Překvapující současnost 18. století
V Dlouhé se experimentujeKristýna Horáčková
Jméno Marivaux na naší scéně nemá takový zvuk, jakým se honosí například jeho předchůdce Molière, to však neznamená, že se s ním nemůže směle měřit.
Hra Experiment, kterou francouzský dramatik Pierre Marivaux napsal v 18. století, měla v Divadle v Dlouhé 19. března 2008 premiéru a většinu diváků překvapila současností svého tématu. Hra se zabývá sporem Knížete a Kněžny, kteří řeší, zda byl první nevěrný muž, či žena. V rámci této debaty je uskutečněn experiment, jehož hlavními aktéry jsou čtyři mladí lidé – dvě dívky a dva chlapci. Ti jsou od nejútlejšího věku vychováváni dvěma černošskými pečovateli, v oddělených částech speciálně upravené budovy a bez jakéhokoliv kontaktu s okolním světem či mezi sebou samými. Pokus o rozřešení sporu nastává po devatenácti letech, ve chvíli, kdy jsou tito mladí lidé konfrontováni nejprve se svým vlastním obrazem a posléze mezi sebou navzájem. Jsou postupně vpuštěni do jakési arény, pro ně naprosto neznámého prostoru a nového světa. Zde počíná jejich objevování sebe sama – nejprve díky odrazu vody v jezírku a posléze skrze druhou „osobu“, stejně fascinovanou. První setkání dívky s chlapcem působí komicky bezprostředně a naivně - postavy se prohlížejí, prozkoumávají a hlavní roli zde hrají především instinkt a pudy. Jejich chování je důsledkem jisté sociální „nezkaženosti“ obou lidí a jejich naprosté neznalosti společenských konvencí.
Další vývoj situace je nasnadě – postupně dojde k seznámení všech čtyř lidí (v této chvíli již dvou párů), přičemž setkání obou dívek a následně obou chlapců je vtipnou sondou do světa mužů a žen – zatímco dámy na sebe od začátku hledí nevraživě a chápou jedna druhou jako sokyni a konkurenci v pozici „nejkrásnější osoby na světě“, pánové si okamžitě padnou do oka a spřátelí se. Finální zápletka s oboustrannou výměnou partnerů, hysterickým zjišťováním, kdo koho vlastně miluje a s kým ho váže jaké pouto, jen dokazuje to, co si divák myslel již od začátku – že spor o první nevěru nemá jednoznačné řešení. V nejvypjatější situaci se vynořují Kníže s Kněžnou, kteří po celou dobu vše zpovzdálí sledovali, aby zmatené čtveřici vysvětlili, že vše byla pouze hra – experiment. Pokud měl divák po celou dobu představení neodbytný pocit, že sleduje jednu z dalších řad reality show, v tuto chvíli se jeho podezření potvrdí definitivně. Zároveň s Knížetem a Kněžnou totiž na jeviště nastoupí garda rekvizitářů, osvětlovačů, maskérek a dalších, kteří začnou scénu rozkládat a uklízet. Oba šlechtici se se zářivými úsměvy rozloučí a odchází a na scéně zůstavají žasnoucí účastníci experimentu. Reflektory světel, která v okamžiku „odhalení“ divoce kroužila po hledišti, jsou už dávno rozsvícené a pohled na diváky jen umocňuje šok z prozření mladých lidí. A k dokreslení absurdity situace se navíc na obrazovkách nad jevištěm objeví reklamy…
Divák ze sálu odchází možná mírně zmaten, s hlavou plnou otázek, rozhodně však skvěle pobaven. Dotazy, které na jeho mysl útočí nejčastěji, se týkají především zpracování hry – hned první scéna, ve které se objeví Kníže s Kněžnou, rozhodně nevypadá jako vystřižená z 18. století – oba dva mají na sobě lesklé peleríny, pod nimiž skrývají neméně blýskavé moderní oblečení. Černošští vychovatelé, kteří vejdou na scénu záhy, také vypadají spíše jako z Matrixu a ani scéna se netváří zrovna tradičně (ve smyslu tradic, které bychom očekávali od autora doby osvícenské). Nádrž s vodou - jakési jezírko, napodobenina stromu se třemi jablky, stěna, kterou si zřejmě někdo vypůjčil z horolezeckého centra, a laserová hranice kolem celého tohoto prostoru, která jasně vymezuje volnost pohybu jeho návštěvníků. Nad tím vším pak visí čtyři obrazovky, které nám umožňují vidět to, co běžný divák ze svého sedadla nespatří – odraz obličeje v jezírku, chování páru, který zrovna není na jevišti, nebo ptačí perspektivu celé scény. Největší otazníky však vyvolává význam takového pokusu, jeho etický dopad a nejasný výsledek (není od věci znát v této chvíli historické pozadí hry a být informován o tom, že Marivaux, žijící v době osvícenské, byl zásadně proti empirické teorii poznání a odsuzoval v té době tolik populární metodu experimentů, což naší hře dodává daší rovinu).
Otázka první nevěry tedy není jednoznačně vyřešena, problém, co s načatým večerem, však má jednoznačné řešení v Divadle v Dlouhé.
Kristýna Horáčková
Experiment, Divadlo v Dlouhé
Režie: Hana Burešová
Překlad: Karel Kraus
Hlavní role:
Hermiana (Kněžna): Marie Turková
Kníže: Tomáš Turek / Jan Vondráček
Eglé: Helena Dvořáková
Azor: Miloslav König
Adina: Klára Sedláčková-Oltová
Mesrin: Marek Němec
Carisa: Ivana Lokajová
Mesru: Peter Varga
Premiéra: 19.3. 2008
(31. 3. 2008, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2008
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2143