kdykoli zradit. Trojan ve svém filmu velmi sugestivně, ale nenásilně vylíčil dobu, která je mi už poněkud vzdálená, ale nikoli neznámá. Myslím, že by si lidé měli tuto dobu – dobu represí, dobu perzekuce, dobu normalizace a jiných hrůz – připomínat. Připomínat proto, že v některých zemích tato doba neskončila, a tudíž není záležitostí minulosti, což bychom měli mít stále na paměti.

Klára Rynešová

Občanský průkaz (ČR, 2010, 137 min.)

Režie: Ondřej Trojan

Hrají: Libor Kovář, Matouš Vrba, Jan Vlček, Jakub Šárka, Aňa Geislerová, Martin Myšička.

Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 3 (47), 2.3. 2011.