Literatura ve stínu Topolů
Bude to zase něco originálního?Kateřina Lundáková
Jáchym Topol začínal jako básník, mezi špičky současné literatury ho ale vynesla jeho experimentální próza Sestra. Tato pozoruhodná práce je příkladnou ukázkou literární postmoderny u nás. Ani knihy, které následovaly, neztrácely na přínosnosti pro dnešní českou literaturu. Platí to i pro jeho poslední sbírku prozaických textů Supermarket sovětských hrdinů.
První próza dala jméno i celé sbírce, na každém řádku poznáváme rukopis tohoto zkušeného spisovatele. Původně vyšla pod názvem Jak jsme táhli za Stasiukem (pokus o kroniku). Popisuje cestu autora a jeho tří kumpánů na východ. Míra autenticity díla je ještě silnější než obvykle. Zdání deníkového vyprávění přerůstá spíše do nespoutaného putování, úzce spojeného s alkoholovým opojením. Další rozměr, na který v díle narážím, tvoří popis kultury v těchto zemích. Cítím tu především sílu pohostinnosti, přátelství a hlavně vliv kořalky. Zároveň prostředí skrývá protiklady nebo alespoň velice vzdálené obrazy. Topol navštíví Duklu a před našima očima se objevují bunkry. Jenže po pár řádcích už se ocitá zase v malé vesničce se „sámoškou“. Lidé tu ještě velmi dobře pamatují totalitu, jenže jejich nátury se rychle přizpůsobují.
Druhá část s názvem Zlatá hlava je úryvek z dosud nepublikovaného románu Mongolský vlk (viz ediční poznámka knihy), napsaného v zimě 1997. Děj se třikrát ponořuje do tří příběhů. Jde o krátký text tvořící rámcové vyprávění s vloženou povídkou: Ilja letí s Margašem letadlem, cesta je nepřehledná, cítíme nebezpečí z přistání. Hrdinové nevědí, kde se ocitnou. Pak se nejspíše propadá do bezvědomí a jeho ústy autor vypráví další příběh s dějem předcházejícím rámcovému. Ilja, vypravěč, se ocitá v Mongolsku na nádraží. Tady rozpráví s dvěma místními starousedlíky. Za hrubou, dřevěnou zdí mu jeden z nich, starý slepec, vypráví svůj příběh. Ten zaujímá největší část textu. Odkrývají se tu takové „malé – velké dějiny“ nástupu komunismu v Mongolsku a jeho příčiny. Pocity, které tehdy stařec jako mladý muž zažíval, jsou líčené s existenciální skepsí v hlase.
„A ona mi říkala ‚Můj čerkeský princi‘ a někdy mi rozškrábala záda do krve a musel jsem jí říkat, že jí miluju a že si jí vemu, protože to chtěla.“ Cítím tu ohromnou lhostejnost k životu, lhostejnost k vlastním hodnotám a k důstojnosti. Autor zde svůj jazyk exotizuje (podobně jako Hůlová v knize Paměť mojí babičce) jmény a výrazy odkazujícími k mongolskému prostředí. Používáním této terminologie se vyprávění stává čtenářsky více přitažlivým.
Výlet k nádražní hale je třetí text v knize. Na tomto místě se popis mění. Věty se prodlužují, a stávají se tak méně úsečnými, navzdory autorovu typickému stylu. Zároveň se stupňuje existenciální pocit vykořenění. Dále následuje filmový scénář Karty jsou rozdaný a dramatický text Uzavřeno, který se odehrává rovněž ve velice stísněné atmosféře vězení a následně v něčem, co lze nazvat nitrem nebo svědomím vězňů. Na konec knihy je zařazena divadelní hra Cesta do Bugulmy z roku 2006.
Topol tyto prózy napsal již dříve a vesměs byly již uveřejněny pod jinými tituly, myslím ale, že se nejedná pouze o tah, který bude v tomto roce udržovat čtenářskou pozornost. Je zřejmé, že tyto prózy mají něco, co je staví neoddělitelně vedle sebe. O celé knize i o jejích jednotlivých částech můžeme říci, že se tu postupně s každou další prózou násobí pocit vykořeněnosti, hrubě a nesmlouvavě mi při čtení byly předkládány i nejšílenější vize. Pro její žánrovou rozrůzněnost můžu sbírku označit za velmi inspirativní a myslím, že pokládá celkem zevrubný, i když stručný obrázek o práci tohoto autora, který v poslední době patří mezi nejznámější české autory ve světě.
Jáchym Topol, Supermarket sovětských hrdinů, Torst, Praha 2007.
LitENky č. 2/28, roč. 2007/2008
(20. 11. 2007, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2007
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2050