Umění při návštěvě Prahy
Marek Dobrý
Duchampova fontána si zvětšila první písmeno a při své návštěvě Prahy se posadila uprostřed kavárny Slávie. Přisedl k ní číšník. „Strašnej den tě povim.“ Fontána si chtěla objednat kafe. „Nemam náladu, objednej to u Vency.“ Zavolali společnými silami Vencu. „Co to bude, pane?“ Urazila se. „Já jsem madam.“ Venca se omluvil a po několika hodinách přinesl sodovku s džemem. Fontána poděkovala a potichu četla noviny. Když chtěla platit, nemohla uvěřit svým očím. „Naposledy jsem tu byla v roce 1920 a káva, podstatně kvalitnější a melodičtější, stála jen zlomek vaší současné ceny. Dnes jste mi přinesl sodovku s džemem a chcete za ni tuhle částku? Marceli, kam jsi mě to vrhnul!“
Odešla ze Slávie a kráčela Prahou. Po návštěvě Hradčan sestupovala jako Akt ze zámeckých schodů. Potkala zrzavého pouličního muzikanta, který zakopl a Pomalu padal směrem k Nerudovce. Fontána ho zachytila a nechala si za odměnu zahrát Marseillaisu. Ladně kroutila při muzikantově hře svými boky až do chvíle, než zaslechla Výkřik. Po schodech sbíhal dolů Muž bez vlastností a okolo stojící lidé ječeli jak pominutí. Prezident! Fontánu muž udivil, a tak poděkovala muzikantovi a běžela za ním.
Nikdy neviděla Prahu v takové kráse, jako když se ho snažila dohonit. Nebe náhle zrůžovělo a ozářilo ulice zvláštní září, v které každá žena vypadala jako Nevěsta svlékaná svými mládenci schovaná za Velkým sklem. Halucinace způsobená světlem nešla zastavit. Dokonce, když probíhala kolem dvojice starců na lavičce, proměnili se tito v pózu Man Rayova Polibku. Fontána zažívala orgasmus z přítomnosti. Praha se pro ni proměnila v mozaiku moderního umění a nad tím vším trčel Zámek, v němž v podivném Procesu, který se podobal spíše Žertu, volila hrstka Podivuhodných kouzelníků svého Diktátora.
Po několikadenním běhu zmizel Fontáně Muž bez vlastností z dohledu a ona, vyčerpána jako Stařec na moři, poklekla uprostřed chodníku. Vzpomínala, čeho všeho byla účastna. Domy se náhle zbarvily Azurem a rostliny voněly intenzivněji než kdy jindy. Uprostřed rušné ulice poté vzrostla Slunečnice a Fontána padla únavou. Spala jak Černý čtverec na bílém pozadí. V hlubokém spánku se ale snažila přetočit na bok a přepadla tak do rušné silnice, kde ji přejel sporťák K.I.T.T. V tom okamžiku někteří svědci spatřili slzu v oku mrtvého Marcela Duchampa.
Marek Dobrý
Tento text vyšel v časopise LitENky (Literární novinky), roč. 6, č. 1 (39), 9. 11. 2009.
(20. 4. 2008, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2008
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2158