A vy jste...? BOND. JAMES BOND.
Kategorie charakteristiky literární postavyGabriela Romanová
Kdo je vlastně James Bond? Jakou postavou je agent 007 ve službách Jejího Veličenstva s povolením zabíjet? Je nelítostný? Neodolatelný? Vždy spravedlivý a oddaný své misi? Přichází, aby zachránil svět?
Odpověď na otázky týkající se charakteru agenta s dvojitou nulou vyžaduje nejprve rozlišovat Jamese Bonda filmového a toho literárního. Mezi oběma postavami je totiž opravdu rozdíl. Tkví především v prostředcích použitých při jejich charakteristice. Částečně jsou podmíněny typem zpracování (filmovým nebo knižním), pro jehož rámec jsou používány − to se týká formálních prostředků − a částečně, což s předchozím souvisí, je důležitý efekt působení na vnímatele. To znamená, do jaké míry ztvárnění postavy podléhá aktuálním nefikčním kulturně-společenským vlivům, jak je postava popularizovaná a jaké atributy jsou jí přisuzovány.
Mýtus a román
Ve sborníku prací James Bond a major Zeman1 (který se věnuje především filmové postavě) je agent 007 klasifikován jako mytický hrdina. Toto označení není sice ve vztahu k literárnímu Bondovi nesprávné, leč přesnější by bylo nepovažovat ho za mytického hrdinu beze zbytku. U Bonda literárního se totiž navíc projevuje řada prvků románového hrdiny podle Bachtinova2 rozdělení:
Mytický hrdina je postavou distančního, uzavřeného narativního rámce, reprezentuje neměnné morální a charakterové hodnoty, nepodléhá časoprostorovému vývoji v rámci příběhu ani mimo něj. Jinými slovy je to hrdina ikonický, neumožňující kontakt s vnímatelem, jeho vnějškové i vnitřní charakteristiky jsou a priori dány a jsou neměnné.
Oproti němu je románový hrdina postavou otevřeného narativního rámce, postavou aktualizovanou, jeho charakter se vyvíjí s prožívanými událostmi, vnímateli nejsou zapovězeny jeho myšlenky ani spoluúčast na událostech. Zásady a atributy, jejichž je reprezentantem, hrdina získává postupně, vývojově, na základě zkušeností nabytých ve znázorněném fikčním světě a zároveň zde funguje kontakt s nefikční aktuální realitou, která působí na volbu hrdinových atributů.
V pojetí literární postavy Jamese Bonda se objevují prvky obou hrdinských typů, mytického i románového. Bond má řadu vlastností, které jsou mu a priori dány, nepodléhá vlivu času, je reprezentantem obecně platných morálních zásad, jedná vždy v jejich souladu a nikdy nepřekročí jejich rámec. Z tohoto úhlu pohledu je to tedy postava jednoznačná, nezanechávající otevřené otázky, nepřesahující uzavřenou strukturu. Jeho jednání naprosto podléhá archetypální struktuře mýtu. Tato část jeho charakteristiky je podpořena rekvizitami, které k němu neodmyslitelně patří a které se vždy opakují – dobré jídlo, pití a kuřivo, elegantní oděv, spolehlivé auto a pohotová zbraň. Všechny tyto atributy jsou zároveň symboly tradice, nevýstřednosti, luxusu a klasičnosti ve svém oboru. Jsou to prototypy. Existuje ovšem i druhá stránka literárního agenta 007. Jeho myšlenky, pocity a minulost související se zkušenostmi, které ho činí oproti nedotknutelnému heroovi silně lidským. Svou roli tu hrají i vztahy k ostatním postavám a skutečnost, že je vnímateli dovoleno a formálně umožněno proniknout do fikčního světa právě skrze postavu.
To jsou obecně faktory důležité pro klasifikaci literární postavy Jamese Bonda. V následující části se pokusím vymezit kategorie, které se s přihlédnutím k těmto faktorům dají určit. Nemohou být brány jako izolované skupiny, naopak se vzájemně ovlivňují a prolínají v koherentním textu, který romány Iana Fleminga tvoří. Zároveň nepředkládám svůj pohled jako ultimativní a jediný možný, ale pouze jako možný.
Tři kategorie charakteristiky
1. Charakteristika prostřednictvím jednání
Do této kategorie spadají vlastnosti projevující se v pasážích primárně zobrazujících děj. To jest v pasážích, kde není hlavním cílem popsat charakter postavy, ale vylíčit nějakou akci, jednání postavy vyplývající z jejího charakteru, jenž se právě skrze jednání projevuje.
Jde o ty části, které posouvají děj, líčí probíhající události; čili jednoduše „akční scény“ – například boj, automobilové a jiné honičky, ale i hraní hazardu. V těchto scénách je postava Jamese Bonda reprezentantem elementárních zásad typických pro mytického hrdinu. Jedná podle archetypálního schématu a nepřekračuje jeho rámec. Eco3 výstižně rozděluje bondovský narativ na tzv. opozice, tedy stěžejní základní prvky, v nichž spočívá fenomén příběhů s Jamesem Bondem. Hodnotové opozice (mnou vybrané pro účely této práce) jsou podle Eca tyto: povinnost – oběť; krajnost – umírněnost; láska – smrt; náhoda – plán; luxus – nepohodlí; zvrácenost – nevinnost; oddanost – zrada.
Chápání bondovského literárního celku jako „play situations and story as a game“4 znamená, že jednotlivé příběhy se odehrávají jako aktualizace a variace jediného narativního schématu. Jsou určeny základní stavební prvky (pravidla hry) a mezi těmito jasně nastavenými mantinely vzniká prostor pro konkrétní realizaci jednotlivých příběhů. Jsou to zároveň mantinely, které zcela determinují Bondovo jednání v akčních situacích. Bond je mytickým hrdinou ve svém jednání, protože naplňuje očekávání založené na těchto uvedených nejuniverzálnějších, nejelementárnějších, nejprověřenějších a nejfádnějších principech, tj. na principech majících platnost archetypů.
2. Charakteristika konfrontací
007 je dále charakterizován konfrontací s ostatními postavami. Přidržíme-li se myšlenky archetypů, můžeme zároveň v souladu s Proppem5 a jeho klasifikací pohádkových postav konstatovat, že postava Jamese Bonda má roli hrdiny. Hrdina Bond přichází do styku s ostatními postavami, reaguje na ně, komunikuje s nimi, vymezuje se vůči nim a tím je charakterizován. Je to charakteristika pasivní, neboť Bondovo jednání vždy iniciuje někdo jiný. Na misi ho vždy vysílá M, překážky do cesty mu klade padouch a informace získává od pomocníka. Je to tedy hrdina plnící úkoly zadávané někým jiným, hrdina vždy jenom reagující na nastalou situaci, řešící již vzniklý problém. Jeho hrdinství spočívá ve schopnosti zachovat se v odpovídajících situacích vždy patřičně, a tím splnit svůj úkol.
Pasivita dosahuje v konfrontaci s padouchem až jakési negace. Bond nemá to, co padouch má, Bond nedělá to, co dělá padouch, Bond není takový, jaký je padouch. Bond není vyšinutý, šílený, postižený, zohyzděný, není na straně zla, není podlý a nelže. Nechává zkrátka ostatní postavy, aby se projevily, zatímco jeho vlastní charakteristika je založena na kontrastu vůči těmto projevům.
Charakterizační kategorie 1. a 2. můžeme považovat za hlavní. U filmového Bonda se tyto kategorie jeví dokonce jako jediné. Charakter literárního 007 ovšem není tak jednostranný a černobílý.
3. Charakteristika soukromým světem
Literární Bond má duševní život, ve kterém se promítají jeho vzpomínky z mládí, nabyté a nově získávané zkušenosti, citová vzplanutí, touhy a chutě. Oproti filmovému tajnému agentovi ten literární zkrátka víc (nebo vůbec) přemýšlí.
Můžeme odlišovat Bondův soukromý život od toho profesního. I když jen velmi zřídka, zmínky o něm a odkazy na něj se v textu přesto objevují. Pro Bonda existuje svět mimo misi, svět obyčejného státního (královského) úředníka, konzervativního Angličana, který by se po vzrušující kariéře tajného agenta usadil. Užitý kondicionál je zde na místě, neboť tento svět nikdy nemůže převládnout. Je to svět postavou vysněný, myšlenkový únik z její fikční reality do fantazie, kde nepanují drsná pravidla špiónů, zrádců a zabijáků, do něhož však postavě není dáno zcela vstoupit. Bond je odsouzen k nekončícímu putování, k oddanosti své misi, nicméně myšlenky na jiné eventuality mu nejsou zapovězeny. Kdykoli se však takovýto „psychologizující“ prvek objeví – Bond se ožení6, přemýšlí o morálním dopadu svých činů a hledá pravdu7, projeví náklonnost osobní, nikoli pouze profesionální8, touží vymanit se ze svého typického poslání9, ba dokonce prodělá jakousi katarzi10 - je v zápětí překryt dominantnějším světem povinnosti a závazků vůči nadřízeným autoritám a hodnotám.
Stručně řečeno, kdykoli si postava „dovoluje“ moc přemýšlet, je vnějšími okolnostmi povolána do akce nebo se u ní projeví sebekorekce a další přemýšlení si prostě zakáže ve prospěch organizačního plánování.
Bond, to jsem já
Je tu ještě jedna podstatná okolnost, která popírá ikoničnost Bondova hrdinského typu. Jeho fikční svět se co nejautentičtěji přibližuje reálnému světu čtenáře. Prototypické znaky představují nejen něco tradičního, ale zároveň mají kontaktovou roli důvěrně známého. Nečteme příběhy o světě špionáže, nýbrž se stáváme součástí tohoto světa. Příběhy tajného agenta jsou našimi vlastními příběhy, protože je nám důmyslnou kompozicí a sugestivním vypravěčem dovoleno vidět události optikou postavy. Stejně jako pro postavu je pro nás symbolem léta písčitá, sluncem zalitá pláž, děti s kyblíčkem a lopatičkou a písek, který svědí mezi prsty, když si oblékneme ponožky a obujeme boty. I tajný agent to na sebe přizná, přiblíží se tak čtenáři a potom ho s sebou vezme do kanceláře bezpečnostní služby, kde mu umožní přečíst si záznam v trestním rejstříku ke jménu Le Chiffre.
Je jenom jeden Bond
Musím tedy konstatovat, že profesní linie života Jamese Bonda je doplňována linií osobní, privátní a že James Bond má specifické nitro. Jak by jinak bylo možné odhalit jeho totožnost v různých převlecích, které mají za úkol jeho identitu zastřít? Mohla by si postava zachovat vlastní specifika navzdory změny zevnějšku11, kdyby veškerou její charakteristiku tvořila právě jenom charakteristika vnějšková? Podle mého názoru nikoli. Mytičtí hrdinové beroucí na sebe podobu někoho jiného jsou za něj i náležitě považováni.
Stejně tak motivovanost jména James Bond by v profesním životě této postavy mohla být zdánlivě totožná s pověstným označením neznámého pachatele, fiktivní osoby, nebo neidentifikované oběti zločinu Joe Doe12 (nehledě na zvukovou podobnost), ovšem život agenta 007 má i svou mimomisijní stránku, a proto mu tohle anonymní označení nestačí.
Gabriela Romanová
Poznámky:
1 Bílek, P. A. (ed.): James Bond a major Zeman: Ideologizující vzorce vyprávění. Pistorius&Olšanská, Příbram 2007.
2 Bachtin, M.: Epos a román. In: Román jako dialog. Odeon, Praha 1980.
3 Eco, U.: Narrative Structures in Fleming. In: The Role of the Reader. Indiana University Press, Bloomington 1979, str. 147.
4 Eco, U.: Narrative Structures in Fleming. In: The Role of the Reader. Indiana University Press, Bloomington 1979.
5 Propp, V.: Morfologie pohádky. In: Morfologie pohádky a jiné studie. H&H, Praha 2008.
6 V románu On Her Majesty‘s Secret Service je oddán s Tracy.
7 Příznačná je polemika s Mathisem v románu Casino Royale, kde Bond relativizuje dobro a zlo. Casino Royale. XYZ, Praha 2006.
8 Vztah k M: „Bond pohlédl přes stůl na muže, jehož měl velice rád, vážil si ho a byl mu velice oddaný.“ Diamanty jsou věčné. XYZ, Praha 2008, str. 19.
9 „Vdechoval svěží vzduch a naslouchal nádherným zvukům moře z venkovního světa, který stále patřil jemu a Tiffany, ne těm dvěma druhým.“ Diamanty jsou věčné. XYZ, Praha 2008, str. 233.
10 „Bond se zasmál. Násilná dramata jeho života mu teď připadala nicotná. Osud hraje autentičtější hru, než je konspirace jakékoli tajné služby podnícená vládou.“ Kvantum útěchy. In: Velmi důvěrné. Delfín, Praha 1999, str. 79.
11 Převleky za účelem vydávat se za někoho jiného používá Bond téměř v každém románu. V On Her Majesty‘s Secret Service je pracovníkem heraldického oddělení Královské akademie, v románu Thunderball se vydává za výstředního milionáře se zájmem o koupi jachty… Nejkurióznější převlek „využívá“ v You Only Live Twice, kde vystupuje jako japonský důlní dělník.
12 Explicitně se na podobnost upozorňuje v dialogu mezi Bondem a Tiffany Caseovou v románu Diamanty jsou věčné:
„Máte pas?“ –„Ano, to mám,“ odpověděl Bond. „Ale na své pravé jméno.“ […] „A to je?“ –„James Bond.“ Odfrkla. – „Proč ne Joe Doe?“
Diamanty jsou věčné. XYZ, Praha 2008, str. 43.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 2 (40), 4. 1. 2009.
(9. 11. 2009, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2549