WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
Marná zeměměřiče snaha - Literární novinky

Marná zeměměřiče snaha

Divadlo na Vinohradech se Kafkovi a jeho Zámku nepřiblížilo
Tereza Hýsková



Po odložené zářijové premiéře hry Fidlovačka aneb Kde domov můj? představilo Divadlo na Vinohradech druhou novinku letošního podzimu – inscenaci Zámek podle románové předlohy Franze Kafky. Režie byla svěřena začínající režisérce Natálii Deákové, která využívá dramatizaci Jana Vedrala z počátku 90. let, především pak její rozhlasovou úpravu z roku 2004. Hlavní role zeměměřiče K. se ujal člen ansámblu vinohradského divadla Jiří Dvořák.
Převedení Kafky na divadelní prkna bývá hodnoceno jako odvážný krok nejspíš proto, že jeho díla se dramatizaci vzpírají jak svou formou, tak rozsahem. V tomto ohledu je Vedralův scénář řemeslně slušně odvedenou prací – jde o jakýsi výtah z Kafkova románu bez zbytečných zásahů, ale i invence. Značný prostor je tak ponechán režii. Musím bohužel konstatovat, že Natália Deáková svou šanci využít nedokázala. Sled románových obrazů na jevišti zcela postrádá kontinuitu, která by odpovídala ospalé a tísnivé atmosféře Kafkova díla, ba naopak svět vesnice v podzámčí se na Vinohradech jeví jako podivně roztříštěný. Postava zeměměřiče K. se zde stává pojítkem jednotlivých výjevů, a poněkud se tak rozplývá její původní podstata, totiž představovat cizí element v absurdním, nicméně zaběhnutém systému, jemuž všichni ostatní rozumí a náležitě v něm fungují.
Scénograficky je představení řešeno velmi nadějně. Pódium je obklopeno velkými projekčními plátny, která umožňují stínohru vhodnou pro vystižení nejistoty, taje a neproniknutelnosti podzámeckých poměrů. Velmi rušivě však působí časté a pomalé přesouvání těchto rekvizit. Zajímavým krokem je symbolické umístění úředníků na vyvýšená místa, naneštěstí monumentální kulisy (například obrovská pec) vypadají v kontextu hry nepatřičně. Kostýmy dodržují neutrální prvorepublikovou stylizaci a nikoho tak snad neurazí, ale ani nenadchnou. Inscenace se rozpadá také vinou zbytečně agresivní scénické hudby, jejíž užití zde nemá žádné opodstatnění – rozhodně nepředstavuje dokreslení atmosféry – zaznívá tehdy, když se na pódiu nic neděje, a ve zdánlivě zlomových momentech, snad aby i pomalejší diváci pochopili… Rovněž záznamy promluv zámeckých byrokratů znějí spíše tak, že na danou reprízu nedorazil zvukař, než jako hrozivé hlasy všudypřítomné neviditelné moci.
Výborným tahem mladé režisérky bylo obsazení Jiřího Dvořáka do hlavní role. Svým přiměřeně civilním projevem zvládá herec vyprofilovat postavu K. od počáteční lehké arogance a přezíravosti vůči vesničanům přes vzrůstající agresivitu až k závěrečné rezignaci. Dvořák je skvělý po pohybové stránce a neztrácí výraz ani v okamžicích, které zjevně nejsou součástí představení (jako při nutném vyhnutí se těžkopádně přesouvané kulise). Osobitý ráz dokázali vtisknout herci i vedlejším postavám, za zmínku stojí zejména Jana Stryková, Pavel Batěk, Jiří Plachý nebo Ladislav Frej. Otázkou zůstává, zda vyhraněnost vedlejších rolí není hře spíše na škodu. Pojetí některých postav je zcela nevhodné – například klaunské duo zeměměřičových pomocníků ani zdaleka neodpovídá Kafkově groteskně absurdní bratrské dvojici. Režijní pojetí vedlejších rolí netvoří žádnou ucelenou koncepci, a tak pouze K. zůstává jedinou vpravdě kafkovskou postavou.
Kromě hereckých výkonů však nemá představení téměř nic, co by mohlo publikum zaujmout. V posledních minutách hry se dokonce ztrácí jeden z nejdůležitějších monologů – řeč tajemníka Bürgela ke spícímu K. V souladu s tím, že Kafka svůj román nedokončil, je divákům ponechán dostatečný prostor k vlastnímu výkladu závěru. Reakce obecenstva dávaly tušit, že diváky nejvíce oslovuje K.-ovo marné střetávání se s úřady, ale pojetí hry samotné se nijak nepokouší ji aktualizovat ani určité momenty zvýraznit. Režisérka nepřišla s novou interpretací známého díla, neposkytla divákům nečekaný pohled, nevtiskla představení osobitý ráz a nedokázala bohužel udržet ani ten původní kafkovský. Při pomyslné cestě na Zámek uvízla stejně jako Kafkův hrdina v bludném kruhu podzámčí.


Tereza Hýsková


Zámek, Divadlo na Vinohradech, premiéra 8. 10. 2010.
Režie: Natália Deáková
Hrají: J. Dvořák, P. Batěk, I. Racek, D. Kolářová, J. Stryková ad.


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 7, č. 1 (45), 1.11. 2010.
(21. 10. 2010, 12:00)

Literární novinky

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2830