WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.
Dobrý voják Alan Cope - Literární novinky

Dobrý voják Alan Cope

Emmanuel Guibert zpovídá amerického veterána
Stefan Segi



Téma jednotlivce ve druhé světové válce bylo již v literatuře zpracováno nespočetněkrát a snad všemi možnými způsoby. I komiks má za sebou řadu grafických románů s tímto tématem, od superhrdinských fantazií až po krajní expresionistickou avantgardu (dobrým a všeobecně uznávaným příkladem budiž Spiegelmanův Maus, který i díky volbě tématu přes noc povýšil komiks v očích široké veřejnosti na nezpochybnitelnou formu umění).







Má za těchto okolností Alanova válka co nabídnout? Ačkoliv se stylem i obsahem pohybuje spíše v konzervativní rovině, Emmanuel Guibert vytvořil dílko, které není tuctové ani didaktické. Navíc v době válek na Blízkém východě téma odvodu amerického vojáka do cizí, vlastně neznámé země, působí nadčasově. Nemalou zásluhu na tom má i autorův velmi vzdušný a do jisté míry zobecňující styl, kdy panely zůstávají z větší části prázdné a vystupují z nich spíše jednotlivé osoby, nežli příznačné dobové reálie.



Největší devizou Alanovy války je všednost a obyčejnost. Zní to možná paradoxně, ale je to tak. Autor s nezaujatým pochopením poslouchá vyprávění válečného veterána a komponuje z něj příběh cesty osmnáctiletého kluka výcvikovými tábory. Proud času ze vzpomínek odnesl zbytečný patos a zanechal obrazy dobrých přátel, otravných důstojníků i drobných historek, které se v paměti již vyrovnaly těm „objektivně významnějším“. Bombardování Pearl Harbouru tak dostane stejný prostor jako Alanovo martyrium s filckami či bloudění po chicagském nádraží.



Tomuto pojetí je podřízena i grafická stránka. Ostrost a individualita ustupují obecnějšímu vzpomínkovému pojetí, které je velmi selektivní. Guibert v jiných sešitech, třebas hyperrealista, prakticky nevykresluje pozadí a kromě nejnutnějšího okolí vyznává hlavně bílou, příležitostně černou plochu. Schválně si zkuste vybavit v hlavě nějakou vzpomínku - jistě se nebude příliš lišit od Guibertových prostých panelů, které, ač v sobě kombinují vícero technik, dohromady dávají velmi kompaktní a působivý celek.



Emmanuel Guibert je suverénní a zkušený autor jak v rovině scenáristické, tak v rovině kresby. Nesklouzává ke zbytečné názornosti a vyhýbá se i vypjaté emocionalitě. Vyprávění vede s odstupem, a vybízí tak spíše k reflexi, nežli k bezprostřednímu prožitku. Zatím ovšem máme v rukou pouze první díl trilogie, takže na úhrnné soudy si budeme muset ještě počkat.



Guibert, Emmanuel: Alanova válka. Meander, Praha 2010, 88 stran.



Stefan Segi


Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 5 (43), 13.5. 2010.
(21. 3. 2010, 12:00)

Literární novinky

© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2714