WEB UKONCIL PROVOZ. TOTO JE ARCHIV. NENI MOZNE SE PRIHLASOVAT.

Litenky

Mladé víno

Raný sběr poezie
Barbora Krucká

Žijí mezi námi. Na pohled nerozpoznatelní, ale jen do té doby, než zavítáte do obskurních prostor, kde se nejčastěji scházejí. Tam náhle vystoupí z davu. Mladí básníci.


Rekrutují se zhusta z řad studentů vysokých škol, lhostejno jaké fakulty. Introvertní matfyzák se před zraky publika změní v citlivého symbolistu, kandidát na inženýra jiskří vtipnými bonmoty a aforismy. Přímo se vtírá otázka, kde se to v nich v době elektronické komunikace, která opovrhuje i hacky a carkami, bere, co je nutí vyjadřovat se jinak, než prostřednictvím blogů, twitterů a osobních fanklubů. A co je to popadlo, že svou tvorbu publikují v tradiční formě opotřebovatelné a interneaktivní papírové knížky, namísto aby využili bezplatných služeb bujících publikačních serverů, kde se na svá dílka navíc dočkají bezprostředních reakcí? Možnosti komunikace nahrávají grafomanním projevům, které jsou občas obdařeny i čtenáři, nebo aspoň lidmi, kteří si dají tu práci, aby jejich autora poslali do háje i jinam.

Přesto ale, když se člověk začne rozhlížet tím správným směrem, vyrojí se kolem něj nezanedbatelné množství současných mladých autorů se svými současnými sbírkami a autorskými čteními, jež jsou kupodivu poměrně hojně navštěvována.

Lze namítnout, že každý z nás měl v onom rozháraném věku jisté literární výrony a někomu to, co naplat, zůstalo prostě o něco déle. V čem je tedy rozdíl mezi poezií, lze-li to tak titulovat, rozcitlivělých pubescentů a adolescentů a poezií mladých básníků, kteří navíc mohou do předchozí kategorie také spadat? Myslím, že nemá smysl rozepisovat se zde o pochybných kvalitativních měřítkách té které básně či sbírky; s tím mají ostatně potíže i literární vědci u autorů renomovaných, starých a mrtvých. Je docela dobře možné, že by se třeba vaše báseň z patnácti let, kterou jste oplakali a zatratili svou druhou nezvedenou lásku, mohla velmi dobře uplatnit na literárním poli. Mohli byste v zaprášených učebnicích literatury stanout po boku Máchy či Hálka. Mohli by se podrobně zabývat vašimi duševními úlety a psychickými úchylkami.

Ovšem to, co je podstatné, je právě ten kondicionál – kdyby. A co je tedy to, co dává jakési právo říkat o sobě v hospodě okouzleným (nebo okouzlovaným) slečnám ono tajemné a lákavé: „Jsem básník.“ ? Nejspíš jde o ten poslední krok – vytáhnout opatlaný sešitek z příslovečného šuplíku a něco s ním podniknout, ať už je to účast v nějaké literární soutěži, kterých je víc než přehršel, autorské čtení, třeba po boku jiných odvážlivců, nebo troufalý dopis do nakladatelství. Teprve když své niterné úzkosti a radosti zabalené do poezijní formy předhodíte lačné a zároveň nechápavé veřejnosti, která se o ně bude zajímat málo/moc/špatným způsobem/nebude to zajímat tu holku z přednášky, můžete si snad dělat nárok na titul básník, nebo aspoň básník h. c.

Podstatně jiná kategorie je kvalita „mladé poezie“. Tematika se od dob antiky nezměnila a asi nezmění, dokud se z nás nestanou kalkulačkoví androidi nebo éteričtí osvícení – láska, úzkost, zklamání, naděje... něco osobního, nepřenosného, ale zároveň sdělitelného, a to právě třeba pomocí poezie. Lze vysledovat určité tendence, kterým tvorba mladých básníků podléhá. Tou nejsilnější je naprostá liberalita forem, rozsahu, obsahu, výrazových prostředků či básnických figur a tropů: setkáme se se sonety, poezií, která se blíží próze, hloubavými volnými verši, krátkými epigramy či melodramem.

V tomto čísle bychom vám chtěli ukázat pár těch podivínů, kteří se v civilu bezostyšně skrývají za nenápadnou maskou. Pronikli jsme na autorská čtení, která prosakují z úzkého kroužku přátel, vděčných známých a fanatických obdivovatelů už i do řad veřejnosti. Vymámili jsme z básníků jejich drahocenné sbírky i různě ochotně poskytnuté rozhovory. Nechali jsme se překvapovat ve všech směrech, opájet mladou poezií jako mladým vínem (a občas nás po obojím čekala stejná kocovina).

(13. 12. 2008, 12:00, přidal uživatel barbora.krucka)

Související články

Debata k článku


© Literární novinky 2004 - 2012 | ISSN 1804-7319 | redakce | mapa stránek
Prostor poskytuje: eldar.cz, web klokánek