Decadence Now!

Existují ještě tabu, která lze bourat?

Klára Našincová

Jde o originální projekt, který volně navazuje na starší výstavu s dekadentní tematikou: V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích 1880 - 1914, která se představila na přelomu let 2006/2007 v Obecním domě v Praze. Projekt je mezinárodní a může nám přiblížit díla umělců, kteří u nás ještě nikdy vystaveni nebyli, přestože jsou ve světě notoricky známí. Výstava se věnuje fenoménu dekadence v kontextu naší doby (od 70.let 20.století) a reaguje na uměleckou i civilizační krizi posledních let. Objekty jejího zájmu jsou témata hnusu, ošklivosti i krásy, mystifikace, popkultury, pornografie, drogové závislosti, násilí, sebevraždy a krize identity. Výstava začala 30. září a potrvá až do ledna, takže ji ještě stále máte možnost navštívit.

Kurátorem výstavy je Otto M. Urban, historik umění, orientovaný zejména na (českou) dekadenci a její vliv na výtvarné umění. Je mimo jiné spoluautorem a editorem monografie Dekadence: V barvách chorobných (2006, viz zmíněná výstava v Obecním domě), dále autor monografií o Karlu Hlaváčkovi a Edvardu Munchovi. Příprava celé výstavy trvala bezmála tři roky, prezentovaná díla jsou zapůjčena přibližně z 55 zdrojů (ze soukromých sbírek a galerií) z několika kontinentů.

Celý název je Decadence Now! Za hranicí krajnosti. Jedna z jejích částí je umístěna v "Pokoji č. 13" v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Nastiňuje rádoby dekadentní tendence v současné módě a designu. V Domě umění města Brna můžete zhlédnout černobílé fotografie J. P. Witkina, které reagují zejména na díla světově proslulých malířů jako je Francisco Goya, Joan Miró či Hieronymus Bosch, dále pak na řecké báje a biblické příběhy. V Centru současného umění - DOX je k vidění kontroverzní tvorba uznávané dvojice Gilbert - George s podtitulem Cesty. Západočeská galerie v Plzni nabízí projekt Ještě místo – Pustá zem od Josefa Bolfa a Ivana Pinkavy.

Návštěvníci se mohou zúčastnit i celé řady doprovodných programů, jejichž ústředním tématem je samozřejmě dekadence. Probíhají čtení dekadentní literatury, divadelní představení, koncerty, komentované prohlídky a filmová promítání. Vydána byla i obsáhlá publikace rozebírající dekadenci v kontextu moderní doby a napříč žánry, navíc s bohatou obrazovou přílohou.

Hlavní „stan“ představuje Galerie Rudolfinum, kde jsou exponáty rozděleny do pěti na sebe navazujících celků. Krajnost sebe: Bolest, Krajnost těla: Sex, Krajnost krásy: Pop, Krajnost mysli: Šílenství, Krajnost života: Smrt.
Vzhledem k tomu, že už pár recenzí v tisku vyšlo, můžeme konstatovat, že výstava kýžený rozruch vyvolala. Dočkala se nadšených i opovržlivých reakcí a odstartovala vášnivou diskuzi zastánců a odpůrců.

"Některá díla na této výstavě mohou šokovat. Galerie Rudolfinum důrazně doporučuje citlivým osobám a doprovodu dětí do 15 let zvážit návštěvu výstavy! Dětem do 15ti let není na výstavu vstup povolen bez doprovodu."

První místnost nese název Krajnost sebe: Bolest. Jde hlavně o autoportréty umělců, uvidíte díla například již zmiňované dvojice Gilberta a George či Catherine Opie. Dočkáte se fotografií typu dlaně probodané injekčními stříkačkami a dalších "bolestivých" témat.

Druhá místnost - Krajnost těla: Sex - vás přinutí zamyslet se nad tím, proč se díváte na obrázky s porno motivy na veřejnosti a možná vás přivede do rozpaků. Najdete zde téma bondáže od Nobuyoshiho Araki, rentgenové snímky pohlavních aktů, Niby - velké erotické sochy nebo antické bohy od J. P. Witkina v choulostivých situacích. Největším šokem byl pro mne exponát Damiena Hirsta vytvořený z mrtvých živočichů.

Místnost, která může na rozdíl od ostatních docela pobavit, je Krajnost krásy: Pop. Autoři si vzali na paškál opravdu všechno, na co si jen vzpomenete, od princezny Diany po Mickyho Mouse. Uprostřed místnosti se vyjímá socha nahé anglické královny. Velká otázka na stěně, zda Ježíš byl opravdu heterosexuální, vás přinutí k úsměvu. Adolf Hitler se stal pouhou krbovou předložkou… U dveří je fotografie od Gottfrieda Helnweina z cyklu Zlatý věk: Marilyn Manson, která byla v Rudolfinu k vidění již dříve na výstavě věnované tomuto autorovi. V této části nás zastupovalo i několik českých umělců (David Černý, Jiří Černický).

Krajnost mysli: Šílenství - zde narazíte na různé druhy médií, velmi provokativních, možná až moc. Fotografie J. Klauka reagují na křesťanství a na skandály katolické církve, krvavá lázeň od Z.Penga ladí s krvavými výtvory okolo, naznačujícími pocit zmaru a zoufalství a nutnost zničení sebe sama. Ve vitríně zhlédnete několik objektů, mimo jiné například od Josefa Bolfa.

Krajnost života: Smrt - další sekce, kde se prezentovali i čeští tvůrci. Ivan Pinkava se svými strohými fotografiemi „Bez názvu“ navozuje pocit klaustrofobie, Damien Hirst šokuje sérií lidských lebek jako symbolů smrti. Asi největší hvězda výstavy J. P. Witkin zde veřejně vystavuje mrazivé černobílé fotografie mrtvých těl či jejich částí. U východu z místnosti vás zarazí fotografie Roberta Mapplethorpa - autoportrét zvěstující blízkou smrt člověka s AIDS.

Ve vstupní hale si pak můžete pořídit originální a trochu morbidní plyšáky v podobě rozjetých zvířátek, trička s nápisem Decadence Now!, placky, „temné šperky“ a samozřejmě monografii k výstavě. Kromě vybraných děl s konkrétním označením mají návštěvníci možnost vystavené exponáty libovolně fotografovat.

Pokud se vám podaří vypotácet se z Rudolfina v pořádku a nebudete mít dost, stavte se v "Pokoji č. 13" Galerie UMPRUM. Najdete zde díla Davida Černého nebo Jiřího Černického. Nechybí dokonce ani postavičky z filmů Tima Burtona, šaty od Alexandera McQueena, hororové panenky či sada ve stylu Bohemia crystal vytvořená speciálně pro konzumaci drog.

Výstava patří mezi nejnákladnější projekty Galerie Rudolfinum, exponáty nejsou řazeny chronologicky, ale tematicky, často jsou ovšem mezi nimi velké propasti v oblasti žánru i umělecké kvality. Naplní vás protichůdnými pocity, zájem rychle vystřídá deprese, v jednu chvíli se cítíte trapně a hned jste zase znechucení nebo pobavení.
I přes zřejmou prvoplánovou snahu šokovat, upozornit a zbořit tabu, která už dávno neexistují mi připadá, že jedno tabu je stále aktuální: tabu umění. I přes pornostránky na internetu, násilí v televizích, válečné konflikty a revoluce v celé šíři toho slova, nám některá témata a ztvárnění přijdou v galerii nepatřičná, vyvolávají v hlavě zmatek i úzkost a musíme se ptát: „ Je tohle skutečně umění?“ I kdyby nebylo, rozhodně každého nějak ovlivní a podnítí dlouhé debaty mezi návštěvníky. Ti jsou velmi různorodí, přišli se sem podívat profesoři, babičky, malé holky... stejně jako vyznavači punku.

Pokud vás neodradily otázky zpochybňující smysl projektu a jste stále zvědaví, nebraňte se tomu a jděte se podívat na výstavu, která vám rozhodně nadlouho utkví v paměti. Je možné, že jako další monstrózní projekty, přitáhne alespoň zájem veřejnosti do galerií...

Klára Našincová

(31. 10. 2010, 12:00)

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2884