Uraniumbombe a jasnovidné třetí oko
Jak by to vypadalo, kdyby Němci vyhráli válkuHana Voralová
Držitel Ceny Karla Čapka a Ceny Knižního klubu Jan Poláček navazuje na svoji povídku Cesta hrdiny z antologie fiktivních dějin říše Imperium Bohemorum (2007). Ústřední příběh povídky rozšiřuje na román s příznačným názvem Spěšný vlak Ch. 24. 12. Jsou dva roky po válce, která trvala místo pěti celých dvanáct let. Čechy jsou součástí velké Třetí říše. Himmler a další jsou stíhanými válečnými zločinci, magické společenství Thule navazuje kontaktní portály s jinými světy a strýček Adolf jezdí na výlety do Tibetu referovat o existenci nordicko-atlantské rasy.
„Očistíme národ (…) očistíme celý svět (…) a ve jménu lidství budeme dál pracovat pro lepší budoucnost nové nordické generace nezatížené minulostí, abychom stvořili silné pokolení, které se jednou vydá ke hvězdám dobývat nové světy.“ Vytváření dalších a dalších variant alternativní historie je dnes již takřka fenoménem současné SF literatury. Příběh Waltera Fleishera nás vtahuje do tíživé poválečné atmosféry obyvatel malého městečka Chrud, ve kterém jako by se vše otáčelo v nikdy nekončícím hermeneutickém kruhu. „Hodinový stroj odsekával z večera pravidelné dílky. Ospalý vzduch se líně válel místností a slaměnky zavěšené na stěně mdle voněly. Všechno kolem se ve své nehybnosti zpomalilo, čas se natáhl jako guma a vteřina za vteřinou se vlekla neskonale dlouho.“ Už samotné popisy prostředí vyvolávají pocity bezvýchodnosti. V tomto světě nejde o hrdinství ani o nějaké mravní principy, válečné zločiny jsou svalovány z jednoho na druhého: „Jeden něco nařídil a jinej vám po válce řek, že jste si to vymyslel sám. A v lágru, kam nás pozavírali za trest? Vykopávali jsme hroby, co tam byly, a potom ty zbytky pálili v pecích. Potřebovali někoho na úklid, a tak to hodili na krk těm, co se nemohli bránit.“ Češi jsou násilně poněmčováni a zakládají „opoziční“ české spolky, lidé dostávají předvolání k úřednickým prověrkám, nemocní a malomocní jsou odsouváni nejbližšími transporty na východ. Kam ale tyto transporty směřují a co tam hromadně odvážené čeká? Všechno se najednou stává součástí podivné „kafkovské“ atmosféry, která nezná konce. Autor využívá trefně zvoleného retrospektivního postupu vyprávění. Život Waltera, jeho rodiny a historické události jsou tedy dávkovány po soustech a v náznacích. Čtenář je tak udržován v neustálém napětí. Navíc se zde prolínají dvě různé roviny textu. Na jedné straně je odhalováno tajemství energie vrilu a vypalování runových znaků jeho elektronikům, hledání třetího oka, vyvolávání duchů nebo magické zasvěcování „stvořitelů nového světa“, tj. letců nesoucích uraniumbombe. Vedle toho se plynule odehrává příběh hlavního hrdiny Martina Řezníčka (Waltera Fleishera), pouličního metaře, obyčejného člověka s pasivním přístupem k životu a s komplikovaným vztahem k otci oddanému Říši. Jistý únik do bezpečí mu nabízí věrný společník, rezatý kocour Rotfuchse. Možná právě tato kompoziční rozdvojenost pak ve výsledku přináší trochu zklamání. Všechny záhady a mystéria jsou pouze naznačovány, nikoli však rozvíjeny dál. Autor postupně upíná svoji pozornost zcela na hlavního hrdinu, jehož tísnivá situace může vzbuzovat dojem, že už to tady jednou bylo. Nápadná podobnost s Fuksovým Theodorem Mundstockem je nakonec potvrzena i závěrečným rozhodnutím k činu, kdy se Walter rozhodne jednat a vystoupit ze své pasivity. Samotný závěr je ale také nejasný, ačkoli si Walter vybere tu nejjednodušší cestu, může jen doufat: „Snad už se všechno konečně obrátí k lepšímu.“
Poláček, Jan: Spěšný vlak CH. 24.12. Praha: Argo 2010. 262 stran.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 2 (46), 15.12. 2010.
(recenze, 8. 11. 2010, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2886