Jazzová variace na blábol tohoto světa
Více než dvacet let trvalo čekání na novou knihu Woodyho AllenaMarek Dobrý
Nepochopený nebo milovaný, to jsou dva póly, které stačí k charakteristice recepce díla režiséra a scénáristy Woodyho Allena. U jeho nejčerstvějšího počinu, sbírky povídek Čirá anarchie, tomu nebude jinak.
Milovníci signifikantně obrýleného poťouchlíka už nevěřili, že si ještě někdy přečtou jeho novou povídku. Od vydání poslední sbírky uplynulo přes dvacet let a nedá se říci, že by Allen hlasitě rozhlašoval plány na nový počin. Nakonec si ale našel čas mezi režírováním, psaním scénářů a hrou na klarinet a udělal radost všem příznivcům absurdního a splašeného humoru.
Kniha obsahuje osmnáct povídek. Většina z nich působí na první pohled jako projevy dementního blázna. Jak jinak si vysvětlit povídku, v níž si jde hlavní postava vybrat do obchodu oblek a prodavač mu nabídne takový, který „nejenže překrásně splývá, ale nabije vám mobilní telefon, když jím před telefonováním pouze párkrát přejedete po rukávu.“ Tento dojem by jistě potvrdilo i letmé pročtení názvů, pro příklad: Pozor, padají mogulové; Pějte, sachři nebo Máš tak fatální chuťové pohárky, drahá. Woody Allen ale samozřejmě není blázen, a proto svým povídkám dodává dostatečnou důvěryhodnost. Většina z nich totiž vznikala na základě článků v New York Times. V úvodu si nejprve přečteme úryvek z článku, který byl prvotní inspirací, a poté sledujeme leckdy až cirkusovou ekvilibristiku autorovy fantazie. Povídky jsou jakoby volnou jazzovou improvizací na novinové články.
Velice častým terčem Allenovy parodizace bývá filosofie a vědecké objevy. Povídka Na kvarkovou strunu je celá nesena v duchu toho, co se lze naučit ve vědecké příloze novin. „Z fyziky například vím, že muži stojícímu na břehu utíká čas rychleji než muži ve člunu – obzvlášť je-li ten ve člunu s manželkou.“ „U sebe v kanceláři, kam mi oknem svítilo slunce, jsem si pomyslel, že kdyby ta veliká zlatá koule náhle vybuchla, naše planeta by vyletěla z oběžné dráhy a navěky by se řítila nekonečnem – a to je další dobrý důvod, proč u sebe ustavičně nosit mobil.“ Kdyby snad někdo právě řešil pojetí nadčlověka u Friedricha Nietzscheho, určitě by měl zaregistrovat, že byla objevena dosud neznámá publikace tohoto myslitele – Kniha o hubnutí. Tento samozřejmě vymyšlený objev dává Allenovi podnět k malé procházce po tom, jak se slavní filosofové stavěli ke kulinářskému umění v povídce Tak jedl Zarathustra. „Problém viny a váhy se nepodařilo nikomu rozřešit, dokud Descartes neoddělil mysl od těla, aby se tělo mohlo ládovat a mysl si myslela ‚No co, já nic, já muzikant‘. Stále zde však zůstává velká filosofická otázka: Postrádá-li život smysl, co s písmenkovou polévkou?“
Základní princip humoru povídek v Čiré anarchii je postaven na tom, že si z bizarních úkazů světa okolo nedělá hlavu, ale snaží se je prohloubit postavením do kontrastu k hlavní postavě. Není problém v tom, že v obchodě nabízejí oblek, skrze který vede trubička usnadňující neustálou konzumaci nápojů, základní obtíž je ve faktu, že zákazník požaduje konzervativní sako na tři knoflíky.
Za povšimnutí stojí i skvělá grafická úprava knihy, kterou navrhl Štěpán Dančo. Zajímavá hra s názvem na deskách knihy – ČIRÁAN ARCHIE – výborně předznamenává obsah knihy. Kdo bude hledat povídky s příběhy odrážejícími základní životní otázky lidstva, zahodí knihu dříve, než nalistuje patitul. Čirá anarchie je vynikající humoristická kniha, která zesměšněním světa vědomě odkrývá jeho povrchní vážnost. Nasadíte-li si růžový slamák z polyesteru a vyjedete na jachtě do vypuštěné vany, pak si tento povídkový soubor užijete, a nebudete litovat.
Allen, Woody: Čirá anarchie. Argo, Praha 2007. 176 stran. Z anglického originálu Mere Anarchy přeložila Dana Hábová.
Marek Dobrý
(15. 11. 2007, 12:00)
© Literární novinky (http://litenky.ff.cuni.cz/) 2007
článek naleznete na adrese http://litenky.ff.cuni.cz/clanek.php/id-2040