Jsem kníže tulááků…
Muzikál opravdu k neuvěřeníDenisa Garciová
Nový český muzikál Baron Prášil, který měl premiéru 25. února tohoto roku, se hraje v divadle Hybernia. Plakátů na toto „famózní“ představení si nejde nevšimnout, neboť jsou téměř všude. Lákají vás na jedinečnou show plnou speciálních trikových efektů. Ale je opravdu o co stát?
Knižní předloha G. A. Bürgera je opravdu bohatá, a tak jsem byla zvědavá, jak bude celý příběh postaven. Baron Prášil (J. Vojtek) přiletěl na scénu na dělové kouli a vše mohlo začít. Kulisy se na scéně neustále měnily – z carského Ruska do New Yorku, pak k sultánovi do harému, na pirátský koráb i do břicha velryby. Baronovy fantazijní příběhy vždy doprovázené tancem byly pojaty humorně, ale ne vždy se zadařilo – např. tanec jelenů v lovecké epizodě se jevil jako navýsost trapný.
Asi by to nebyl správný muzikál, kdyby neobsahoval milostný příběh. Baron Prášil však těmito scénami ztrácel, protože kromě ústředního páru Franka a Patricie se další milostné pletky objevovaly snad v každém mikropříběhu, a tak se třeba po hospodské odrhovačce v podání pirátů na jevišti zešeřilo a objevily se dvě osamělé bárky, na nichž si milenci střihli svůj duet. Hromadné scény se tak jevily jako divácky nejpřitažlivější, a to i přesto, že tvořily jen jakousi výplň mezi jednotlivými milostnými cajdáky, které byly „plné démantů“ (jak zaznělo dokonce několikrát, aby snad nikdo nezapomněl).
Avizované trikové efekty doslova oslnily – zejména diváky v prvních řadách, neboť plameny tryskající z pódia je musely opéct jako špekáčky. Jeden neplánovaný incident ukázal, jak nebezpečné je, když se představení postaví na efektech nestandardního rozsahu. Při milostné scéně, kdy se zpěvák na lanech vznášel vzduchem, se někomu možná tajil dech, ale když zůstal viset třicet centimetrů nad zemí, diváci se smíchu neubránili. Malé faux pas ale všichni aktéři ustáli a byli za to odměněni potleskem.
Baron Prášil má být muzikálem pro děti i dospělé. Kdyby se však více vyhranil směrem k určitému typu publika, šetřil na písních plných klišé a zapracoval více na situačním humoru, který měl být oporou pro spojení jednotlivých epizod, možná by to byla mnohem zajímavější podívaná.
Denisa Garciová
Baron Prášil, Divadlo Hybernia
Režie: F. Renč
Hudba: Z. Barták, Texty: P. Markov
Hrají: J. Vojtek, K. Brožová, V. Čok ad.
Rytíř z kremelského nemá nic
Měla jsem štěstí navštívit úchvatné 3D představeni v Hybernii. Na podobný umělecký výtvor jsem nešla poprvé. Kdysi jsem byla na muzikááálu Do naha ve Vinohradském divadle, jedinou chybou tohoto přestavení byl zpěv, z herecké stránky to tak špatná podívaná nebyla.
Velectěný baron Prášil dokázal mojí nechuť k muzikálům posunout na vyšší úroveň - téměř nenávist. Velevážené publikum, které se vypraví na podobné představení, se jde podívat především na hvězdy české televize a všemožných zábavných pořadů. Ale přece by bylo možné vybrat i ty lepší, aspoň se základními hereckými schopnosti. Bohužel, vážení producenti Barona Prášila se řídili pravidlem, čím častěji je hvězdný obličej na obrazovce, tím více místa pan herec dostane v muzikálu.
Toto mi připomnělo dětství v Moskvě, kdy součástí všech novoročních svátků byla „velkolepá“ přestavení pro děti v Kremlu, takzvaná Kremlevskaja jelka. Z celého Ruska spěchali kluci a holky na nejlepší podívanou ve velkoměstě, ale málokdo z nich dokázal vydržet hodinu a půl tohoto trápení. Přehnané herecké výkony, nevkusné kostýmy a toporné pokusy o 3D efekty, herci sestupovali z jeviště ve snaze pobavit publikum, toto vše převzali Prášilovi producenti od moskevských kolegů.
Přece jeden rozdíl mezi nimi je, po jelce každé dítě dostávalo vytoužené sladkosti – hlavně čokoládové bonbony, které za jiných okolností nebyly skoro k sehnání. Bohužel, po absolvování hybernské jelky se diváci na žádné dárečky těšit nemohli.
Olga Pavlova
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 4 (42), 29.3. 2010.
(14. 3. 2010, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2010
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2678