Červená karkulka umí latinsky i řecky!
Schola ludus stále žijeJan Dušek
Od Martiny Vaníkové, nyní doktorandky na Ústavu řeckých a latinských studií, ale také houslistky, herečky a režisérky, se dozvíme mnohé o divadelní skupině LVPA a tvorbě výukového DVD latiny, na něž získala grant.
Co vás vedlo k založení vaší skupiny LVPA?
Ráda bych předeslala, že jsme se nerozhodli založit divadelní skupinu, ale pouze zahrát na vánočním večírku v roce 2006 Červenou karkulku. V podstatě náhodou, protože v tu dobu se pravidelně organizoval kroužek živé latiny a v něm se jednou před Vánoci rozhodli, že budou číst Červenou karkulku – text Parva Rubra Mitella od Karla Třesky. Nám se ale Mitella nelíbila a zaměnili jsme to za Cucullu, což víc zvukem odpovídá české Karkulce. Navíc jsme zjistili, že římské děti nosily cucullus na hlavě a vypadal přesně tak jako v naší pohádce – jako špičatá kápě. Jedna kolegyně v kroužku prohlásila, že by se pohádka dala pro oživení zahrát na vánočním večírku. Stejná kolegyně, naše budoucí Parva Rubra Cuculla, to nadhodila v knihovně, která byla tehdy víc diskusní klub než studovna. Byla jsem u toho, přišlo mi to jako dobrý nápad, řekla jsem tak jo, ty budeš Cuculla, ty budeš ten a ty onen, ihned jsem rozdala role. Do Vánoc zbývalo jen asi 14 dní, takže to byla taková hurá akce, sešli jsme se asi třikrát. Spolužák Ján Bakyta, dnes doktorand zde na ústavu, nám to též přeložil do řečtiny, protože jsme se rozhodli, že úplně nejlepší bude, když hru děláme pro Ústav řeckých a latinských studií, vytvořit paralelní variantu. Vymysleli jsme, že si budeme hrát s dvojsmyslem lupa –lupa. Představení nakonec proběhlo, bylo velmi amatérské, asi tak na úrovni představení na vánočním večírku. Pak jsme ji zahráli ještě jednou na březnové Idy Caesarovi. Posluchárna byla nacpaná a všichni nás přemlouvali, ať další rok uděláme něco nového. To jsme již napsali autorskou hru, od té doby má LVPA už tři vlastní hry. My, herci, jsme byli vesměs posluchači z jednoho ročníku –Parva Rubra Cuculla, já, Bořek Marek, Eva Mařanová Zezulková a Ján Bakyta. Pak jsme postupně přibírali mladší spolužáky.
Jak se rozhodlo, že scénáristou bude právě Bořivoj Marek?
To vzniklo zcela přirozeně. Další rok jsme se bavili o tom, co hrát, a Bořek řekl, že by něco zkusil napsat. Stvořil Perníkovou chaloupku (De casula ex crustulis curvatis exstructa), protože na rozdíl od nás ostatních umí latinsky plynně, mj. díky tomu, že byl rok v Itálii v Montele v latinské škole. Ukázalo se, že je to výjimečně nadaný scénárista. Později už se rozumělo samo sebou, že nové hry píše právě on. V době, když jsme tvořili druhou pohádku a DVD z té první, jsme se rozhodli, že se musíme nějak jmenovat, a že tedy budeme LVPA. I když vlastně už po prvním představení jsme měli papírové titulky, na kterých bylo napsáno, že produkční společnost se jmenuje LVPA. Tam vznikl nápad, že budeme LVPA podle známé postavy z první pohádky, ač úplně nejslavnější postavou byla Parva Rubra Cuculla.
Proč jste se rozhodli pro název LVPA, a ne třeba LVPVS?
Protože lupus není dvojsmyslný ani trochu, zatímco lupa velmi. Kromě toho existuje asociace pro živou latinu LVPA. Prázdniny předtím jsme byli na semináři, který asociace organizovala, a v naší Červené Karkulce se to částečně projevilo – zkušenější poznali v dikci jedné postavy německou dikci ředitelky LVPY. Částečně to tedy byla hrátka s tím, že tady už jedna LVPA je, ale my jsme úplně jiná LVPA. Název navazoval i na to, že Lupa byla výrazná postava naší první pohádky, hrála jsem ji já, a tím pádem, když byla Lupa navíc režisérka, neustále se to jméno skloňovalo... Nakonec jsme ex post vymysleli, co to naše LVPA znamená – Ludi variantur, plausus augetur.
Postava Červené karkulky na vás tak zapůsobila, že přechází do každé nové hry?
Přesně tak. Parva Rubra Cuculla musí být nutně v každé nové hře. V Perníkové chaloupce poradila dětem v lese, kam mají jít, v Růžence se zjevila jako deus, vlastně dea ex machina a poradila princi, tedy senátorskému synkovi, co má dělat, poté co ztroskotal na Rhodu, kde má hledat zakletou princeznu, a v poslední hře, v Aureole, se objeví jako schovanka germánské náčelnice, která se jí snaží zbavit a podstrčit ji Neronovi za Zlatovlásku, což se jí ale nepodaří. Parva Rubra Cuculla je jako postava navíc zvláštní tím, že na rozdíl od ostatních postav má vždycky stejný text.
Proč jste se rozhodli zasadit děje známých pohádek právě do starověkého Řecka a Říma?
Hrát jen tak pohádku O Červené karkulce v latině je sice pěkné, nicméně vyrobit jen další jazykovou mutaci postrádá hlubšího smyslu. Rozhodli jsme se, že postavy musí mluvit svým přirozeným jazykem, a proto tam máme Caesarovy válečné veterány, latinizovanou královskou rodinu z Rhodu, Nerona, jeho dvůr a Petronia, kteří samozřejmě mluví latinsky.
Vaše pohádky jsou úspěšné nejen mezi studenty klasických jazyků. Hrajete nejen v latině, Červená karkulka byla hrána ve starořečtině a ve Zlatovlásce se objevil slovanský jazyk. Rozumí vám vždy diváci?
Naši diváci nám rozumějí, to je samozřejmá věc. Osobně si nemyslím, že každý náš divák rozumí každé naší větě, každému slovu, ale jako každé jiné kvalitní dílo (smích) i to naše nabízí přesně tolik, kolik je divák schopen si vzít. To, že někdo umí latinsky a řecky, ještě neznamená, že hru dokonale pochopí, protože by měl být také odborníkem např. na řecké dialekty, římskou historii, literaturu... Zároveň si ale nemyslím, že neporozumění částem textu znemožňuje pochopení hry jako takové a zábavu. Máme spoustu diváků a fanoušků i mezi lidmi, kteří latinsky vůbec neumějí a baví je se na tu hru jenom dívat. Jak víte, vydáváme DVD, na kterých máme i české titulky. Díky nim nám porozumí i diváci, kteří touží nás pochopit, ale nerozumí latinsky a řecky. Letos jsme naplánovali natočení zbývajících dvou pohádek. Cuculla a Casula jsou natočené už dlouho, ale Rosaciola, která byla nejúspěšnější ze všech, natočená ještě není. Nedávno jsme natáčeli nejnovější Aureolu.
Zaujalo mě, jak jste na internetových stránkách tvořili různá rčení, do nichž jste dosazovali slovo lupa. Za všechny např. „Lupam et circenses“, místo „panem et circenses“, „Lupam tene, verba sequentur“ místo „rem tene, verba sequentur“.
Jednou jsme se rozhodli, že LVPA je natolik všeobjímající, že se úplně nabízí, aby pronikla i do světa známých rčení. Najednou se ukázalo, že jich je víc, než by člověk čekal, až jejich počet dostoupil několika desítek.
Jaký význam by takové „Lupam et circenses“ mělo?
Stejné jako „panem et circenses“: Aby lidé zůstali v klidu, potřebují jen dvě věci – nemít hlad a bavit se. My si myslíme, že když lidé mají Lupu, nepotřebují ani jíst. Tato duchovní strava je tak kvalitní, že zasytí (smích).
Dostali jste grant na vytvoření výukového DVD. Pro koho je určeno?
Od Fondu rozvoje vysokých škol jsme získali grant na vytvoření multimediální pomůcky, která bude vycházet z naší pohádky Rosaciola. Multimediální pomůcka bude obsahovat DVD, k tomu příslušné metodické příručky pro učitele, jazykové příručky a pracovní listy pro studenty. Z nich bude možné se dozvědět o reáliích antického světa poměrně dost podrobností – bude tam svatba, řečtí bohové, římský voják, sociální struktura římské společnosti apod. Plánujeme zařadit také poslechové testy. Film bude rozdělený do šesti nebo sedmi kapitol a idea je taková, že učitel pustí dětem kapitolu bez titulků a studenti k tomu budou mít cvičení na porozumění, buď formou odpovídání na otázky, nebo doplňování chybějících slov v předtištěném textu. Potom učitel se studenty probere úryvek z hlediska jazykového a z hlediska historických faktů a reálií. DVD je určeno studentům středních i vysokých škol. Vysokoškolští studenti tuto pomůcku budou moci používat ve své pedagogické praxi na středních školách, ale zároveň ji užijí i mladší studenti na vysokých školách, poněvadž přicházejí se stále horší znalostí latiny ze středních škol. I pro ně by tato pomůcka byla přínosná, taková škola hrou.
Je vám tedy blízká Komenského schola ludus...
Nevím, do jaké míry to skutečně funguje, ale je pravda, že když jsme do našeho spolku přibrali mladší studenty, bylo znát, že si rychle osvojili své repliky, snáze se jim obraty užívají při výuce, jazyk se jim dostává pod kůži aktivně. Minimálně na nás hercích je znát, že hraní je i jazykově přínosné, nevím, zda i na divácích.
Může být DVD určeno i pro širokou veřejnost?
Ano, rozhodně pro veřejnost, která se chce bavit a ví něco málo o antice nebo se o ní dozvědět chce. DVD samotné bude vlastně film podložený titulky, dokonce i s bonusovým materiálem.
Jen dodám, že je možné se další informace dozvědět z internetových stránek LVPY - http://lvpa.xf.cz/www/. Můžete se též podívat na divadelní hry na Youtube: http://www.youtube.com/watch?v=TyIubSy5l28. A kdo by chtěl mít pohádkové DVD ve své DVDtéce, má možnost si jej zakoupit – Červenou karkulku za 100 Kč a Perníkovou chaloupku za 70 Kč, při zakoupení obou titulů dostanete slevu.
Jan Dušek
(10. 5. 2010, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2796