Haló, tady kniha
Mluvené slovo v produkci SupraphonuHana Bednářová
Zvukové záznamy hudebního vydavatelství Supraphon osmyslují přehrávače nejrůznějšího druhu od roku 1932. Dnes vydavatelství funguje jako akciová společnost a po celou dobu svého trvání se vedle vážné, populární, dechové či jazzové hudby zaměřuje i na mluvené slovo.
Ve středu 17. března proběhl slavnostní křest dvou nejmladších přírůstků v této skupině. August Dupin předvádí své analytické schopnosti, svědkové se nemohou shodnout na národnosti produktora zvláštního hlasového projevu, vypravěč se diví – Poeův zakladatelský kámen detektivní literatury, Vraždy v ulici Morgue, namluvil Jiří Langmajer. Tato slavná povídka se dočkala již mnoha podob zpracování, v případě mluveného slova však nejde ani tak o to CO, neboť záměr zvukově ztvárnit literární dílo předpokládá jeho kvalitu implicitně, ale JAK.
Přes řetězec jmen se dostaneme k Bolku Polívkovi, který příhodně čte Pohádky z Valašského království: moravské lidové pohádky písemně zaznamenal v druhé polovině 19. století Beneš Metod Kulda; v polovině 80. let 20. století je převyprávěl Jan Skácel, vyšly však pod jiným („pokrývačským“) jménem; v roce 2006 tyto pohádky v nakladatelství Paseka adjustoval Pavel Šrut – z výsledné knihy je pak načetl pan Bolek, jak herce během křtu roztomile oslovovala producentka nahrávek Naďa Dvorská. Daniel Fikejz, autor hudby k oběma novým nahrávkám, budiž posledním jménem, které v souvislosti se zmíněnými tituly uvádím. I když ředitelka Supraphonu Iva Milerová tam jako kmotra křestu byla také...
Tolik k čerstvé produkci Supraphonu. Jaké jiné, uleželé tituly může vydavatelství našim uším nabídnout? Zdá se, že s nimi lze strávit poetické dětství, dobrodružné dospívání a rozmarný zbytek života. Samo vydavatelství na svých internetových stránkách www.supraphon.cz sice tituly nepodrobuje jemnějšímu dělení, shledávám však v jejich produkci tyto možné (vzájemně propustné) kategorie:
Pohádky a pověsti: Výběr umělců, kteří svůj hlas konkrétním dílům propůjčili, pozvedá úroveň primárních textů ještě o stupeň výš. Kolikrát se nad těmi skvosty dojmu i dnes. Většina děl pochází z naší provenience a provázání umu spisovatelského s umem hlasovým pak podává svědectví o českých autorských kvalitách. Spokojí se člověk, který si v mládí oblíbil vyprávění Vlastimila Brodského nebo Karla Högera, v pozdějším životě s nějakým huhňou?
Dobrodružná literatura: Zde přicházejí ke slovu foglarovky (prozatím jen Stínadelská trilogie, ač další Foglarovy knihy se dočkaly zdařilého zpracování v podobě rozhlasových her), verneovky, dílo Dumasovo či Twainovo, audiozpracování se dočkal i Vinnetou.
Beletrie: K pletení a poslechu hraje např. Švejk nebo Pán Prstenů.
Divadlo a humor: Osvobozené divadlo. Semafor. Divadlo J. Cimrmana. Šimek a Grossmann.
Zejména poslední z nastíněných kategorií často citátově vstupuje do běžné komunikace a předpokládá u komunikačního partnera příslušnou kulturní znalost. Už fakt, že jsme ochotni přijmout některá úsloví za vlastní, svědčí o jejich životnosti a kvalitě. Skvosty národní slovesné tvorby příznačně vycházejí v historicky nejvýznamnější české gramofonové firmě – a jen víc toho patosu, vždyť je to nádhera.
Ve vaší rodině určitě někdo nějaké to supraphoňácké mluvené slovo vlastní. A pokud ne to mluvené, Karel Gott, který zde vydal nejvíce svých nahrávek, to jistí zpěvem.
Supraphon na internetu: http://www.supraphon.cz
Hana Bednářová
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 4 (42), 29.3. 2010.
(19. 3. 2010, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2708