Erotika v literární moderně
Rozhovor s Libuší HeczkovouStefan Segi
S Libuší Heczkovou, mimo jiné autorkou knihy Píšící Minervy, jsme se sešli, abychom probrali některá specifika erotiky v literatuře historické moderny konce devatenáctého století. Záhy však vyšlo najevo, že vymezený prostor postačuje pouze pro dosti letmé nahlédnutí do problematiky.
,
Jaký je vlastně vztah moderní literatury a erotiky? Ta proměna bývá chápána jako dost zásadní.
Od chvíle, kdy Baudelaire pracuje s takzvanou estetikou zla, tedy i s detabuizovanou hlavně ženskou sexualitou, se erotika stává zcela zásadním proudem, ale bylo by naivní tvrdit, že předtím žádná erotika nebyla. Jenom měla velmi specifické projevy a bylo definováno, jak se má o erotice mluvit. Moderna do tohoto prostoru vstoupila s tím, že chce věci pojmenovávat přímo a v erotice najít novou estetiku. Jak říká Marie Rakušanová, tělo už není „bytostí odnikud“, ale je zasazeno do kontextu. Erotika může posloužit k osvobozování člověka, protože může přímo mluvit o tom, co člověk je.
Samozřejmě tomu odpovídají dobové vědecké přístupy k tělu. Darwinistické či pozitivistické přístupy zřetelně odhalily sexualitu a začaly ji popisovat jako něco, co s člověkem úzce souvisí. Pro nás mohou být zajímavé také přístupy žen, které se přidávaly k Freudovi a jeho psychoanalytické škole. Přelom století totiž neotevřel jenom téma sexuality jako takové, ale otevřel i téma sexuality specificky ženské. Ženy začínají mluvit o své erotice. Není to sice nijak extrémně otevřené, ale umožňuje to ženám, jako byla Lou Andreas-Salomé, známá především kvůli vztahu s Nietzschem a Rilkem, začít psát o tom, co je žena a jaké má erotické touhy.
Když Freud přestal chápat ženu jako objekt, ale postavil ji do role velmi aktivního subjektu, odrazilo se to nějak na tvorbě autorek? Jaká jsou tedy specifika ženské sexuality v jejich tvorbě ?
V první řadě to nebyl pouze Freud. Snad ještě větší vliv měl v angloamerickém prostředí Havelock Ellis, což byl nesmírně zajímavý psycholog, jehož studie o ženské sexualitě a erotice měly obrovský dopad na některé významné autorky přelomu století - například Olive Schreinerovou, která je slavná především pro své texty o Africe a velmi otevřené názory o ženě a ženské sexualitě. Ke Schreinerové měla velmi zajímavý vztah naše Tereza Nováková, kterou tato problematika velmi zajímala.
Je to, jako by si doba přelomu století přála, aby žena promluvila sama. Přesto je ale tento projev výrazně konceptualizováný. Když si to budeme pročítat dnes, velmi zřetelně uvidíme, jak v tom figuruje psychoanalýza i jiná dobová učení, jako právě Havelock Ellis Charcot či Otto Weininger, kterého je určitě potřeba zmínit. Veliký vliv, a to i u nás, měly ženy, které se zabývaly psychologií a erotickým charakterem ženy.
Máme i v české literatuře nějaký výrazný erotický přelom? Karásek se v Moderní revue věnoval homosexuální tematice. Vyvolalo to nějaký rozruch?
Vyvolalo! Samozřejmě. Bylo to roku 1895, kdy Procházka a Karásek vydávají to slavné číslo věnované Oscaru Wildovi. Moderní revue byla tehdy jedním z prvních evropských periodik, ve kterých obhajovali Wilda. Vzbudilo to někdy dost podivné a ne příliš přívětivé reakce. Ale to už patřilo ke gestu Moderní revue. Karáskovi se potom homosexualita pěkně vyčetla při aféře anonymních listů a stala se podnětem k veřejným útokům na něj.
Působily v české literatuře i nějaké rebelky?
Nedá se říct, že by tu nebyly. Modernizmus ale není pouze rebelující anarchistické gesto. Jsou to i gesta, která možná nevidíme tak rebelantsky, ale která jsou velmi nová. Právě v okruhu Moderní revue působila zajímavá autorka Luisa Ziková, která bohužel zemřela mladá, ve 23 letech. Ve své pozůstalosti se velmi otevřeně vyjadřovala k tomu, co je ta erotická podstata ženy. Její poesie, drobné prózy i podivné fragmenty románu pracují s konceptem silného ženského „já“. V tom Čechy rozhodně nebyly nijak opožděné. Snad ve vztahu k Francii, Anglii i Skandinávii, ze které se toho hodně přebírá ano, ale oproti například rakouské Moderně nejsou výrazně pozadu. Ta detabuizace člověka a nalezení skutečného erotizmu, to jsou otázky pro všechny.
Stefan Segi
(16. 5. 2010, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2816