Xavi meloucí přemletou meltu umlel maličko uspávadla
Guru novodobého českého písničkářství vydal čtvrté album DesperantoMarek Dobrý
Jazykový humor a parodie, to jsou atributy, které nejlépe vystihují jedinečnost litvínovského hudebníka Xaviera Baumaxy. Dalším nosným prvkem jeho tvorby je proměnlivost. Texty píše v několika jazycích a jeho specialitkou je variování anglických přízvuků. S oblibou ale proměňuje také své hlasové roviny. Od kollerovské polohy zkušeného chlápka přechází v momentu k metalovým poblijonům a nebojí se ani jazzové improvizace po vzoru Evy Pilarové. Baumaxa na předchozích třech deskách tedy okouzloval především neočekávatelností. Jak je tomu ovšem na nové desce Desperanto?
Nejúspěšnější bylo prozatím album Buranissimo forte (2005). Naprosto novátorským způsobem hry s jazykem, intertextualitou a vydařenou parodií na hip hopové texty ve skladbách Ozajstný hip-hop a Penis si vytvořil velmi široké publikum. O dva roky později vzniklo album Retrofutro. Celkově bylo sice slabší než předchozí, ale především využitím osobité angličtiny a přizváním zajímavých hudebníků Baumaxa ukázal, že ještě má čím překvapit.
To už platí méně o albu posledním. Desperanto je jakýmsi souhrnem všeho, co jeho autor kdy předvedl. V první písni Vnější okraj vesmíru se vrací ke své kollerovské poloze, ale nutno říci, že působí nuceně a je předynamizovaná. Ve čtvrté písni Positiff Peopula se objevuje pokračování úspěšné skladby Negatiff Reggae, tentokrát se ale sázka na osvědčený produkt vydařila. V mnoha písních se také vyskytuje typicky baumaxovská jazyková hra („Má však nohu ve svěráku, pláče jako Kolja / To je ale situace, to je ale smoljak!“). Nejvýraznější problém ale je, že na desce chybí to hlavní, co u litvínovského prudiče táhlo – překvapení. Snad jen v chorvatské skladbě Žestoka pića, pojednávající o chorvatském milovníkovi turistek (že už tě nešuka povedalas mi / srećan put zvolilas k nam za orgazmy), se objeví inovace v podobě nového jazyka i použité balkánské melodie.
Nová deska Xaviera Baumaxy obsahuje spoustu momentů a písní, které fanoušky potěší, jako například skladba Samba v klapkách chlastu, ale nastupující stejnorodost motivů (hulení a alkohol) a postupů zavání vkrádající se nudou. Někdy je zkrátka lepší nenutit se do patnácti skladeb a vložit nápady jen do deseti.
Marek Dobrý
Baumaxa. Xavier: Desperanto. EMI music, 2009.
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 5, č. 5-6 (37-38), 11. 5. 2009.
(20. 4. 2009, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2009
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2456